Ticho vládlo v pokoji, v němž seděla drobná tmavovláska. Před sebou držela nataženou ruku s předmětem, jež jí v hlavě způsoboval čím dál větší zmatek. Bylo to už více než týden, co s Mattem v altánku mluvila a ona stále nevěděla, co si o tom všem má myslet. Bojovala. Bojovala sama se sebou i se svým srdcem. Jedna její část si přála zůstat. Přijmout královu nabídku a být s ním. S mužem, kterého milovala. A pak tu byla ta druhá. Ta, která ze všeho nejvíce nenáviděla tohle místo. Ta, co si tu přišla jako v kleci. Ta, co si zoufale přála vrátit se do sedmé Oblasti. Vrátit se k rodině a přátelům. Matthew jí tehdy nenabídnul pouze sňatek. Nabídnul jí mnohem víc. Pokud by ho odmítla, nedržel by ji. Po těch nekonečných měsících by znovu byla volná. Předtím si přála mít možnost vybrat si. Sama rozhodnout, jaký její život bude nadále. Ale ve chvíli, kdy ve svém pokoji seděla a zírala na prstýnek, jež si ještě ani nezkusila nasadit, chtěla, aby někdo rozhodnul za ní. Celé ty měsíce možnost volby neměla. A nyní, když ji konečně dostala, nevěděla, co si s ní má počít.

Sabin konečně roztáhla závěsy, čímž donutila dívku začít vnímat. Kris rychle zaklapla krabičku s prstýnkem a strčila ji pod polštář. Doufala, že si služebná předmět v její ruce neprohlížela, a pokud ano, tak že se nebude vyptávat. Vylezla z postele, dopřála si příjemnou koupel a nechala svou návrhářku, aby jí pomohla s oblékáním. Při pohledu do zrcadla si přišla trochu jako vánoční dárek. Mohla za to především mašle, jež byla na zádech umístěna na pásku, jež odděloval bílý korzet posetý perlami a tmavě modrou sukni. Sabin ji jemně nalíčila, zatímco Nicci jí rozčesala vlasy a zamotala je do volného drdolu, ze kterého se dívce uvolňovalo několik pramínků. Kristin už vstávala ze židle, když ji její nejmladší služebám zastavila.

„Ještě tohle,“ upozornila ji a opatrně jí nasadila korunku. „Výsosti,“ uklonila se s šibalským úsměvem, za což ji tmavovláska odměnila odfrknutím. Z pod polštáře vzala krabičku a zamířila ke dveřím.

„Nezapomeňte, že se večer stěhujete do komnat, jež vám jako princezně náleží,“ upozornila ji Sabin.

Kristin se zarazila. Tvrdě se kousnula do rtu. „Jde to posunout?“

„Ale Kristin, konečně jsou hotové! Proč to oddalovat?“ nechápala dívka.

„Jen dva týdny. Do svatby Anthonyho a Lorelay.“

„Nebude toho na vás potom moc najednou?“ zapochybovala Sabin.

„To je už teď,“ povzdychla si sedmička.

Služebná se dál neptala. Pouze přislíbila, ze udělá, co bude moci, aby stěhování do nových komnat odložila.

Tmavovlasá princezna zaklepala na dveře, na nichž se zračila velká pětka.

„Dále!“ ozval se hlas jedné ze služebných a tak dívka vstoupila. Mladá zrzka se právě příchozí uklonila a dál se věnovala úklidu malého salónku.

„Ahoj, můžu dál?“ nakoukla tmavovláska do jediného obydleného pokoje.

„Ahoj Kristin. Jistě, pojď dál,“ usmála se šťastně blondýnka a na přivítanou svou přítelkyni objala. „Mám nechat poslat pro snídani?“

„Jestli máš hlad, tak klidně. Já nic nepolknu.“

To Lorelay zaskočilo. Okamžitě poslala svou návrhářku pro snídani a svou přítelkyni donutila posadit se na pohovku. „Děje se něco?“ zeptala se starostlivě.

„Tohle mi dal Matthew,“ podala své přítelkyni krabičku, jíž Lorelay bez zaváhání otevřela.

„Kdy?“ bylo to jediné, na co se zmohla.

Kris potěšilo, že nebyla jediná, koho to zaskočilo. „Za pár dní to budou dva týdny.“

„To ale... Takže...“ mumlala vzrušeně princezna. „Budeš no...“

„Ano. Ne.. Já nevím!“ vyjekla zmateně starší dívka. „Nevím, Lorelay. Právě proto tu jsem,“ rukou si promnula bolavé spánky.

„Nechceš si ho vzít?“

„Nechápeš to,“ zavrtěla dívka hlavou. „Nabídnul mi možnost odejít.“

V blondýnčině tváři se blýsklo poznání. „Nevíš, jestli zůstat nebo se vrátit do sedmičky. Kristin, v tohle si doufala od začátku. Nemám právo tě do čehokoli nutit, ale po možnosti návratu domů si toužila více, než kdokoli jiný.“

Tmavovláska přikývla.

„Na druhou stranu, po králi toužíš teď, pokud se tedy nepletu.“

Kristin znovu přikývla, načež zaúpěla. „Já nevím, co si počít. Rubie tu pořád je a já... Mám pocit, jako kdyby Matt čekal jen na mé ne, aby si mohl vzít ji.“

Blondýnka se naivitě své kamarádky zasmála. „Posloucháš se, Kristin?“ zeptala se laskavě. „Matthew požádal o ruku tebe, ne ji. Kdyby si chtěl vzít Rubii, nežádal by tebe,“ ujistila ji. „Jestli si ale přišla proto, abych rozhodla za tebe, tak máš smůlu. Nezničím ti život, Kristin. Možná to je nejtěžší volba, jaké si kdy čelila, ale musíš ji udělat sama. S tímhle ti pomoci nemohu.“

Toho si byla sedmička vědoma. Přesto byla ráda, že o tom své přítelkyni řekla. Potřebovala se s tím někomu svěřit a o Lorelay nikdy nepochybovala. Věřila jí a brala ji jako součást své rodiny. Jako další sestru. Nyní ji čekaly dvě svatby. Na ty se musela soustředit. Tak moc se zabývala Mattem a sebou, že úplně zapomněla na Anthonyho s Lorelay a Tylera s Edit. To oni byli momentálně ti důležití. To oni byli priorita.

_______________________________________

Kristin:

Zbývá pět kapitol do konce... 😶

Za ty hezké komentáře si zasloužíte ještě jednu. Každopádně zbytek si necháme na zítra. Pak si dám pravděpodobně tak týden pauzu, než začnu vydávat potomka 😇