Irma

Nevím jestli jsem řekla něco špatně nebo dobře, ale všichni mě sledovali šokovanými výrazy. Nevěděla jsem co dělat. Cítila jsem se jako kořist v koutě a před ní několik vlků co ji chtěli rozcupovat na kousky.

,,No...ty...bláho!" vykřikla zničeho nic Lištička a její oči se rozzářili jako dva drahokamy. ,,A jak vůbec vypadá?" Nechápala jsem její reakci. To se nebojí, že ji mohou zabít?

,,Vy se nebojíte, že z toho budete mít problém?"

Všichni se usmáli od ucha k uchu a já věděla, že to je to, co jsme chtěli všichni od doby, kdy vznikla naše parta. ,,Ty můj blázínku. To jsi mohla říci hned. Pomůžeme ti najít tu knihu. Jaký má obal a kde jsi ji naposled viděla?"

,,Děkuji Luno, všichni."  slzy mi stekli po tvářích a nechala se všemi až na Trice obejmout. Ten mě pouze poklepal na rameno na znamení, že je vždy na mé straně.

Další hodinu, před začátkem školy jsme ji hledali všude možně. Ale nic jsme nenašli. Každá polička nebo šuplík, ale nic. A já se obávala, že ji našel jeden z učitelů a vzal ji do svého kabinetu. To bychom se museli k nim vloupat, najít ji a vzít, aniž by nás při tom někdo chytil. A na to se hodila právě Luna. Takovému řešení jsem se však chtěla vyhnout.

,,Není tu." vzdychla smutně Kaya a přešla ke dveřím ujistit se, že nás nikdo nesledoval. Na znamení, že je chodba čistá, zvedla palec nahoru a vrátila se zpět k nám.

,,Vrátíme se sem až po škole. Za chvilku začíná škola a my máme s Josie přednášku s překvapením." Lišti se smutně usmála a sedla si ke své školní brašně.

,,Dobře. Ve tři odpoledne se zde sejdeme a zkusíme to ještě v jedné části knihovny." usmáli jsme se a pomalu každý vyšel směrem ke své třídě.

Tric

S Josie jsme se vydali do tělocvičny kde nás čekala přednáška. Nevěděli jsme kdo ji koná ani jak dlouho bude trvat. Víme jen, že to bude nudná hodina minimálně o boji se zbraní a ukázka svých schopností.

Já jsem na tom byl docela dobře. Trénoval jsem svůj oheň a snažil se ho i ovládnout. Myslel na jiné věci než na oheň v mé ruce a dělat s ním obrazce ve vzduchu. To jsem zvládl za celý jeden týden. Ale jsem ten typ kluka co spíše přemýšlí o všem kolem než abych se do všeho vrhnul po hlavě.

Horší na tom byla Lišti. Nevím, jak by měla dokázat, že mluví se zvířaty. Možná by ji mohli i obvinit z toho, že má pouto s drakem a pak by ji i zabili.

A jak jsem tak přemýšlel, tak jsem došel k závěru ať Josie poví, že se magie neprojevila. I když lhát by taky neměla. Chce to promyslet.

,,Copak Trici? Přemýšlíš o té přednášce?" Josie se vždy starala a bála o mě, když jsem nevnímal nic jiného než své myšlenky. Zahleděl jsem se na ni a vykouzlil úsměv.

,,Přemýšlím, jak to udělat s ukázkou tvé magie. Mluvení se zvířaty by mohli brát, že máš pouto s drakem. Na druhou stranu by jsi ani lhát neměla. Mohlo by se stát, že někdo tvoji lež prokoukne a bude zle."

,,A to tě tolik trápí? To nemusí. Já svoji magii prokáži a klidně ukáži, že spojení s drakem nemám a nikdy nebudu." Ale ta touha jednoho draka vlastnit ji lákalo.

Čaroděj byl krutý vladař. Vládnul pevnou a krutou rukou. Draky zabíjel a z jejich zubů dělal náhrdelníky, které prodal skrze prodejce a výdělek šel na nové zbraně. Temné zbraně, které jsou smrtící než jakákoliv magie.

,,Honem. Přednáška akorát začíná." profesorka Sefrtová na chemii nás naháněla do větší místnosti, která se jen na oko podobala tělocvičně.

Ale člověk, který stál na malém stupínku byl horší než tělocvična bez náčiní.

Josie

Jsem ráda za Trice. Vždy se o mě bál a teď to nebylo výjimkou. Myslel na moje dobro a to se mi na něm i líbilo.

Úsměv mi však opadnul jakmile jsme vešli do větší místnosti zvanou tělocvična.

Na malém stupínku stála známá stínolovkyně Juliana Arados a určitě někde poblíž byl její drak...spíše dračice Aeshma. Juliana byla jednou ze čtyř generálů. Její magie je stín. Vtělit se do stínu jiného člověka a zjistit všechny potřebné informace. Dlouhé hnědé vlasy měla rozpuštěné a spuštěné podél ramen. Hnědé oči propalovali každého z nás dokud její zrak nespočinul na mě. Určitě jsem vypadala podezřele, když jsem zčervenala nervozitou a rychle si sedla na volnou židli. Naštěstí byla skoro nejdále od té zlé generální štěnice.

,,Zdravím vás na dnešní přednášce." Její úsměv byl falešný a hlas zněl jako by sama byla otrávená dělat pro několik děcek jako my něco, co se nazývá přednáška.

Juliana

,,Proč jsem to musela být zrovna já." klela jsem do prázdna, jak jsem letěla na svém drakovi. Byla jsem vybraná dělat přednášku nějakým harantům, kteří stejně nesahali nám, čtyřem generálům ani po paty.

Já spíše milovala boje. To bylo mé. Jenže dnes jsem musela do té školy a ukázat jedné třídě několik chvatů. Nakonec to vyjde i v užitek. Každý ukáže svoji magii a jak mocný je. Aby neohrozil našeho pána.

Nechala jsem sletět Aeshmu kousek od školy, aby nebudila strach, který ráda vidím na obličeji každého člověka. Dělalo mi to vždy radost.

,,Mám se poohlédnout po tom narušiteli?" Měla jsem ráda, když má dračice myslela na vše dopředu. Její černé šupiny byli pro člověka bez magie ostré. Pro ty co uměli pár kouzel hrubé a pro mě jako její paní hebké a hladké jako oblázky. Její černá barva dodávala strach a modré šupiny, které v noci zářili ostrou barvou byli na jejím krku. 

To je znamení, že má pouto s člověkem. Sice při lovu je to nevýhoda, ale ona se naučila svoji magii stín, jako mám i já, použít k maskování barev na jejím těle.

,,Super. Tak ho najdi, ale tohohle musíme dovést živého. Víš, jak náš pán trestá za chyby." Aeshma kývla na souhlas a odletěla rychlým pohybem do severní oblasti výskytu neznámého draka. A já se pomalým krokem vydala do budovy zvané škola. 

U vchodových dveří mě přivítal pan ředitel postaršího věku s kulatými brýlemi a společenským oblekem a já nasadila svůj falešný úsměv. Už kvůli přání čaroděje. Několika chodbami mě zavedl do prostoru zvaném tělocvična. Vypadala dosti male, ale jim to  určitě stačilo. Byli tu připravené židle asi pro dvacet žáků a stupínek kde jsem já měla stát.

,,Snad Vám tento prostor vyhovuje?" Ten hlas plný strachu jsem milovala. Ale nesměla jsem to dát najevo. Ne teď. Postavila jsem se na ten blbý kus dřeva a čekala na příchozí žáky. Během pěti minut si každý sedl na místo, které mu vyhovovalo. Sledovala jsem je, ale jen jedna dívka mě zaujala. Její až skoro zlaté vlasy mi připadali podezřelé. Ani jsem se nemohla dostat do jejího stínu. 

Nakonec zazněl starý zvuk zvonku a já přestala sledovat tu dívku. Právě teď začala má nejnudnější hodina v životě.

,,Zdravím vás na dnešní přednášce." usmála jsem se a jedním pohybem přivolala svoji zbraň. Meč s čepelí na dvě strany. Vprostřed jsem měla místo, kde jsem ji pevně držela. Její černá barva vyzařovala temnou energii a já věděla, že někteří se začali bát. ,,Ukáži vám pár triků, když bojujete na blízko a řekla vám i menší historii našich zbraní. A ke konci přednášky mi každý ukáže svoji magii."

Josie

Hodina uplynula docela rychle. I Juliana se snažila urychlit nudné povídání, abychom ukázali svoji magii.

Ale příchod neznámého muže, který došel ke generálce a zase zmizel byl nejspíše seslán z nebes. Přečetla dopis a v tu chvíli ji na tváři zůstal temný stín. Rychlým pohybem odešla pryč a za chvilku zazněl starý zvuk zvonku, že hodina je u konce.

,,V pohodě?" ptá se Tric a já se usmála jako vždy. ,,Jasně. Pojď. Jdeme hledat tu knihu. Máme teď hodinu volno a pak chemii."

,,Asi jsi zapomněla. Já mám v tento den vždy v tuto hodinu matematiku." No jo. Ta kniha mě tak nadchla, že jsem úplně zapomněla, že já jsem teď jediná kdo má volno. ,,No nic. Kdyby něco, víš kde mě najdeš." rychle jsem mu ještě mávnula a zalezla jsem do knihovny.

,,Je ještě jedna polička, kterou jsem nestihla prohledat."

Zašla jsem až na úplný konec knihovny a zahlédla knihu, kterou jsme hledali. ,,Bingo!" vzala jsem ji do ruky a všimla si, že desky jsou z hnědé kůže a ta je pozlacena ornamenty draka, člověka a země v jednom kruhu. A kolem je napsán symboly nadpis knihy.

,,Tohle je pro Lunu."

Ahoj. Snad se vám příběh líbí? Kapitoly budou dlouhé po více jak 1k slov, aby se tam prostřídali postavy a něco se stalo odehrát.

Jinak užívejte poslední den dva prázdnin před začátkem školy.

Vaše Starry❤️