A bylo to tu. Den, kdy všichni ve smutečním putovali zámkem z trůnního sálu v průvodu, jímž svému zesnulému králi vyjadřovali úctu. V předu kráčeli strážní, jež nesli rakev, přes ní byl přehozen černý závoj s vyšitým, zlatým R. Za nimi šla královna, jež dávala na obdiv svou uslzenou tvář. V závěsu za ní podpíral Anthony svou mladší sestru a po očku pokukoval po Hayley, jež byla zavěšena do rámě svého nejstaršího bratra. Zbytek královské rodiny je a následoval v těsném závěsu. Zatímco skupinka těch, jež měli královský titul, putovala za rakví až ke kočáru, jež stál necelých třicet metrů od zámku, vybrané, šlechtici a další obyvatelé zámku, zůstali stát pod schody a na cestě osázené květinami. Strážní naložili rakev, na níž královna položila prsten, jež kdysi navlékla svému muži na ruku. Jen při pomyšlení, že by Kristin jednou musela podstoupit něco podobného, ji bylo úzko. Pomyšlení, že by ztratila někoho, koho milovala, jí naskočila husí kůže. Na postoji a chování královny však bylo něco zvláštního. V její tváři se zračilo hned několik emocí. Smutek ze ztráty milovaného manžela v ní tmavovláska ovšem nerozpoznala. Viděla v ní lítost, jež by ovšem se smrtí krále nespojovala.

Královna Karin byla zvláštní žena, jež naháněla hrůzu nejednomu člověk. Kristin ovšem nebyla křehká dívenka, jež by se jen tak něčeho zalekla. Tohle zdědila po svých rodičích. Stále ještě nemohla uvěřit tomu, že alespoň jednoho z nich mohla vidět. Jak jen to šlo, snažila se využít každé chvíle, jež s Elisiou a Rose měla. Milovala svou rodinu a nesmírně si vážila toho, že tu s ní tyto dvě výjimečné ženy mohly alespoň chvíli setrvat.

Smutná melodie, jež se linula z trubek, vyzývala k minutě ticha. Dlouhé vteřiny všichni jen tak stáli a v pochmurné atmosféře se snažili pročistit si myšlenky. Hudba ustala. Královská rodina zamířila do hradu. Jeden po druhém skláněli jejich poddaní hlavu k zemi. Když Matthew procházel kolem tmavovlásky ze sedmé Oblasti, na krátký okamžik se zastavil. Tak moc si přál ji nyní obejmout. Dívka cítila jeho pohled, ale hlavu nezvedla. Nyní to už nebyl jen princ. Byl to vládce země, v níž žila. Nemohla si dovolit porušovat pravidla. Musela je ctít, chovat se tak, jak jí etiketa nařizovala. Kristin se nesnažila si namlouvat, že to vydrží. Hodlala se však pokusit vytrvat ve chvílích, kdy byli na veřejnosti. Pak šla veškerá vážnost a nastrojenost stranou. Tehdy to byli jen dva mladí lidé, kteří stáli před největšími zkouškami svého života.

Průvod skončil. Kočár s tělem krále opustil pozemky hradu. Černá postupně mizela. Ať už ztráta panovníka zasáhla všechny jakkoli hluboko, byl čas posunout se dál. Podle zákonů čas truchlení vypršel. Nyní se museli připravit na veselejší záležitost, jíž byla korunovace nového krále, kterým nebyl nikdo jiný, než korunní princ Matthew. Všechno bylo tak rychlé. Čas letěl a lidé se mu museli přizpůsobit. Proto Kristin nyní procházela zámkem s úsměvem na tváři, oděna v šatech tmavě zelené barvy, jež byly na lady až příliš jednoduché. Dívčina sestra zvolila podobný odstín. Její róba byla oproti té Kristinině kratší a na prsou a části sukně ji zdobila světlá výšivka.

„Není to tu takové, jaké jsem čekala,“ přiznala mladší z dívek.

Její starší sestra si ji zkoumavě prohlédla. „Jaké sis to tu představovala?“ zeptala se s neskrývaným zájmem.

„Opravdové,“ bylo to jediné, co Rose odpověděla.

Ozval se mužský smích, jež podle Kristin trval až příliš krátce.

„Jste velice podobná své sestře, slečno,“ oslovil světlovlásek mladší z dívek.

„Jako vejce vejci, výsosti,“ souhlasila dívka a společně se svou společnicí se princi uklonila.

„Myslíte, že bych vám vaší starší sestru mohl odvést?“

Kristin se zamračila. Tohle se jí nelíbilo. Ani trochu.

„Jistě, pokud mi ji hodláte vrátit,“ odvětila Rose a rychle svou sestru objala.

„Potom si tě najdu, dobře?“ šeptla jí Kristin.

Děvče přikývlo a než se princ s lady nadáli, bylo pryč.

„Je rozkošná.“

„Ano, to je. Vy se máte ale soustředit na své nápadnice, výsosti. Ne na mou mladší sestřičku,“ připomněla mu s úsměvem.

„Vždyť je to ještě dítě,“ hájil se světlovlásek.

„To ano. Nebo spíš byla. Od Zápisu se toho hodně změnilo. Byla nucena dospět až příliš rychle,“ povzdychla si Kristin. „Když si představím, že mohla být na mém místě...“

„Prosím?“.nechápal princ.

„Je jí šestnáct, výsosti. I ona prošla Zápisem.“

„Lady Kristin...“

„Nechte to být,“ zarazila jej tmavovlasá dívka. „Co se stalo, stalo se. Rose vybraná nebyla. Já ano. Stejně jako ostatní dívky. Takže mi koukejte povědět, co potřebujete a vezměte jednu třeba na projížďku,“ nařídila. Její tón nepřipouštěl jakékoli námitky. Anthony proto pouze poslušně přikývl a dal se do řeči.

_______________________________________

Rose:

Kristin: