Tric

Krásná modrá barva nebe bez jediného mráčku se schovalo za mohutný stín obřího draka. Byl snad černější než noc sama a jeho ledově modré oči by dokázaly nahnat strach každému. Jeho obrovská křídla byla velká tři metry a ocas byl asi stejně tak velký. Krk draka zářil zajímavou modrou barvou a zářivě bílé zuby už čekali až někoho z nás zakousnou.

,,Stormy nás chrání. Máme utéct k té hoře!" křičela Kaya a ukázala svou rukou na obří horu. Všichni jsme neváhali a rozeběhli se tím směrem. Stormy zatím vzlétl a pustil se do souboje s tím druhým drakem. Bylo to úchvatné a zároveň děsivé, jak dva draci bojovali proti sobě. 

,,Poběž!" Josie mě chytila za ruku a hnala nás oba k hoře, kam se měli vydat. Ale neutekli jsme dost daleko, protože před námi přistál další drak. Jeho tělo bylo jako lávová země a oči žhnuli hněvem. Jezdec nebo spíše jezdkyně v červených šatech slezla elegantním pohybem ze svého draka a svůj pohled zaměřila na malou skupinku dětí, co chtěli zachránit zbylé žijící draky od kruté vlády čaroděje.

,,Ale, ale. Pár zlobivých dětí, co si hrají na hrdiny." Už z hlasu bylo znát, že nás nesnáší více než Juliana. Stáli jsme tak před druhým generálem velkého a krutého čaroděje, ale ona byla mnohem horší. ,,Co by jste řekli, kdybychom si zahráli takovou malou hru?"

,,Nejsme tu proto, abychom si s vámi hráli!" Kaya ani nepřemýšlela a vytvořila obrovskou kouli vzduchu, kterou stvořila nad hlavou. Když byla velká, jako ten drak, mrskla s ní po té generálce a dala nám tak možnost utéct. Ani nám to nemusela říkat a naše nohy se samy daly do pohybu. Hora byla kousek odsud a Kaya zůstala s tou generálkou. Ale ještě někdo tu chyběl. Jenže kdo?

,,Lišti!?" Já, Luna a Irma se zastavili a rozhlíželi se kolem sebe. Lišti tu s námi nebyla. ,,Kruci! Kam mohla jít?"

,,Teď se nesmíme zastavit Trici. Musíme jít k té hoře. Určitě se tam všichni sejdeme, jen co se zbaví těch generálů." Irma mi položila ruku na rameno a já přikývl, i když má mysl křičela ať se vrátím a hledám Josie. Ale co by to bylo, kdybych umřel a ona se dostala na místo určení. ,,Dobře. Jdeme a počkáme než se všichni sejdeme u té hory."

Stormy

'Proč jsi proti nám?! Jsi jeden z nás, tak jak to, že jim sloužíš?' Moje mysl nepobrala, proč drak se postavil proti své rase a ubližoval svým bratrům a lidem. Vždyť draci žili vždy v míru a teď tu jsou dva, co bojují na straně zla.

'Je nás víc než si myslíš. Ne všichni chtějí žít v míru. To by jsi jako drak měl pochopit.' Já na nic nečekal a z úst mi vyletěli ostny vytvořené ze vzduchu. Draka naproti mě to jen lehce škráblo, ale nic víc. 'Zatím nemáš moc velkou sílu. A tvoje partnerka určitě bojuje s ní.' Kaya! proběhlo mi hlavou a chtěl jsem ji za každou cenu najít. Bohužel ta černá dračice mě nenechal a zaútočil svým ocasem.

Juliana

Aeshma bojovala s tím bílým drakem. Což znamenalo, že někde v okolí se nacházelo více draků. Kousek od bitvy draků moji pozornost upoutala modrovlasá dívka, jak bojovala s Miyoko. Neměla proti ní šanci. Zvlášť, když Miyoko se ráda teleportovala a unikla tak každému útoku, který ta dívka vykouzlila.

Ale moji pozornost upoutal ještě něco jiného. Za malým keřem se schovávala ta dívka ze školy. Její rezavé vlasy, jako záře slunce jí moc neukryly, ale stále mi vrtala hlavou. Nechápala jsem proč, ale ta holka byla něčím odlišná od ostatních dětí.

Rozhodla jsem se proměnit se v stín a sledovat, co ta dívka má za lubem.

Josie

Neměla bych se oddělit od ostatních, ale Kaya bude potřebovat pomoc. Pokud dokážu komunikovat se Stormym, možná pochytím i myšlenky tohohle draka a budu tak moci Kaye zachránit i život.

'Dobře. Zaútočím až se teleportuješ za tu holku.' Jako bych to věděla a rychle zareagovala. Šla jsem zachránit své kamarádce život, i když prozradím svoji schopnost.

,,Kayo! Ten drak na tebe chce zaútočit!" vykřikla jsem a zaskočila tak tu červenovlasou generálku i jejího lávového draka. Toho Kaya využila a svojí vzdušnou stěnou srazila oba dva k zemi.

Kaya mě mezitím chytila za ruku a obě se vydali směrem, jako ostatní. Běželi jsme ze všech sil a já zkusila využít své moci.

,,Počkej. Dáme jim malý dárek." Kaya se na mě divně podívala, ale nebyl čas jí všechno vysvětlovat. Zavřela jsem své šedomodré oči a začala přeříkávat řeč zvířat.

,,Ila vera tu sa nova. Ela vie sa hulat!" Vítr se zvednul a brzy vzduchem byl slyšet bzukot včel a vos žijících v lese. Jako na povel letěli ke generálce i k oběma drakům. Tím Stormy získal možnost odletět ke Kaye a ke mně.

'Nasedněte!' pověděl Stormy a Kaya už lezla na hřbet svého draka. Já se bála vylézt na hřbet takového tvora. ,,Josie, rychle!" Kaya mě chytila za ruku a brzy jsem i já seděla na hřbetě Stormyho. Ten vzlétl do vzduchu a letěl směrem k hoře. A my doufali, že ostatní jsou v pořádku a podařilo se jim utéct.

Zdravím vás po tak dlooooouhé době. Zde je konečně nějaká akce a pohled několika lidí.

A mám malý dotaz. Chtěli by jste i pohledy draků, jako u Stormyho?

Love you

Starry💙