Hudba dohrála. Kristin se překvapeně rozhlédla kolem sebe. „Proč nehrají?“ podivila se.

„Lorelay bude házet svatební kytici!“ oznámila jí až příliš nadšeně Edit.

„Chystáš se vdávat?“ ušklíbla se tmavovláska.

„Vtipné, Pennerová. Děláš, jako kdyby to tebe nečekalo taky,“ protočila její přítelkyně očima a než se Kristin nadála, byla pryč.

„Nechceš chytit kytici?“ ozval se jí u ucha hlas, jež milovala stejně, jako jeho majitele.

„Měla bych?“ zeptala se.

„Pokud mě nehodláš znovu odmítnout, tak to nemáš za potřebí “ s tím si ji majetnicky přitáhl za pas.

Kris se zasmála. „Uznávám, to byla chyba. Já se jen...“ zarazila se. „Já se jen bála,“ pohlédla do jeho modrošedých očí. V jejích oříškových se zračila prosba o odpuštění.

„Nechtěla si nechat sestry samotné. Chápu to, Kristin.“

„Když jsme u toho... Hayley si nemusí vzít toho lorda, že ne?“

„Ne. Vdá se, až sama bude chtít. Možná ji ale někam pošleme. Ať se trochu podívá po světě,“ zauvažoval mladý král.

„Nebude to tvé matce vadit?“

„Musí si zvyknout, teď už tu tomu nevelí,“ políbil Kris do vlasů.

Společně hleděli na skupinku nezadaných žen a dívek, jež se shromáždili za Lorelay. Blonďatá princezna počítala do tří, načež kytici hodila za sebe. Jakmile svazek květin zachytila jedna z princezen, Kristin se vševědoucně zaculila.

„Víš něco, co já ne?“

„Možná?“ zazubila se na svého snoubence, než se vymanila z jeho sevření a zamířila k části stanu, kde stály stoly.

Kousek od oblouku se rozhlédla, zda jí nikdo nevidí, a co nejrychleji proklouzla ven ze stanu.

„Dobrý pokus.“

„Victore!" okřikla dívka svého strážného. „Takhle mě nemůžeš děsit!“ držela se za hrudník v místě, kde jí divoce tlouklo srdce. „Chceš mě zabít?“

„To opravdu ne. Pravděpodobně bych skončil ve vězení. No, vzhledem k tomu, že jste budoucí královna, tak spíš na šibenici,“ uchechtl se.

„Nedělej si z toho legraci,“ šťouchla do něj loktem. „Jdeme se projít,“ oznámila mu.

„Jste rozumná,“ usmál se spokojeně.

„Kde jsou Luc a Denys?“ zajímala se.

„Denys se stále pere sám se sebou a Luc vypil moc šampaňského.“

„Smrt Bastiena se jich hodně dotkla, že?“

Strážný přikývnul. Po osvětlené cestě mířili k altánku, v němž Matthew požádal Kris o ruku. „Dotkla se nás všech.“

„To ano,“ přisvědčila dívka. „Chybí mi,“ šeptla a v kapse, kterou její návrhářka nyní přidávala ke každým šatům, nahmatala dárek, jež dostala ke své korunovaci princeznou.

„Já vím. Je ale dobře, že už jste odložila černou. Takhle vám to sluší víc.“

„A počkej, jak mi to bude slušet na korunovaci,“ mrkla na něj s hravým úsměvem.

Kdyby pozorující nevěděl, že se dívá na princeznu a jejího strážného, myslel by si, že se jedná o dobré přátelé, jež si vyšli na pozdní procházku. Žena, která je ovšem pozorovala, věděla mnohem víc, než si někteří mohli myslet.

„Kristin, sluší vám to.“

Tmavovláska se po hlase otočila. Bojovala s touhou dotyčné jednu vrazit.

„Mohu vás doprovodit?“

„Ne,“ odpověděla Kristin tvrdě.

„Jsem královna, nemáte právo mi odporovat,“ upozornila ji příkře žena.

„Jste královna matka, Karine. Ne královna,“ opáčila Kris.

„Pořád mám větší moc než ty.“

„Ne na dlouho.“

To neměla dívka říkat. Žena naproti ní zrudla vzteky. „Jsi stejná jako tvoje matka. Jste zvyklé brát si, co vám nepatří,“ zasyčela.

„Máte pocit, že vám beru syna,“ pochopila tmavovláska. „Má matka vám ale nic nevzala.“

„Pokusila se...“

„Pochybuji,“ skočila jí princezna do řeči. „Dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, proč mou matku tak moc nesnášíte. Proč tak moc nesnášíte mě,“ začala klidným hlasem. „Ze začátku jsem si myslela, že je to kvůli našemu původu. Že nás nenávidíte, protože jsme míšenci “ pomalu zavrtěla hlavou. „Jenže ono je to naopak, že ano? To kvůli mé matce jste začala míšence nenávidět.“

Královna matka si pohrdavě odfrkla. „Přišla sem a všichni jí okamžitě padali k nohám. Jenže ona nebyla královna. Byla jen princezna. Příliš málo ambiciózní. Která žena se vzdá titulu kvůli muži?“

„Ta, která doopravdy miluje,“ odpověděla okamžitě Kristin, plně si vědoma pravdivosti svých slov. Sama se chtěla titulu vzdát kvůli lásce, jíž chovala ke svým mladším sestrám. „Moje matka nebyla favoritkou prince Rhyse. Byla favoritkou vašeho manžela, krále Richarda. To proto jste ji tolik nenáviděla. Proto jste tolik nenáviděla mě. Měla jste strach, že se minulost bude opakovat. Že nakonec odejdu a tím ublížím vaším synům.“

„A také si to málem udělala! Málem si je opustila stejně, jako Elisia!“ neudržela se Karine a zvýšila hlas. „Jsem jen matka, která chtěla chránit své děti!“

„A jedno přitom chtěla obětovat!“ při dívčiných slovech sebou žena, stojící pár metrů od ní, škubla. „Nechala jste zabít Richarda s Mattem, jenže on to přežil.“ Dívka zněla, jako kdyby sama nemohla uvěřit svým slovům.

Karine pohlédla na Victora a hned zase na Kristin. „Pošli ho pryč.“

Tmavovláska se falešně zasmála. „Myslíte si, že jsem tak hloupá?“ uchechtla se.

„Pošli ho pryč,“ zopakovala královna matka.

„Ani omylem. Victor zůstane přesně tam, kde je. Nejsem hloupá, Karine. Nezůstanu s vámi sama. Nechala jste zabít vlastního manžela...“

„To byla nehoda! Měli zabít Matthewa! Prvně jeho a pak až Richarda!“

Tmavovláska zalapala po dechu. „Vážně jste to udělala,“ vydechla nevěřícně. „Vážně jste zaplatila nájemným vrahům, aby zabili vaše dítě.“

„A co je na tom? Anthony měl být králem, ne Matthew. Všechno by tak bylo snazší. Ale takhle... Musela jsem improvizovat. Rubie je poslušná, mohla bych ji ovládat. Stačilo by, aby si ji můj syn vzal. Jenže...“

„Jenže teď vám stojím v cestě já,“ pochopila dívka. „Já nikam nepůjdu,“ upozornila ji Kris.

„Měla bys. Měla bys utíkat tak rychle, jak jen můžeš. Vzít nohy na ramena. Nechat všechno za sebou a doufat, že tě ušetřím. Jestli tě moji vrazi doženou, nechám tě pravděpodobně zabít. Varuji tě...“

„Ne, to já varuji vás,“ zarazila ji princezna. „Dotknete se mé rodiny, Matta, Anthonyho nebo třeba Lorelay a já přísahám, že za to budete trpět. Nejsem dobrá v najímání vrahů, ale za tu dobu, co jsem v zámku, jsem viděla dost vašich účtů. Vím o každém místě, na kterém máte ukryté peníze pro případ nouze. Znám adresy sídel, o nichž si myslíte, že jsou tajné. Najdu vás, ať půjdete kamkoli.“

„Nezabila bys mě.“ Ať se Karine snažila sebevíc, nezněla tak jistě, jak by si přála.

„Máte pravdu. Nezabila bych vás. Nedokázala bych někomu vzít život. Ani to někomu nařídit. Ale uvrhnout vás do vězení, to bych zvládla.“

Ve tváři bývalé královny se mihnul strach.

„Takže být vámi, řídím se vlastní řadou, výsosti,“ promluvila znovu, tentokrát ovšem chladně. „Utíkejte tak rychle, jak jen to dokážete,“ doporučila jí, načež se k ní otočila zády.

A tehdy se na ní Karine vrhla. Jednou rukou jí chytila za vlasy, zatímco druhou jí přitiskla na krk čepel nože.

„Matko!“ ozval se autoritativní mužský hlas.

„Matthew?“ Mateřský tón jejího hlasu doháněl tmavovlásku k nepříčetnosti.

„Co to děláš?“ zeptal se král roztřeseným hlasem. Společně s Victorem stáli těsně od dvojice žen. Byli absolutně bezmocní.

„To, co jsem měla udělat už dávno,“ odvětila sladce žena. „Jen tak budeš šťastný, Matthew. Jen tak budeme mít všichni, co si zasloužíme,“ s tím přitlačila na nůž.

Kristin byla ovšem rychlejší. Zavírací nožík, jež od smrti Bastiena nosila neustále u sebe, bez problémů prošel ohromnou róbou královny a zaryl se do její kůže. Karine vyjekla, upustila nůž a zhroutila se k zemi. Zatímco se k ní vrhnul Victor, aby se ujistil, že ji jeho svěřenkyně nezranila příliš vážně, Matt pevně objal Kristin.

„Přísahám, že tě už od sebe nepustím ani na krok,“ sevřel tvář své snoubenky ve svých dlaních. Vypadal vyděšeně, což tmavovlásku přimělo k úsměvu. Miloval ji. Opravdu ji miloval.

_______________________________________

Jak já královnu neměla ráda 😂