Zámek byl jedno velké bludiště. Spousta postranních uliček, moře dveří, průchodů... Koplex pokojů připravených pro sedmou oblast se nacházel v poměrně odlehlém křídle. Ani jedné z dívek to ovšem nevadilo. Naopak. Uvítaly klid a odloučení od ostatních. Alespoň měly jistotu, že se v případě nouze mají kam ukrýt. Bellance je zavedla až ke zdobeným dveřím, na nichž se leskla zlatá sedmička.

„Nyní máte nějaký čas na zabydlení. Přijdu si pro vás až bude čas večeře. Do té doby se pokuste nic nerozbít,“ mrkla na ně a zmizela za rohem.

„Můžeme?“ zeptala se Kristin, načež otevřela dveře. To, co spatřila, jí vyrazilo dech.

Bílá barva přecházela do béžové, jež se zase postupně vytrácela. Pokoj, do nějž dívky vstoupily, byl velice elegantní. Nešlo o nic přeplácaného. Vše bylo decentní, ale přesto ohromující. Jako sedmička. Proběhlo Kris hlavou, když se vydala dál do komnat.

Z onoho pokoje vedla chodba, ve které bylo několik dveří otevřených. Tmavovláska zvědavě nakoukla do jednoho z pokojů, spatřila světle šedé stěny, bílé polštáře, hebký koberec a především tři dívky, jež stály v řadě před postelí a s neutrálními výrazy na ni hleděly. Blondýnka, jejíž vlasy byly skoro až bílé, nenápadně kývla hlavou ke dveřím, na nichž bylo zlatým písmem vyvedeno jméno majitelky komnat. Edit.

Jelikož tento pokoj Kris nepatřil, vydala se tedy dál. Druhé pootevřené dveře nesly jméno druhé z dívčiných společnic. Tmavovláska proto zamířila k posledním otevřeným dveřím, na nichž už skutečně nalezla své jméno. Vstoupila tedy s úsměvem na rtech dovnitř. Jakmile tak učinila, trojice dívek stojící v řadě se jí uklonila.

„Lady Kristin?“ oslovila ji nejistě blonďatá dívka, jež vypadala až příliš mladě.

„Ano. To budu já,“ potvrdila Kristin.

„Přejete si nejprve začít s koupelí nebo byste si raději vybrala šaty?“ navrhla blondýnka.

„Pokud smím, tak bych vás požádala nejprve o koupel. Přiznám se, že v kočáře bylo tepleji, než jsem očekávala.“

Sloužící se po sobě podívaly.

„Copak? Měla bych mluvit vulgárně?“ ušklíbla se Kris a přešla k nim blíž.

„Jen jsme byly varovány, že sedmá Oblast.. Odpusťte..." začala se dívenka rychle omlouvat.

„Nic se nestalo, jak se jmenuješ?“ zeptala se sloužící.

„Nicci, lady Kristin,“ odpověděla blondýnka a lehce se uklonila.

„Kolik je ti let, Nicci?“ zajímalo tmavovlásku.

„Šestnáct a vám?“ oplatila jí Nicci otázku.

„Nicci,“ napomenula ji dívka s vlasy, jež byly na hraně blonďaté a zrzavé barvy. „Není vhodné lady zpovídat.“

„Nic se nestalo. A říkejte mi jen Kristin, prosím. Je mi jasné, že před ostatními pojedeme na tu úžasnou etiketu, ale aspoň tady si nechci na nic hrát,“ požádala sloužící, jež si samy evidentně oddechly.  „Je mi osmnáct, Nicci,“ odpověděla dodatečně na světlovlásčinu otázku. „Vaše jména?“ obrátila se na zbylé sloužící.

„Sabin,“ odpověděla jí dívka, jež předtím napomenula Nicci. „A tohle je Lucia. Bude vám pomáhat s oblečením, Kristin. Nicci má na starost vaše vlasy, zatímco já se postarám o vaše líčení.“

Tmavovláska přešla k blízkému křeslu, do kterého se posadila. Bylo toho na ní moc. „Dobře. Můžu poprosit o tu koupel?“

„Jistě. Hned ji připravím.“ s tím se tmavovlasá služebná vzdálila, aby vykonala dívčino přání.

„Taky jste se hlásily?“ zeptala se zbylých dvou přítomných Kris.

„Ne. Nemáme to dovoleno. Naši rodiče pracují u dvora a my žijeme zde. Některé přímo v zámku ve křídle pro služebnictvo, ostatní v přilehlé vesnici. Je to tak u všech služebných, jež byly přiřazeny k pokojům všech dvaceti sedmi vybraných dívek,“ vysvětlila jí pohotově Sabin.

„A Bellance?“ pokračovala Kristin ve vyptávání.

„Myslíte slečnu Orfei?“ ujišťovala se Nicci.

„ Ano,“ potvrdila Kris.

„Tak to je dáma, jež se před lety sama Zápisu účastnila.“

Tmavovláska vytřeštila oči. Tak proto jí přišla povědomá. Pravděpodobně ji někdy zahlédla ve zprávách.

„Z každé Oblasti byla ke dvoru pozvána jedna z minulých účastnic, aby pomáhala těm současným,“ objasnila Sabin.

„Akorát pro sedmou Oblast to neměla být Bellance. Původně šlo o jinou ženu. Z nějakého důvodu je tu nakonec ona,“ doplnila svou kolegyni blondýnka.

„Nicci, co jsem ti říkala o drbech...“ protočila Sabin očima, což Kris přinutilo se usmát.

Sloužící na ni udělaly skvělý dojem. Všechny byly velice přátelské. Lucia byla poměrně tichá, ale to Kris nijak zvlášť nevadilo. Nejmladší, jež zastávala funkci kadeřnice, ji pohotově zastoupila. Sabin zase byla důkladně informována o celém Zápisu a jeho účastnicích.

„Nechci se vás dotknout, Kristin, ale vaše účast je pro všechny překvapením,“ promluvila na ni, když se vrátila z koupelny pouze v županu a posadila se před zrcadlo.

„Kvůli mému vzhledu?“ odtušila dívka.

„Neberte to zle. Spousta služebných má rodiče ze dvou různých oblastí. Nejsem nijak zaujatá, ovšem podle fotografií jste jediná vybraná,“ konstatovala Sabin.

To Kris zaskočilo. „Jediná?“ povytáhla tázavě obočí.

„Neviděla jste ostatní dívky?“ zamrkala překvapivě kosmetička.

„Neviděla jsem poslední dvě oblasti. A popravdě si nevybavuju víc jak polovinu tváří,“ přiznala upřímně Kristin.

„Myslela jsem si to,“ ozvala se po dlouhé době Lucia. Z jednoho šuplíku psacího stolu vytáhla jakousi složku.

„Stejnou mají k dispozici všechny přítomné. Možná vám pomůže znát jména.“ dodala Nicci.

„Děkuji," s těmito slovy složku otevřela a začala se probírat fotografiemi, jež měly z druhé strany číslo Oblasti.

Než se Kris rozhodla fotografie odložit, Nicci jí rozčesala vlasy, jež jí následně zapletla do elegantního copu, jež se táhl podél levé strany její tváře.

„Jsem na řadě“ oznámila tmavovlásce Sabin a požádala ji, aby zavřela oči. Když byla s líčením hotová, předala Kris do rukou Lucii, jež ji mlčky zavedla ke skříni,kterou otevřela.

Dívka překvapeně vyvalila oči a společně se svou služebnou vstoupila do šatníku, jež byl plný překrásných šatů. Tmavovlásce se všechny ovšem zdály přeplácané.

„Já bych řekla,“ začala pomalu Lucia, „že pro první den bude stačit něco jednoduchého.“ Začala se prohrabovat jedním stojanem.

„Co třeba nějakou jemnou barvu?“ ozvala se od dveří Sabin.

„Třeba světle růžová nebo modrá?“ navrhla nejmladší služebná.

„Já měla na mysli něco malinko jiného, Nicci. Nějakou světlou šedou, možná béžovou. Co myslíš ty, Lucio?“

Zatímco se služebné oddávaly debatám o barvách, Kris zaujal vzdálený stojan, na němž visely poměrně vysoko šaty tmavé barvy. Šatník byl rozvržen tak, aby se do něj vešlo co nejvíc tyčí, na nichž visely šaty všemožných barev, látek a střihů. Překvapivě tu nezvládl chaos. Na jedné straně byly šaty krátké a na druhé straně dlouhé. Dále byly ještě rozděleny podle barev.

Kris sevřela mezi prsty hebkou látku elegantních šatů. „Černé?“ podivila se. Nečekala, že taková barva se běžně u dvora nosí.

„Ano. Jsou pro případ...“ Sabin se odmlčela, aby si promyslela, co by měla odpovědět. „Pokud vypadne nějaká z dívek z vašeho kraje, máte právo na náznak úcty obléct šaty v černé barvě. Také se nosí v den Smutku k uctění památky obětí poslední války.“

„To nosíme černou i u nás,“ pousmála se Kris. Přeci jen byla sedmička zámku alespoň v něčem podobná.

„No, zatím ještě nikdo nevypadl, takže pojďme vybrat nějaké veselejší,“ navrhla Sabin a pobídla Kris, aby přešla k ní a prohlédla si jedny z šatů, jež by pro ní mohly být dokonalé.

„Hm...“ bylo to jediné, co ze sebe dostala, když ji služebné pomohly do šatů, jejichž korzet byl zdoben zlatými a stříbrnými kamínky, jež odrážely světlo. Pásek byl světle šedé barvy stejně jako sukně, jež se lehce rozšiřovala. Kamínky pod páskem tvořily jakési paprsky. Pokud by někdo na Kris koukal z velké výšky, nejspíš by ony paprsky vypadaly jako slunce. Kris si přizvedla sukni a natočila se na stranu, aby pohlédla na svá odhalená záda. „No, něco s rukávy nemáme? Nebo alespoň ramínky?“ zeptala se s nadějí. „Nerada bych, aby mi hned první den spadly.“ vysvětlila své obavy.

Sabin se zasmála, přičemž zavrtěla hlavou. „U vás bych se toho nebála. Počkejte až uvidíte ostatní dámy. Některé z nich budou mít i přes perfektně utažený korzet problém, aby jim ty šaty alespoň částečně držely.“

Víc říkat nemusela. Všechny přítomné pochopily, že naráží na ploché hrudníky ostatních dívek. S tím Kris rozhodně problém neměla.

Během minuty se znovu ocitla ve spodním prádle a už zase byla nacpávána do šatů. Tyto byly světle žluté, sukně se rozšiřovala opravdu mírně. Přiměřená ramínka, jemný květinový vzor zdobil světlou látku v oblasti hrudníku. Tenký pásek v barvě šatů odděloval vrchní část od sukně. Výstřih byl do véčka, velice střídmý. Kris se posadila na židli a zvedla jednu nožku. Sabin jí okamžitě obula zlatavé páskové botičky na tenkém podpatku. Dívka si sama nasadila decentní náušnice ladící k botám. Nechala si od nejstarší služebné pomoci na nohy a pomalu se prošla před velkým zrcadlem. Spokojeně se usmála. Tohle nebylo přesně to, co by si sama zvolila. Rozhodně to k tomu ale mělo hodně blízko a s tím se dokázala spokojit.

Pokojem se rozezněl zvonek, jež oznamoval čas večeře. Nicci šla vyprovodit Kristin před komnaty sedmiček. Hned, jak opustily pokoj, odkráčela Lucia do šatníku. Sabin ji okamžitě následovala.

„Nehodí se sem,“ zamračila se návrhářka.

„Proč myslíš? Umí se chovat, to už nám ukázala. Je milá, umí se bavit, zdá se přátelská. Možná se nehodí ke dvoru, pač se zdá upřímná, ale je doopravdy nádherná. Byla by z ní dokonalá princezna,“ hájila dívku Sabin, čemuž se Lucia zasmála.

„Já vím, Sab. Také jsem mluvila o těch šatech, ne o Kristin,“ objasnila své kolegyni.

„Ach tak,“ vydechla úlevou služebná. „Co s nimi ale provedeme?“

„Musí mít na každý den jiné šaty. Minimálně týden by musela vydržet v něčem z tohohle,“ rozhodila rukama Lucia, aby obsáhla celý šatník. „Ohromné sukně, zdobené nejen ty ale i korzety,“ protočila očima. „Přijde mi to moc.“

„To i jí,“ přisvědčila Sabin.

„Mohla bych je předělat,“ navrhla Lucia.

„A to stihneš?“ podivila se druhá služebná.

„Odpárat nějakou tu parádu není zas až tak velký problém. Až se vrátí, předložím jí návrhy šatů na příští měsíc přesně tak, jak mám v popisu práce. Po schválení je zanesu švadleně. S tímhle,“ ukázala na jedny z šatů, „si nějak poradím. Nenechám ji tu přeci chodit v něčem, v čem bude vypadat jako balón. Zajímalo by mě, proč nás nenechali šaty navrhnout rovnou a museli sem cpát tyhle hrůzy.“

„Nicci říkala, že je měla vybírat královna. Některé šaty mají dívky stejné,“ vzpomněla si Sabin.

„Tak to by odpovídalo,“ zasmála se služebná, popadla dvoje šaty, jež si zvolila pro úpravu a společně se svou kolegyní opustila komnaty.