Irma

Byly to už dva dny, kdy nás napadly ty dvě generálky a Kaya, Josie a Stormy zmizeli bůhví kam. A já zůstala s Tricem a Hope, která neustále četla z té knihy. Jako by jí mohla říci, kam ty holky s jejich drakem mířili.

,,Nic?" zeptal se Tric Hope a ta stále začtená do knihy, neodpověděla na otázku, kterou jí Tric položil.

,,Hope?" Konečně se podívala na toho, kdo ji vyrušil z něčeho důležitého, ale když zjistila, kdo to promluvil, ihned její zamračený výraz zjemnil a ona se usmála.

,,Už vím, kam naše holky s dračím přítelem letěli." Konečně dobrá zpráva, kterou jsem čekala celé dva dny, kdy Hope řekne tu krásnou větu. Větu, kdy ví, kudy máme jít. ,,Ale tam, kam míří se vám nebude chtít jít."

,,A kam míří?" zeptala jsem se a doufala, že to není žádný močál nebo doly, kde jsou jenom pavouci a plíseň. Protože těmto místům bych se ráda vyhnula alespoň na míle daleko.

,,Šli za prvním strážcem klíče, ale na místo, kde je sopka a černá pláň od kouře, který z ní vychází."

,,Já si to myslel, že budou pokračovat v hledání. A holky určitě počítají s tím, že se vydáme na místo, kam teď zamířily i ty dvě." Tric i když byl tichý kluk a moc nikdy nemluvil, tak teď mu to pálilo a jeho hlas mi přišel tak pevný a silný, jako skála, kterou nelze zbourat.

,,Takže teď nás čeká dlouhá cesta k sopce, která ukrývá první klíč k našemu cíli," řekla jsem jednoduše a usmála se. Konečně jsme měli cíl a my věděli, kudy se vydat.

,,Tak jdeme." A všichni tři jsme vyrazili směrem, kam nám mapa ukazovala.

Kaya

Stormy přistál těsně u jakého si vchodu do sopky a já s Josie jsme slezly. Cítila jsem strach a moje tělo, jako by se chtělo otočit a utéct odsud co nejdál pryč.

'To bude v pořádku. Půjdu s vámi a dohlédnu na to, aby se vám nic nestalo.'

'Děkuji Stormy.' Mít draka je na jednu stranu úžasná věc. Je vám věrný a vy jemu a víte, že se na to druhého můžete vždy spolehnout. Díky poutu vztah je silný a víte o tom druhém snad všechno. Malá výhoda, někdy i dost velká je, že nikdo jiný krom vás a vašeho draka neslyší, co si pomocí myšlenek říkáte.

Teda až na Josie. Je jiná než my ostatní a zdá se, že její schopnost mluvit se zvířaty jí dovoluje slyšet i myšlenky všech draků. A podle pověsti by ona mohla být princezna z vedlejšího království, kde tato schopnost byla jen u těch, co jim tělem kolovala krev šlechtice.

,,Jdeme?" Josie a Stormy čekali u kamenného vchodu do jeskyně a čekali už jen na mě. Nechtělo se mi jít na místo, kde můžeme spadnout do lávy a nebo se nechat sežrat drakem, který střeží klíč, pro který si my jdeme. Ale nakonec se nadechuji a jistým krokem doháním ty dva a společně se vydáváme do nitra sopky.

Tric

Šli jsme velmi rychle, abychom holky zastihli a pomohli jim získat první klíč k našemu cíli. Ovšem je tu jeden problém. Každý klíč hlídá dračí strážce, který nikomu nikdy v životě klíč nedal a ten kdo se o to pokusil, zahynul.

,,Hope, jak ještě daleko to je?" Irma byla z nás tří nejvíce nervózní a moc se jí do této cesty nechtělo, ale šla, protože jsme kamarádi. A určitě by chtěla i svého vlastního draka, jako má Kaya. Stormy je krásný bílý drak, který nám brzy po jeho spojení poutem s Kayou, zachránil život a my bychom mu to měli oplatit. Sice nevím jak, ale nelze být zachráněn a pak tuto laskavost neoplatit.

,,Ještě pět kilometrů tímto směrem a budeme na místě. Holky už vešly dovnitř a vydaly se pro ten klíč. A strážce, který se zde nachází, podle mapy, není zrovna dvakrát moc hodný a milý. Každého člověka buď sežral a nebo ho nechal, aby ho pohltila láva sopky."

,,Oni šli dovnitř sopky?" Začal jsem se lehce obávat zda bylo rozumné jít dovnitř sopky a nepočkat na nás. Já bych byl pro čekat na zbytek skupiny a až pak se vydat do nitra lávy a zlého draka.

,,Musíme zrychlit ať jim v nejhorším pomůžeme." A tak jsme přidali do kroku, abychom mohli pomoci holkám získat klíč.

Juliana

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Miyoko byla na tom stejně, protože to, co nám zrcadlo ukázalo dokazovalo nejen pravdivost mých myšlenek, ale taky mě to utvrdilo v tom, že ona je dívkou z proroctví, která zachrání svět, pomstí své království a zničí Okatona jednou pro vždy. A my budeme muset hnít v kobce, která nemá okna a je zařízena tak, aby v těchto místech nemohl nikdo používat magii.

,,To máte problém. Pokud ta holka zjistí všechno o své minulosti, tak se u ní projeví ještě jeden druh magie."

,,Jeste jeden? Já myslela, že majipouze jeden jediný." Arael toho věděla více než zjevilo zrcadlo a já doufala, že nám poví více.

,,Juliano. Taková informace není zadarmo. A navíc bych potřebovala pramen vlasů té dívky. Bez toho nic neřeknu."

,,To ti zajistíme. Ale ty nám slib, že pak nám povíš o druhé schopnosti té holky. Nevím, co by jsi pak dělala, kdyby jsi to neřekla a Okaton měl z tebe ty informace získat trochu...jinou cestou."

,,Okaton tady nemá moc!"

,,Zatím. Ale jeho moc a síla roste a brzy se dostane i do tohoto močálu. A až se tak stane, tak ti doporučuji schovat se tak dobře, aby tě náš pán nenašel." Otočila jsem se k odchodu a naznačila Miyoko, že odcházíme. Ta se bez váhání za mnou vydala a obě jsme nasedly na své draky.

,,Pamatuj si Arael, že za tvé informace zařídím, aby jsi se mohla dostat z těchto končin a pomstít se." A s mojí partnerkou jsme se vydali zpět k pronásledování skupinky dětí, co dělají samé problémy.

,,Juliano. Ty víš něco, co já ne, že?" Vždy to mé přítelkyni pálilo, ale nikdy ne natolik, aby zjistila vše potřebné.

,,Naše dvě bojovnice jsou na lovu, jako my. A ty víš, co to znamená, když Okaton poslal ty dvě na lov?"

,,Zabijou všechny a zničí všechno, aby dosáhly svého cíle a získaly tak kořist. A tím si tak šplhly u našeho pána. A jejich odměna bude taková, aby byl vidět rozdíl mezi mnou, tebou a těmi dvěma."

,,Ano. A tím by se mohlo stát, že získají větší moc od Okatona. A to nedovolíme."