Juliana

Po dlouhé cestě se v močálu zjevila známá chata osoby, která nám pomůže zjistit vše o dívce, která rozumí každému draku, když hovoří se svým pánem. A podle mých předtuch bude ta holka něco víc než jen obyčejné děvče. Je z ní cítit ta síla, ta magie, která tu nebyla už mnoho let. Vlastně od doby, kdy náš pán zničil to zvláštní království, kde jejich magie se dědila v královské rodině. Ale nikdy mi nebylo známo o jakou magii to šlo.

Spolu s Miyoko jsme slétly dolů před malou chatu a nechaly své draky znovu vzlétnout. Tady by se zabořili do bahna a brzy by je bažina pohltila celé.

,,Takže tady je ta osoba?" začala Miyoko a ve svých rudých šatech se postavila vedle mě. Čekala až udělám první krok a ona mě bude moci následovat, ale já nemohla. Musely jsme počkat až vyjde z chaty. Pak teprve můžeme s jejím svolením vstoupit do její chaty. Nevím proč, ale vždycky to tak chtěla. Že je neslušné, když cizinci udělají první krok a ona až ten druhý. 'Jo. Namyšlená čarodějka s nosem nahoru.'

,,Tak troufalá myšlenka by tě stála hlavu!" Nad námi se ozval hrubý ženský hlas a já pocítila mezeru ve své mysli. Ona se probourala přes tu silnou zeď a přečetla si moji myšlenku? Je mocnější, než si ji pamatuji. Žena se snesla pomalu dolů před nás a my si tak měly možnost prohlédnout si jednu z nejstarších čarodějnic v historii. Ale kvůli své zlé povaze a svých skutků, které nebyly dobré, byla vyhnána a uvězněna v těchto končinách.

,,Ach Juliano! Že jsem si to nemyslela. Máš trable a potřebuješ moji pomoc. Proto ta hnusná slova v tvé mysli." Své dlouhé zelené vlasy měla spletené do dvou copů a mezi nimi zastrkané jakési byliny všeho druhu. Oči barvy safíru se leskly nenávistí a pomstou, kterou určitě celou dobu plánuje. A šaty se jí vlnily v barvách zdejšího prostředí, kdy jí dodávaly šmrnc.

,,Zdravím tě, Arael. Zdá se, že jsi mocnější než před mnoha lety." Žena se vřele usmála a ukázala, že můžeme jít dále do jejího skromného přístřešku. Její šaty se lehce zavlnily a brzy na to změnily barvu na krásnou černou barvu. Šaty měly velký výstřih vepředu i vzadu na zádech, kdy Arael měla možnost ukázat, že i přes tolik let života zde v bažinách má krásnou pleť a pokožku a její tělo je bez jediné vrásky. Šaty končily těsně nad kotníky a ukázaly tak krásné černé baleríny se zlatým motýlem.

,,Julian drahá. Kdopak je ta krásná ohnivá žena, co je jako tvůj stín?" Zdá se, že se jí Miyoko nezamlouvala, ale nebyla jediná. Mnoho lidí si to o ní myslelo. A měly pravdu, když je zaživa mučila. ,,Miyoko. Má kamarádka a je jednou z generálek našeho pána. A má dost síly na to porazit tvého kamaráda. Pokud ještě žije. " Arael se pouze usmála a dále mlčky vešla do svého domku uprostřed ničeho a my ji poslušně následovaly.

Josie

Stála jsem na velmi tenké vrstvě kamenného mostu, který měl každou chvíli spadnout. Pode mnou se nacházelo jezero lávy a bylo mi jasné, že pád bych nepřežila i kdybych se snažila sebevíc. Za mnou byl most zbořen a tak možnost odejít odsud pryč, byla nemožná. Tak jsem se tedy vydala vpřed přes obří jezero lávy až k malému ostrůvku. Na něm leželo mnoho zlata, kostí a mnoho druhů brnění a zbraní všech velikostí.

'Kdo jsi?' Něčí hlas mě vyrušil z mých myšlenek a přede mnou se zjevil drak. Neviděla jsem skrze páru, která mu vycházela z nozder, jak vypadal, ale jeho hlas byl hrubý.

,,Jsem Josie a hledám strážce." Můj hlas se vytratil a drak utichl. Pod jeho mohutným tělem se zjevil malý zlatý klíč s ornamentem ohnivého elementu.

A pak mě pohltila mlha.

***

Lehký vánek mě vzbudil z mého snu a já otevřela své oči. Sice mě bolelo celé tělo, jak jsem celou noc spala na tvrdé zemi, ale naštěstí byla teplá noc a Stormy nám zařídil i oheň. Možná si ho v noci všimli i ostatní a teď byli na cestě k nám. Jenže bůh ví kde jim byl konec.

,,Snad jsou v pořádku."

,,Neboj se, Josie. Určitě se brzy zase spojíme a pak společně půjdeme najít prvního strážce útočiště draků." Kaya byla vždy pozitivně naladěná a to se mi na ní líbilo. Vždy myslela jen na to dobré a vše zlé hodila za hlavu. Ale černé kruhy, které měla pod očima naznačovaly, že se moc dobře nevyspala a nebo nemohla spát vůbec. ,,Máš pravdu. Měla bych myslet pozitivně a doufat, že se brzy sejdeme. Ale teď bychom se měly vydat k tomu prvnímu strážci. Vím kde se nachází."

,,Jak víš, kde se nachází?" zeptala se Kaya a přisedla si blíže ke mně, aby dobře slyšela. ,,Zdálo se mi o tom. Ale nebylo to jako sen, ale přišlo mi, že jsem se tam nacházela. Bylo mi horko od lávy, která draka chránila. Jeho a klíč."

,,Klíč?" Kaya byla zmatená, ale Stormy se ujal a povídal za mě. Jeho hlas zněl napjatě a bolestně, když o tom hovořil.

'Klíč k otevření brány do míst, kde draci žijí poklidný život. A drak, který se zjevil v tvém snu není zrovna milí na cizince. Zvláště, když jim jde o ten klíč, který chrání svým životem. Mnoho životů bylo ztraceno jen v pouhé lávě nebo jejich kosti zůstaly, když je on sám sežral.' To nebylo moc hezké zakončení, ale bylo to tak. V tom snu bylo mnoho kostí a některé byly černé, jako popel sám.

,,Takže se vydáme na cestu." Kaya se postavila a rychle začala balit své věci. Já ji nechápavě pozorovala a ona se pouze usmála. ,,Pokud půjdeme a získáme ten klíč, budeme o krok napřed a pokud vím, tak Trice a holky se určitě vydají též ke strážci prvního klíče. Určitě mají stejné myšlenky, jako my." Má pravdu. Pokud vím, tak Luna bude chtít jít pro ten první klíč s předpokladem, že tam zamíříme i my.

Ahojky. Konečně jsem dopsal další kapitolu našeho příběhu. Byla to doba co jsem zase něco napsala, ale snažila jsem se, aby kapitola byla zajímavá.

Těším se na vás u další kapitoly a chci poděkovat za každou hvězdičku u komentář, který jste u mého DOTS zanechali.

Love you

Starry