Vůně čokolády se nesla částí kuchyně, v níž se nacházela tmavovlasá dívka se světlovlasým mužem a baculatou kuchařkou.

„Jestli se spálíte, tak Sabin nezabije jen Nicci, ale i mě,“ upozornil dívku Matt.

„To by bylo škody,“ protočila Kris očima, když vytahovala první várku z trouby.

„Myslím to vážně,“ trval na svém muž. Opíral se o linku a obezřetně sledoval každý dívčin pohyb.

„Já taky. A teď uhni, nebo nebudu spálená jen já, ale i ty,“ pohrozila mu.

Matt jí tedy uhnul z cesty a ona na připravené prkénko položila horký plech. Okamžitě popadla další várku a strčila ji do trouby. Její počínání sledoval nejen muž, kterého obvykle vídala v uniformě královské gardy, ale i Margaret.

Kuchařka nemohla uvěřit vlastním očím. „Přiznejte se, Kristin. Že už jste tohle někdy dělala?“

„Margaret měla bys...“

„Ani prince ani princezny neoslovuji tituly, pokud za mnou přijdou sem. Tady velím já, jasné?“

Zase mu hrozí vařečkou. Taky bych si jednu měla pořídit. Pomyslela si, když si všimla, jak světlovlásek zvedl ruce na znamení, že rozumí.

„V sedmičce jsem pracovala v cukrárně,“ odpověděla na Margaretinu otázku Kristin.

„Jak dlouho?“ zajímala se kuchařka.

„Můžou to být tak tři roky,“ zauvažovala.

„Jsi z chudé rodiny, dítě?“ pokračovala Margaret ve vyzvídání.

Na to Kristin zavrtěla hlavou.

„Pak musíš být dcera Elisie,“ dovtípila se kuchařka.

Matt si protřel oči. Kuchařka šla na všechno až příliš přímo. Bál se, aby tmavovlásku nevyděsila. Kris na její poznámku pouze přikývla. Po krátkém tichu se odvážila zeptat, jestli její matku znala. To už se Margaret pustila do vyprávění příběhu, jak se s princeznou, jež se svého postavení u dvora vzdala, setkala poprvé.

Bystrým očím mladé sedmičky neunikly nenechavé prsty světlovláska, jež se omotaly kolem jednoho čokoládového muffinu. Dívka jej pohotově pleskla přes ruku.

„Hej!“ vyjekl se smíchem. „Odkdy lady někoho bijí?“

„Od té doby, co pečou a nějaký strážný jim krade jejich výtvory,“ vyplázla na něj jazyk.

„Nějaký strážný?“ svraštil dotčeně obočí. „Já myslel, že už nejsem jen tak nějaký strážný, lady.“

„A co teda jsi?“ vyzvala ho k odpovědi Kristin, zvědavá na jeho odpověď.

„Člověk, jemuž záleží na vašem štěstí.,“ vypadlo z něj s úsměvem, jež přinutil Kris pozvednout koutky.

„A proto mi kradeš muffiny?“ obvinila ho pobaveně.

„Nekradu, jen jsem chtěl ochutnat,“ zamrkal prosebně.

„Stačilo by hezky poprosit,“ vzala jednu z dobrot do ruky a lehce z ní sloupla papírový košíček.

Matt se zasmál a šišlavě zaprosil. Kris k němu s úšklebkem přistoupila. Muffin přiblížila k jeho ústům. Jakmile se otřel o mužovi rty, předvedl Matt světu své bílé zuby, jimiž si ukousl. Spokojeně zamručel a muffin si od dívky převzal. Na prázdné ruce zvedl palec, na znamení, že mu chutná. Tmavovláska se spokojeně usmála a sama se do jednoho čokoládového kopečku pustila.

Počínání dvojice sledovala baculatá žena a náramně se bavila. Bylo to už dlouho, co viděla světlovláska tak uvolněného. Bral si toho na sebe příliš. Chtěl ovlivňovat dění království a nenechat všechno na ostatních, jako jiní. Nebyl lhostejný k jediné živé duši. Na rozdíl od většiny královského dvora navštívil i ty nejodlehlejší oblasti. Viděl utrpení, hlad, smrt. Změnilo ho to. Z chlapce, jimž ještě nedávno byl, se stal mužem. Mužem, jež chtěl pomoci lidem v celém království. Jediné, co mu k tomu chybělo, byla moc. On nebyl král.

Kuchyně poskytovala Kris jakýsi pocit bezpečí. Opustit ji, bylo jako znovu odjet ze sedmičky. Sem se však mohla brzy vrátit. Pokud by ji ovšem Sabin pustila...

„Nečekal jsem, že vám to v kuchyni tak půjde,“ poznamenal Matt, když opustili království Margaret.

„To nic nebylo,“ mávla nezaujatě rukou. „Jen obyčejné muffiny. Měl bys vidět Rachel, když peče dorty a Jennifer, jak je potom zdobí. A jejich mamka, paní Wallová, peče výborné větrníky.“

„Kdo jsou Jennifer a Rachel?“ optal se její doprovod.

„Dcery paní Wallové. Jejich rodině patří cukrárna, ve které pracuji...“ na chvilku se odmlčela. „Ve které jsem pracovala,“ opravila se.

„Třeba jednou zase budete. Jen pravděpodobně ve své vlastní. Až odsud odejdete, vezmete si nějakého bohatého muže a otevřete novou cukrárnu. Kdo ví, možná dokonce v první Oblasti.“

Tomu se společně zasmáli. Oba věděli, že v jedničce by Kris nikdy nemohla být šťastná. Nemohla být šťastná nikde, kde by neměla svou rodinu. Jistě, i zde zažívala chvíle štěstí, ale nebylo to nic v porovnáním s tím, když byla se svými sourozenci.

Naproti dvojici se vynořil z postranní chodby mladík, jemuž se Kris automaticky poklonila. Světlovlásek po jejím boku zopakoval její chování.

„Lady Kristin,“ oslovil dívku princ. „H-Hledal jsem vás.“

„Opravdu?“ podivila se tmavovláska. „A co jste potřeboval, výsosti?“

„Chtěl jsem vás pozvat na procházku,“ odpověděl nejistě.

„Byla bych potěšena,“ usmála se.

Princ nabídl dívce rámě a ta jej přijala.

„Matthew,“ obrátil se mladík ještě na světlovlasého muže, jež až do této chvíle dělal Kris společnost. „Pokud potkáš mého bratr, vyřiď mu, prosím, že jej shání matka,“ požádal jej s cukajícími koutky.

„Opět se nedostavil k obědu?“ uchechtnul se Matt.

„Opět,“ přisvědčil princ.

„To je celý on,“ zasmál se muž, dvojici se uklonil a zamířil hlouběji do zámku, zatímco Anthony vedl mladou sedmičku do zahrad.

Kráčeli v tichu. Kris se fascinovaně rozhlížela kolem sebe. V této části ještě nebyla.

„Jste velice tichá,“ poznamenal překvapeně Anthony.

„Nechtěla jsem porušit etiketu,“ odvětila Kristin upřímně. „Věřte mi, že pokud začnu mluvit, byl byste radši, kdybych tichá opravdu byla.“

Prince se zasmál, což tmavovlásku potěšilo. Jeho přítomnost jí nebyla nijak nepříjemná. Tušila však, že Anthony se v její přítomnosti dobře necítí. Minimálně byl nesvůj, což se dalo očekávat. Byla jednou z cizinek, jež se ocitly v jeho domově a vtrhly do jeho života jako velká voda. Přála si mu to celé nějak ulehčit, ale nevěděla jak.

„Vaše výsosti, ten strážný zná vašeho bratra?“ zeptala se zvědavě.

„Jediný, kdo ho zná líp, než on a já, je Chelsea,“ odpověděl Anthony.

„Vaše nejmladší sestra?“

„Přesně tak.,“ přikývl princ.

„Vadíme tu korunnímu princi hodně?“ rozhodla se položit smělejší otázku.

Anthony na dívku překvapeně pohlédl. Její přímost jej stále překvapovala. V jejím případě opravdu platilo co na srdci, to na jazyku.

„Jistěže ne. Je rád, že tu jste. Má ovšem spoustu povinností. Stará se o zemi, finance, pomáhá otci...“

„Vy máte také své povinnosti a čas si najdete,“ věděla, že těmito slovy riskuje. Bylo jí to jedno. Nezájem korunního prince ji už začínal trochu iritovat. Nešlo jí o ní samou, ale o zbylé vybrané. O ty, co zde byly proto, aby se ucházely o jeho bratra.

„Máte sourozence, lady Kristin?“ optal se princ.

„Mám,“ přikývla dívka. „Proto vím, že svého bratra budete hájit za každou cenu. Jako já bych hájila ty své.“

„Kolik máte sourozenců?“

„Šest.“

„Páni,“ vydechl zaskočeně Anthony.

To Kristin ani v nejmenším nepřekvapilo.„Je nás hodně,“ zasmála se jeho překvapenému výrazu. „Mám dva starší bratry, starší sestru a tři sestry mladší. Monica už s námi ale nežije. Vdala se a dál si jde vlastní cestou.“

„Hayley se vrací na konci měsíce od muže, se kterým se má zasnoubit,“ svěřil se tmavovlásce na oplátku princ.

„Omlouvám se, ale bere si ho, protože musí?“ Opět se pohybovala na tenkém ledě.

„Musíte pochopit, lady, že každý z nás má nějakou povinnost ke své zemi. Poddaní platí daně a na oplátku čekají, že je ochráníme. Ne vždy je to ale tak snadné.“

Přišlo jí to jako výmluvy. Princ omlouval jednání své rodiny, přesto, že s ním nesouhlasil. To Kris ale očekávala. Také by stála za svou rodinou. Ale v případě, kdy už jde o něčí život, nechtělo se jí dělat, že to nevidí. Ona ale neměla žádnou moc. Její názor by prince mohl akorát tak naštvat. Nemohla mlčet věčně. To nebyl její styl. Přesto se protentokrát kousla do rtu, zhluboka se nadechla a svůj doprovod se usmála. „V téhle části jsem ještě nikdy nebyla.“

„Nedivím se. Snad nikdo sem kromě mého bratra nechodí. Mám tohle místo rád, ale raději se projedu na koni,“ pokrčil Anthony rameny.

„Na tom jsem nikdy nejela,“ usmála se Kristin.

„Vážně? Tak to jednou určitě napravíme.“

Kris s úsměvem souhlasila. Tehdy si to neuvědomila, ale za princovou větou se skrývalo víc, než tušila. Šlo o příslib, že si na královském dvoře ještě chvíli pobude.

_______________________________________

Budu ráda, když mi do komentářů nebo zpráv (jak vám to vyhovuje), napíše svůj názor na tento příběh. 😊

Moc děkuju za všechny hlasy, přečtení a podporu. Vážím si toho!

💋🤗💖