Přání nebylo vyslyšeno. Služebné nemohly dopustit, aby jejich paní zůstala toho dne v posteli. Na to byl tento den až příliš speciální. K obědu se totiž podávala zvěřina. Kris nechápala, z jakého důvodu je to tak důležitý den. Brzy byla obeznámena s faktem, že takovou hostinu si nejstarší potomek krále a královny nikdy nenechá ujít.

„Všechno je jednou poprvé,“ ozvala se Kris, když si dočistila zuby.

„Zníte, jako kdybyste prince nechtěla potkat,“ upozornila na své domněnky nejmladší přítomná.

„Přesně tak to je, Nicci,“ potvrdila domněnku své kadeřnice tmavovláska. Posadila se do křesla a nechala dívčiny šikovné ruce provádět kouzla.

Poslední sponka našla své místo v úhledném drdolu, jež Nicci dozdobila jemnou čelenkou.

„Čas se obléct!“ houkla na Kris Lucia z šatníku. „Připravená?“ vykoukla návrhářčina hlava z vedlejší místnosti. Její tvář zdobil radostný úsměv, jež pramenil z pyšnosti na vlastní dílo.

„Ne, ale to nebudu nikdy,“ usoudila tmavovláska.

Služebné to očividně stačilo. Opustila totiž svůj ukrýt. S chumlem látky přistoupila ke své lady, jež vypadala, že hrůzou omdlí. „Ta sukně není tak velká, přísahám,“ služebná se tvářila smrtelně vážně. Aby svým slovům dodala potřebný důraz, několikrát pomalu přikývla.

„Tak dobrá,“ povzdychla si Kris. Její oči se vpíjely do světle hnědých, jež patřily dívčině kosmetičce. „Věřím ti.“

A udělala dobře. Lucia nelhala, když tvrdila, že sukně není tak velká, jak vypadá. Opravdu tenoučká bílá ramínka, jež šaty spíše jistila, než držela na dívčině těle, se napojovala na vršek stejné bravy, jež byl na prsou dělaný do tvaru písmene v. Přechod mezi vrškem a sukní byl tvořen drobnými bílými kvítky. Sukně byla nahoře poměrně nabíraná, ze světle modrého tylového materiálu. Poměrně se rozšiřovala ale díky pevné látce v tmavším odstínu modré, z níž byla podšívka ušita, nebyl k udržení tvaru nutný kruh, což lady ocenila.

„Musím uznat, Lucio, že jsou překrásné,“ zhodnotila Kristin šaty, když se prošla po pokoji.

„Jsem ráda, že se vám líbí, Kristin,“ usmála se spokojeně služebná. „Z modelu na poslední den tohoto měsíce ovšem moc nadšená nebudete,“ upozornila ji.

„Bude se konat další hostina se zvěřinou?“ zeptala se, čímž své služebné rozesmála.

„Ne. Měla by přijet její výsost, princezna Hayley,“ opravila ji Lucia.

„Jak to víš?“ podivila se Nicci, které tato zpráva očividně unikla.

„Jedna služebná říkala, že uklízela v jednom ze salónků, zatímco se princ Anthony bavil se svou nejmladší sestrou v tom vedlejším. Ke konci se už prý hádali. Princezna na svého bratra křičela a nakonec utekla. Služebná pak ještě slyšela, jak se jeho výsost na chodbě dala do řeči s nějakou lady. Nevěděla, o koho šlo, protože bála se bála vykouknout,“ informovala přítomné návrhářka.

„Tady mají uši i stěny,“ zamumlala sama k sobě Kristin. Promnula si spánky a poněkud otráveně se posadila do křesla.

Sabin k ní pohotově přikročila, aby jí poupravila líčení. „Proč mám takový dojem, že o tom všem něco víte?“" zeptala se jen tak mimochodem kosmetička.

„Protože vím."“ přiznala Kris. Koutky úst jí zacukaly.

„Nebyla jste to náhodou vy, Kristin?“ začalo Sabin svítat.

„Náhodou byla,“ potvrdila její podezření tmavovláska.

Služebná protočila očima. „Mohlo mě hned napadnout, že pokud se některá z dam potuluje po hradě po nocích sama, budete to vy,“ ze Sabinina hlasu bylo jasně patrné, že se na svou paní nezlobí. „Jak se vám ale podařilo dojít tak daleko, aniž by vás chytil někdo z gardy?“ podivila se.

Kris se kousla do rtu. „No, víš... Ty podpatky nebyly moc pohodlné a pantofle tu nemáme, což je ovšem chyba!“ poučila služebné.

„Šla jste bosa?“ obvinila dívku.

“No...“

„Kristin,“ zasmála se Sabin. „Co kdyby vás někdo potkal?“

„Mě teď spíš zajímá, co měla lady na sobě,“ ozvala se Lucia významně.

Tmavovláska měla chuť ji v onu chvíli uškrtit. Její pohled se stočil ke kusu látky, jež ležel na posteli. V zrcadle spatřila, jak nejstarší ze služebných vytřeštila oči. „To nemyslíte váž...“ byla přerušena smíchem nejmladší z dívek.

Ta už se nemohla udržet. Rukou si kryla ústa, ale přesto ostatní mohly slyšet, jak se směje. Kris se na ní laskavě usmála, načež se s pomocí Sabin postavila na nohy.

„Protentokrát to necháme být. Příště nás ale přivoláte, jasné? To tlačítko u postele není jen tak z legrace,“ pohrozila dívce prstem, jako kdyby byla malé dítě.

„Samozřejmě. Ale určitě jste spaly a já vás nechtěla rušit. Vždyť...“ snažila se ji uchlácholit Kristin.

„Žádné výmluvy, lady. Je to naše práce,“ připomněla jí poněkud příkře Sabin.

Tmavovláska si povzdychla. Její služebná měla ovšem pravdu. Ať už si to Kris nechtěla připustit sebevíc, nyní byla lady. Stale se jejich paní a ony jí musely na slovo poslouchat. Tak to v zámku chodilo a nebylo v její moci to změnit.

S jemným úsměvem na tváři přistoupila ke dveřím pokoje starší z dívek, jež společně s ní byly vybrané za sedmou Oblast. Zaťukala na dveře a trpělivě vyčkala. Dveře se otevřely a zpoza nich vykoukla světlovláska s ostrými rysy.

„Lady Kristin,“ uklonila se.

„Je lady Edit připravena k snídani?“ zeptala se Kris, na což se jí dostalo odpovědi od jmenované dívky.

„Jsem! Skoč pro Bekki. Sejdeme se na chodbě!“

Kris se musela hodně přemáhat, aby se neuchechtla, když pohlédla na blonďatou služebnou. Ta totiž vypadala, jako kdyby chtěla svou paní přetáhnout něčím po hlavě. Na jednu stranu ji Kris litovala. Na stranu druhou, Edit si teprve zvykala. Musela se naučit etiketě a všemu ostatnímu. Už nyní si dívky mohly zažádat o lekce chování s jejich opatrovnicí nebo si vypůjčit patřičné knihy. Nezdálo se však, že by o to Edit měla zájem.

„Dobrá tedy. Vyřiďte lady, že půjdu pro lady Bekki,“ požádala služebnou.

„Jistě, lady,“ poklonila se znovu služebná a okamžitě zmizela za zavřenými dveřmi.

Po zaklepání na dveře pokoje poslední z dívek, se vynořila také služebná. Tato vypadala ovšem vyčerpaně, jako kdyby sotva stála na nohou. Ztěžka se opírala o futra.

„Ano, lady?“ pokusila se poklonit, ale kdyby ji Kris nezachytila za ruce, pravděpodobně by upadla.

Tmavovláska ji přidržela, dokud nezískala zpět ztracenou rovnováhu.

„Děkuji vám,“ pousmála se dívka. Šlo však o smutný, zostuzený úsměv.

Sedmičku píchlo u srdce. Nemohla být o koc starší než její služebná Nicci, nebo její mladší sestra Rose.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

Služebná okamžitě přikývla a pokusila se narovnat. Okamžitě zase zavrávorala.

„Půjde s námi lady na snídani?“ optala se Kristin, která chtěla konverzaci co nejrychleji ukončit, aby se služebná mohla vrátit do pokoje a snad se alespoň na chvilku posadit.

Služebná se otočila, zřejmě aby pohlédla na svou paní. „Máte jít napřed. Lady se k vám připojí v jídelně,“ oznámila. Rukou se chytila za hlavu.

„Dobrá. Děk...“ nestačila doříct své poděkování Kristin. Služebná totiž zavřela dveře. Kris si promnula spánky. Potlačila nutkání kousnout se do rtu. Nechtěla mít zuby od rtěnky. Protáhla si tedy pouze ztuhlý krk a otevřenými dveřmi vyšla ze salonku na chodbu, kde už na ní čekala Edit.

S otázkami ohledně Bekki se příliš nezdržovaly. Odhadovaly totiž, že se dívka nemohla rozhodnout, které šaty si má obléct.

„Já měla stejný problém,“ přiznala Edit. „Chci se princi líbit a jak nás upozorňovala Bellance, získat si přízeň budoucího krále by nám mohlo pomoc.“

Tmavovláska se vrátila v myšlenkách k prvnímu dni. Nebyla si ovšem vědoma, že by něco podobného z úst jejich opatrovnice slyšela. „To že říkala?“

„Jo. Mně a Bekki,“ přitakala Edit.

„Aha,“ na víc se dívka nezmohla.

„Podle jejích slov je jen minimum holek dostatečně krásných na to, aby se dostaly tak daleko,“ pokračovala Edit.

Kris překvapilo, jak přesvědčivě zněla. Očividně svým slovům musela věřit. „Odepsala mě?“ odhadovala.

„Ale vůbec ne, Kris. Alespoň ne kvůli tomu, jak vypadáš...“ začala Edit, ale její společnice ji brzy zastavila.

„Prosím?“ podivila se. Na Editinu přímost nebyla zvyklá. Sama často mluvila předtím, než si stačila svá slova promyslet. Tohle ovšem nebyl případ její společnice. Ta si byla přesně vědoma toho, co říká.

Omluvně se na Kris usmála. „Prý nemáš šanci, protože jsi dcerou své matky.“

Nechtěla si vzít prince. Nestála o to. Přesto se jí tato slova ublížila.

„Jsi míšenec, Kris. Musela si počítat s tím, že...“

„Já vím, Edit.“ ujistila dívku. S úšklebkem zakroutila hlavou. Bylo jí jasné, že by si ji princ nikdy nevybral. Proto pro ni bylo obrovským překvapením, když na konci vyhlášení Zápisu zaznělo její jméno. To, že nebyla v zámku vítaná, ještě ale neznamenalo, že si pobyt zde nemohla užít. Nebo se o to alespoň pokusit.

Poslušně se usadila na své místo a tiše si povídala s Edit. Zdálo se, že se dívka nechá jejím chováním lehce ovlivnit, což Kris jedině ocenila. Nechtěla, aby měli všichni u královského dvora sedmou Oblast za nevychovanou.

„Mohly bychom odpoledne zajít do knihovny,“ zaslechla dívku, jež seděla naproti ní.

„Já nepůjdu,“ dostalo se jí odpovědi dívky z její oblasti, jíž světlé vlasy sahaly sotva do půlky krku.

„A ty, Eline?“ tentokrát svou otázku mířila přímo na osobu s vlasy zatočenými do prstýnků.

„Jdi sama, Lorelay. Jedna služebná mi ukáže cvičiště.“

„Dobrá,“ pípla dívka, načež sklonila hlavu a Kris toho dne už podruhé pocítila lítost. Stejně jako služebná od Bekki, i toto děvče vypadalo velice mladě. Pravděpodobně se jednalo o jednu z nejmladších vybraných.

„Lady Kristin, měla byste se odpoledne ukázat na nějaké společné aktivitě. Lady Bekki a Edit strávily příjemné odpoledne u čaje s lady z druhého, pátého a osmého kraje. Dnes je v plánu procházka zahradami. Napadlo mě, že to by vás mohlo zajímat.“

Tmavovláska pohlédla na svou opatrovnici. Pocítila nutkavou chuť vydloubat jí oči. Rozhodně se nehodlala zúčastnit jakékoli společné aktivity a už vůbec ne to odpoledne. „Přemýšlela jsem, že dnešní odpoledne strávím obhlídkou hradu, slečno Orfei. Pokud ovšem nemáte nic proti,“ jen co tato slova dořekla, postavila se. Její oči totiž spatřili prince, jež stál mezi dveřmi.

Netušila, jak dlouho tam stál a pozoroval přítomné. Bylo jí to jedno. Jako slušně vychovaná dívka mu chtěla prokázat úctu, což byl také ten důvod, proč se lehce poklonila.

„Lady Kristin,“ kývl na ní mladík hlavou.

V tu chvíli vyskočily na nohy ostatní přítomné dívky i ženy. Většina z nich tázavě hleděla z prince na dívku, jíž oslovil jménem.

„Vaše výsosti.“" oplatila  mu Kris. Pomalu se narovnala. Počkala, až prince dojde ke svému místu a poté se stejně, jako ostatní bytosti ženského pohlaví, posadila. Princ usedl až tehdy, jamile usedla i poslední vybraná, jíž byla jedna z osmiček. S ohromnou sukní se nebyla schopna seskládat na své židli.

Obezřetné oči její opatrovnice se upíraly na její tvář. Kris přesně věděla, na co se jí chce Bellance zeptat. Měla ovšem smůlu. Nemohla položit svou otázku, aniž by porušila etiketu. Tmavovláska si toho byla vědoma a poměrně si onen fakt užívala.