Kaya

Josie se brzy podařilo usnout zatím co já zůstala ještě chvíli vzhůru a přemýšlela o tom, co mi moje kamarádka pověděla. Jako na jednu stranu by to dávalo logiku. Ovládá magii, která jí umožňuje komunikovat se zvířaty všeho druhu, ale nečekala bych, že to platí i pro draky. Jako by to měla v krvi. Vzpomínám si na jeden velmi starý příběh z dětství, který by seděl na moji kamarádku. Vyprávěla ho moje teta a já ten příběh měla ráda.

Kdysi dávno v sousedním království žila královská rodina s jejich milovanou dcerou. V jejich rodě se po mnoho generací dědila schopnost mluvit se zvířaty a to především i s draky. Byl to dar za to, že jeden jejich předchůdce zachránil život dračímu princi a ten pak předal z dračího archivu svitek, který je naučil hovořit se zvířaty a zároveň to byla schopnost, která se dědila po generace. Jenže jak postihlo naše království, tak i jejich napadl čaroděj se čtyřmi generály a zabili celou královskou rodinu. Jen jediné tělo se mezi mrtvými nenašlo. Malá princezna. No a chvíli po té Josie zůstala v naší vesnici i náhradní rodiny.

'Nad čím přemýšlíš?' Hlas mého přítele mě vyrušil a já sledovala, jak bílý drak přistál kousek od nás a položil na hromádku několik prken dřeva i s větvičkami. 'Proč si mi neřekl, že rozumíš Josie a ona tobě?' Přišla jsem si lehce zrazená a jako by Stormy neměl ke mně důvěru. 'Nemohl bych ti to říci. Je to něco, čemu ani já sám nerozumím. A taky, aby jsi byla v bezpečí.' V bezpečí? Teď nebyl nikdo z nás v bezpečí. Ne, když nám v patách byly generálové. 'Nezlob se. Ale neměl jsem na výběr. Kdyby to zjistili i ty ženy, tak by bylo možná po tobě. A to bych si nemohl odpustit.' Stormy měl pravdu. Mohla bych už dávno být mrtvá, kdyby zjistili, že vím takové tajemství o své kamarádce. A ony by určitě zabily každého, kdo o tom věděl.

Tric

Noc byla chladná a to znamenalo, že za dveřmi se chystal podzim. Léto bylo skoro u konce a příroda se brzy začne měnit a zvířata se budou ukládat ke zimnímu spánku. Moje oči se zadívaly na noční oblohu, kde zářila jedna malinká hvězdička vedle druhé a s nimi zářila i mléčná dráha vesmíru. Takovou krásu nemohl nikdo vidět v ulicích našeho města. Tam zářilo tolik světel, že nebylo možné zahlédnout ani jednu hvězdičku.

,,Trápí tě něco?" Irma mě mlčky sledovala a já nepostřehl, že byla po celou tu dobu vzhůru. ,,Ne...nic mě netrápí. Jen přemýšlím, zda jsou Kaya a Josie v pořádku. Po té, co jsme se rozdělili o nich nemáme vůbec žádnou zprávu." Cítím štiplavé slzy, které se chtěly dostat na povrch, ale ty hned zaháním a sleduji tu krásu nebes. ,,Taky se o ně bojím. Ale věřím, že se dostaly do bezpečí. Mají s sebou přeci Stormyho. A ten je pro případ nebezpečí ochrání." Irma se na mě usmála a pak zavřela oči a brzy pravidelně oddechovala společně s Lunou.

A já zatím strážil zda nikdo není v okolí, jako zlovlci či generálové, kteří nám pěkně zavařily při naší cestě za prvním strážcem úkrytu všech draků.

A to všechno byl teprve začátek.

Miyoko

Nesnášela jsem tyhle končiny. Podle všeho zde žili tvorové horší než já, když zuřím. Dokonce se říká, že zde se zrodila sama žena, co dokázala jenom svým pohledem do jejích očí zkamenět každého, kdo se do nich zadíval. Močál Arabas je místo, kde by nikdo nechtěl trávit ani minutu. Natož, když tu je všude jen bahno a špinavá voda. Fuj! Pro mě to vůbec není.

,,Pospěš. Brzy dorazíme do cíle." Juliana dokázala někdy být pořádně otravná, ale když s ní někdo tráví každou chvíli, jako já, tak si na to její chování zvykne. 'Někdy si říkám, jak vy dvě můžete být kamarádky.' Jo, to by řekl každý, ale ne vždy se snažíme dávat najevo náš vztah k té druhé. 'To víš. Sice dokáže být otravná a ráda rozkazuje, ale já si zvykla a navíc jí to dlužím. Ona mě kdysi zachránila a teď je to na mě jí to oplatit.' Dál už Hiroshi nic neřekl a radši zrychlil, když Juliana na nás křikla už podruhé ať zrychlíme. Na potřetí by to bylo horší.