To čeho se nejvíce bojíme, přijde často rychleji, než bychom si přáli. A tak se stalo, že Kristin stála společně se svou sestrou, Edit a snoubenkou prince Anthonyho, v salónku kousek od hlavního sálu, v němž se měla odehrát královská svatba. Rose se houpala na patách, Edit přecházela sem a tam, Kristin se kousala do rtu. Nechápavě hleděla na blonďatou dívku, jež ji s klidným výrazem pozorovala.

„Jak můžeš být tak klidná?“ zeptala se tmavovláska.

Její přítelkyně se pouze usmála. Na svých sedmnáct let se zdála být až příliš moudrá. Za ten necelý rok, co společně prožily, dospěla. Přesto si v sobě uchovala kus dítěte, jež jí Kristin záviděla. Svět jí začal připadat až příliš temný. Kvůli tomu zlému často zapomínala na to dobré.

„Vím, že si beru toho pravého,“ odvětila klidně Lorelay.

„Ale tohle místo...“

„Někdy mám pocit, že sem nepatřím,“ uznala dívka, jejíž vlasy vypadaly na světle jako zlaté. „A pak mi dojde, že tohle není o místě. Je to o lidech,“ pohlédla naléhavě na svou přítelkyni, o níž si myslela, že stále váhala, zda zůstat nebo odejít.

Kristin už se však rozhodla. Právě proto na parapetu ležela krabička se zásnubním prstýnkem. Po obřadu ho chtěla Mattovi vrátit. Nechtěla ho. Stal by se připomínkou toho, co mohla mít a dobrovolně se toho vzdala.

„Nemám právo po tobě cokoli žádat. Buď ale tak hodná a něco pro mě udělej.“

Kris se na blondýnku usmála a přikývla.

„Než se rozhodneš, představ si, jaký život bys chtěla mít,“ po svých slovech položila Lorelay své přítelkyni ruku na rameno. „Ať se rozhodneš jakkoli, nikdo se na tebe nebude zlobit. Je to tvá volba, Kristin. Tvůj život.“

Tmavovláska se uchechtla. „Najednou,“ protočila očima. „Tohle sis ale přála, ne? Mít možnost si vybrat. Rozhodnout se, co sama chceš.“

Na to Kris neměla, co říct.

„Udělala si to vůbec někdy? Udělala si to, co sis přála ty a ne to, co chtěli druzí?“

Dívka sklonila hlavu k zemi.

„Alespoň jednou v životě udělej to, co je dobré pro tebe.“

Než se Kristin nadála, objala ji. „Změnily jsme se,“ zašeptala tmavovláska.

„A oni nás i přesto chtějí,“ upozornila ji blondýnka na onen fakt, když se od ní odtáhla.

Začala hrát klidná, pomalá hudba. Tehdy ze dveří vyšla Rose, jíž Nicci vyčesala vlasy do stejného drdolu, jaký měla i Edit s Kristin. Růžovofialové šaty s krajkou na prsou a části sukně, byly kratší kopií těch, jež na sobě měla její starší sestra a její přítelkyně. Edit po chvíli následovala Rose v cestě chodbou do hlavního sálu.

„Vezmi si tohle,“ vtiskla Lorelay Kristin do dlaně chladný předmět.

Tmavovláska si tehdy vzpomněla na něco, co jí řekl Bastien. „Lorelay, víš, čí si byla favoritka?“

Blondýnka horlivě přikývla. „Jistě, Chelsea. Pověděl mi to Anthony.“

„A nezmínil se někdy náhodou, čí favoritka jsem byla já?“ zajímala se.

Tato otázka její přítelkyni zaskočila. „Matt ti to nikdy neřekl?“

„Chceš tím říct...“

Lorelay ji soucitně pohladila po rameni, načež přikývla. „A teď už jdi. Nechceš mi přeci pokazit svatbu,“ zatvářila se vážně, načež se přeci jen usmála. „Měla bys být šťastná, Kristin. Po tom všem si to zasloužíš.“

Tmavovláska ani nepřikývla. Vyšla na chodbu a klidným tempem mířila tam, odkud vycházela hudba.

Tváře známých i cizích lidí, jež stáli na chodbách, aby zahlédli nevěstu, vnímala jen okrajově. Rozhodla se splnit Lorelayinu prosbu. Vytěsnila proto všechny přítomné a snažila se představit si, jak by měl vypadat její život. Viděla malou cukrárnu, domek na kraji vesnice, děti hrající si na zahradě a pak... Pak to všechno zmizelo. Jakmile vstoupila do hlavního sálu, kam se dostali jen ti nejdůležitější pro královskou rodinu, obraz zmizel. Najednou už neviděla konkrétní místo. Ve své mysli viděla jednoho jediného člověk. Toho, jehož by si přála nenávidět, ale nedokázala to. V ruce pevně svírala předmět, jež jí podala její přítelkyně. Před očima jí běžely vzpomínky na to, co na tomto místě prožila. Místnostmi, zahrady... Na ničem z toho nezáleželo. Důležití byli jen ti lidé, které měla po svém boku. V tom se Lorelay nepletla.

Zastavila se pod schody, jež vedly k oblouku, u něhož stál postarší pán. Otočila se tak, aby viděla na právě příchozí nevěstu. Bílá krajková róba jí neskutečně slušela. Dlouhá vlečka se za ní táhla společně se závojem. Ve vlasech, zapletených do složitého copu, se jí blýskala korunka, tvář zdobil šťastný úsměv. Procházela sálem, jež byl celý vyzdobený růžovými a fialovými květy v kombinaci se zelenými lístky. Vypadala dokonale. Hodila se sem vzhledem i vystupováním. Byla to dokonalá princezna. To Kris nikdy nebyla. Ani nemohla. Jí to nebylo souzeno. Blondýnka došla až ke svému snoubenci, svatební kytici nervózně svírala v ruce. Nervozita na ni přeci jen dolehla. Kristin si od ní květinu převzala, načež snoubenci předstoupili před muže, jež vedl královskou radu. Předseda představil mladý pár a požádal jej, aby poklekl. Tehdy tmavovláska zaváhala.

V onu chvíli se družba měla rozejít a usadit se na své místo. Edit mířila k Tylerovi do třetí řady, Rose až o řadu dál k Edwinovi. Princezna si však nebyla jistá, kam patří. Cítila na sobě pohledy přítomných, zvláště pak jednoho z nich. Sama nad sebou s úsměvem pokroutila hlavou a prsten, s nímž si po celou dobu pohrávala, si nasadila na prsteníček levé ruky, kde měl blíže k srdci. Zachytila úsměv své blonďaté přítelkyně a přesto, že Lorelay nic neřekla, věděla, na co myslí. Konečně se přestala ohlížet na ostatní a alespoň jednou myslela na sebe. Na to, co si skutečně přála. Přidzvedla si sukni a zamířila k muži, jemuž při korunovaci slíbila svou oddanost. Ten na ni obezřetně hleděl, ale jakmile od něho byla pouhé dva kroky, natáhnul k ní ruku a jakmile mu dívka podala tu svou, neomylně se rty zlehka otřel o prsten, jež poukazoval na fakt, že tahle krásná tmavovláska, bude již brzy jeho.

Bylo jí jasné, že je všichni přítomní sledovali. Jí to ovšem nezajímalo. Po boku Matta usedla na židli, jež byla stejně jako ta jeho, zdobenější než ty ostatní.

„Lásku budu oplácet láskou, něhu něhou. Nikdy tě nezradím, nikdy tě neopustím. Vždy budu s tebou. Ne za tebou, jako tvůj stín, ale po tvém boku, jako tvůj přítel. Budu tě milovat a ctít tak, jak si zaslouzíš,“ dokončila svůj slib blonďatá dívka.

V očích její přítelkyně se zaleskly slzy.

„Nikdy tě nenechám snášet útrapy života samotnou. Jsi světlem, jež mi svítí na cestu v temných časech. Jsi tím, co mě dělá lepším člověkem. Z tebou se cítím silný. Slibuji, že tě budu ochraňovat, ctít a milovat.“ Anthony po celou dobu neodvrátil od Lorelay zrak. Nebylo divu. Byla nádherná.

Vyměnili si snubní prstýnky, načež Matthew vstal. Došel k snoubencům a jednomu po druhém nakreslil na čelo stejný kruh, který se používal i při korunovaci. „Dokud vás smrt nerozdělí,“ prohlásil.

Předseda vyzval mladý pár k polibku. Světlovlásek pohladil svou vyvolenou po tváři, načež ji něžně políbil.

„Dlouhý život novomanželům!“ ozývalo se celým zámkem, zatímco Kristin běželo hlavou, zda je skutečně možné, že už je po všem.

_______________________________________

Rose:

Edit a Kristin:

Lorelay: