Po snídani zamířila tmavovláska ze sedmé Oblasti do přidělených komnat společně se svými společnicemi.

„Královna není moc šťastná, že tu jsme,“ poznamenala s úšklebkem Edit.

„To tedy opravdu není,“ přisvědčila Kris, když vzala za kliku a jako první vstoupila do jejich společných komnat.

„Tobě se to řekne. Tebe má ráda aspoň ta minulá vítězka,“ povzdychla si Bekki.

Kris se nadechla, aby Bekki upozornila, že jí vzít si prince jako výhra nepřijde. Nakonec si to ovšem rozmyslela. „Znala mojí mamku, Bekki. Má ráda ji, ne mě,“ rychlým krokem prošla chodbou. „Ahoj Nicci,“ pozdravila mladou kadeřnici, jež na ní čekala u dveří. Jen co tmavovláska zmizela ve svém pokoji, její služebná ji následovala.

„Takže se půjdete projít?“ zeptala se poněkolikáté Nicci.

„Ano,“ odpověděla znovu klidně Kris, zatímco rukou vedla pero po papíře.

Chybíš mi. Ty, taťka, Tyler, Edwin, Rose, Audrey, Kim... Všichni.

S láskou,
Kristin

Následovala tečka. Jakmile ji Kris udělala, bylo hotovo. Těžce polkla, zatímco dopis zastrkovala do obálky, kterou poté zalepila. Odsunula židli a postavila se.

„Na procházku nemůžete jít v tomhle,“ varovala brunetku Lucia.

„Takže?“ nadhodila Kris.

„Takže je čas vás převléknout.“

Ani nestačila zaúpět a už z ní služebná stahovala šaty. Nenechala ji ani vydechnout a už ji zase rvala do dalších. Tentokrát se tmavovláska ocitla ve světle růžových šatech s výstřihem do véčka a širokými ramínky. Těsně pod poprsím byl široký nabíraný pásek, od nějž dále pokračovala lehce nařasená sukně. Ze spod sukně vykukoval kousek spodní sukně, jež měla ozdobný a praktický účel v jednom. Jednoduché zlaté páskové boty, náušnice s růženíny a lady mohla vyrazit.

„Jste nádherná,“ ocenila vzhled své paní nejmladší služebná.

„Děkuji ti, Nicci,“ usmála se Kristin.

Druhá komorná nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Nádherná, jistě. Ale spíš než lady tak dvorní dáma.“

„Ale Sabin,“ zasmála se Kristin. „Chápu, že takovou paní, jako jsem já, sis nepředstavovala. A mrzí mě, že jsem pro tebe zklamáním, ale já nikdy nebudu ta dokonalá urozená dáma, jež se chlubí sukní, pod kterou by mohla kamkoli propašovat deset, možná patnáct lidí. Snažím se. Ale tohle všechno...“ rozhodila rukama, aby obsáhla celý pokoj. „Nevyrostla jsem v chudobě, jako jiné dívky. Ale i tak je pro mě tohle nové. Služebnictvo, královský dvůr, spousta drahých šperků, zdobené šaty, cizí lidé, atmosféra... Tolik se to liší od mého domova,“ poslední větu téměř šeptala. Samu sebe objímala kolem ramen, aby si dodala pocit bezpečí. „Chápu, že je pro tebe těžké sloužit někomu, jako jsem já, když jsi čekala někoho, jako jsou dívky z jedničky a...“

„Tak to není,“ skočila jí Sabin do řeči. „Sloužit někomu jako jsou ty z jedničky...“ otřásla se služebná při oné představě. „Ne, děkuji pěkně. Neslyšela jsem o nich od služebných nic pěkného. Vy jste možná jiná, než jsem si vás představovala, ale to neznamená, že jste zklamání. Naopak. Jde jen o to, že vám mám pomoci dosáhnout toho, co si přejete. A vím jistě, že princ Anthony nemá šanci si vás mezi všemi těmi dívkami všimnout, pokud se stále budete oblékat jako dvorní dáma.“

Kris píchlo u srdce. Její kosmetičce nešlo o nic jiného, než o její štěstí a ona si myslela, že by ji nejradši vyměnila. „Pak mi pomoz. Pomoz mi zůstat na tomhle falešném místě sama sebou,“ požádala ji.

„Opravdu je to to, co si přejete, Kristin?“ zeptala se Sabin. Potřebovala mít jistotu.

„Ano,“ potvrdila dívka, téměř prosebným hlasem.

„Pak vám tedy pomohu vybrat šaty pro další měsíc. Zúžím výběr, aby to pro vás bylo snazší,“ navrhla kosmetička.

Kris přikývla a rozešla se. U dveří se ještě otočila na svou služebnou s vlasy jahodové blond. „Sabin... Děkuji.“

Kosmetička se lehce uklonila, což Kris pochopila jako znamení, že je čas jít.

A opravdu. Před komnatami sedmičky už na ní čekala Edit s Bekki. Zatímco Edit si ponechala své šaty z rána, Bekki zvolila model v křiklavě modré barvě. Tmavovláska se to rozhodla nijak nekomentovat a raději se dívat před sebe. Čekalo na ní několik těžkých zkoušek a ona byla odhodlaná je všechny zvládnout.

V jídelně bylo poněkud dusno. Mohla za to nepřítomnost nejstaršího potomka královského páru. Jejich syn, jež se nedostavil na snídani, nezavítal mezi přítomné ani na oběd. Dívky z první a druhé Oblasti si při odchodu z místnosti šuškaly o jeho nevychovanosti, zatímco Kris mu tiše záviděla. Nikdo ji nemohl nutit chodit na hromadné snídaně, obědy a večeře. Přesto však tušila, že by se její nepřítomnost neobešla bez nepříjemností.

U východu ze zámku na ní už čekala žena, jež byla daleko výše postavě nežli ona sama. „Lady Kristin.“

„Výsosti,“ uklonila se tmavovláska.

„Doprovodíte mne na procházku, jak jsme se ráno domluvily?“ pokynula dívce, aby zaujala místo po jejím boku a dívka s vděčným úsměvem přijala.

Společně tedy zamířily do zahrad.

„Je zde nádherně, co říkáte?“ navázala konverzaci princezna.

„Skutečně,“ potvrdila tmavovláska. Její myšlenky se nyní obracely k sedmičce. Zajímalo ji, jestli i v její rodné Oblasti bylo tak krásné počasí.

„Vzpomínáš na domov?“ vyrušila ji z myšlenek Eleta.

„Jak to víte?“ obrátila se Kristin k princezně.

Eleta s úsměvem zavrtěla hlavou. „Sama to dělám často.“

To dívku zarazilo. „Kdy naposledy jste byla doma?“

„Doma?“ žena znovu zavrtěla hlavou. „Jakmile se stanete princeznou, lady Kristin, nejste doma nikde,“ v jejím hlase nebyl znát ani náznak smutku. Byla se svým postavením a vším, co k tomu patřilo, smířená. „Jsem manželkou bratra krále. Můj život by byl mimo zámek a místa, jež důkladně hlídá Královská garda, v ohrožení.“

„Musí to být strašné. Nikde nejste v bezpečí,“ vyjádřila své obavy Kristin.

Elete se na dívku usmála. „Jsi tak empatická. Jako Elisia. Tady v bezpečí jsem, Kristin. Ale nejsem tu doma,“ přizvedla si svou poměrně objemnou sukni a sešla tři schůdky, jež ji zavedly do další části zahrad. „Já už nejsem doma nikde.“

„Máte velkou rodinu, výsosti?“ zajímala se dívka.

Žena přikývla. „Měla jsem ale větší. Každá z dívek, jež před lety byly stejně jako já vybrány, musela něco objevovat,“ vysvětlila. „Měla jsem bratra,“ svěřila se. „Když jsem se stala princeznou, stal se i on uznávaným. Neunesl to. Časem jsem neztratila jen jej, ale i své rodiče.“

Žádné slzy. Žádná sebelítost.

„Většina dívek, co sem přijely, si myslí, jak snadné to na královském dvoře musí být. Jenže pohodlí a bohatství není vše. To já kdysi nebyla schopná vidět,“ přiznala bez špetky studu.

Kris ji obdivovala. Byla si vědoma svých chyb. Svých nedostatků. Všeho, co způsobila její rozhodnutí. Pod tíhou následků se ale nezhroutila. Přežila a vše, co byla nucena překonat, ji posílilo.

Před menším domkem, jež stál poblíž zámku, se zastavily. Eleta zazvonila na zvonek a pár vteřin na to se ve dveřích onoho stavení objevil mladík, jemuž nemohlo být více, než šestnáct let.

„Tohle doručíš Elisii Pennerové ze sedmé Oblasti“ s těmito slovy mu podala svůj dopis.

„Jistě, výsosti,“ přikývl pohotově posel.

„Ještě něco,“ zastavila princezna mladíka, jež se chystal vyrazit ke stájím, aby osedlal koně. „Lady Kristin má pro svou matku také vzkaz,“ pobídla dívku, aby mladíkovi podala své psaní.

Kristin bynohem radši se svou rodinou mluvila. Tohle bylo ovšem lepší než nic.

„Kdyby ti do cesty náhodou přišel Matt, tak ho za mnou pošli,“ poručila Eleta.

„Ale výsosti...“ pokusil se mladík něco namítnout.

„Budeme v altánku,“ s tím se k domku otočila zády.

Kris ještě rychle věnovala chlapci vděčný úsměv, načež se vydala za svou průvodkyní.

Netrvalo dlouho a na vlastní oči spatřila altánek, o němž Eleta mluvila. Bílé sloupy porostlé břečťanem, tmavá, téměř černá střecha. Uvnitř bylo několik laviček. Byly prázdné. Až na jednu jedinou. Seděla na ní mužská postava. Až když přišly blíž, poznala v ní Kris onoho obra, jež ji předchozího dne srazil v labyrintu. Muž se prvně usmál na ženu, jež vzhledem vypadala jako královna. Jakmile se jeho pohled přesunul na dívku, jež by v takovémto oblečení klidně mohla být její dvorní dámou, postavil se. Uklonil se Eletě, jež na něj přimhouřila své vlídné oči.

„Výsosti, lady Kristin,“ pozdravil je uctivě.

„Ty jsi opravdu všude,“ ulevila si tmavovláska.

„Prosím?“ zamrkala překvapeně princezna.

„Myslí mě, výsosti. S lady Kristin jsme měli to potěšení na sebe včera narazit v labyrintu... Doslova,“ mrknul na dívku.

Žena si na ústa přiložila ruku, aby se nerozesmála. „Zajímavé. Matte, mohl bys prosím lady Kristin provést místo mě?“ Jakmile muž přikývl, otočila se na dívku, jež jí na procházce dělala doprovod. „Mrzí mě to, lady, ale královna trvala na tom, že ji mám po obědě navštívit. Už tak jdu pozdě,“ promnula si bolavé spánky a aniž by čekala na dívčinu odpověď, rozešla se zeptat k hradu.

Sedmička tak osaměla s neznámým mužem, jež si ji zaujatě prohlížel. „Znáte se s princeznou Eletu dobře?“ zeptala se s nefalšovaným zájmem.

„Jak se to vezme, lady. Přátelím se s jejím synem,“ odpověděl krátce.

„Ach tak. Kolik má princezna dětí? Dvě?“ snažila se Kristin vzpomenout si. Marně.

„Tři. Dva syny a dceru,“ opravil dívku muž, jehož Eleta oslovila Matte.

„Asi bych měla vyrazit,“ nadhodila Kristin. „Její výsost si přála, abych vás doprovodil, lady. Můžu vám ukázat místa, na které jste nestihly dojít,“ ušklíbl se. „Ale no tak,“ zasmál se, když si všiml jejího nejistého výrazu. „Doufám, že tentokrát mi už košem nedáte.“

Na to neměla Kris co říct. Proto pouze přikývla a nechala neznámého muže v uniformě královské gardy, aby byl pro ono odpoledne jejím průvodcem.