Kapitola 34

Trůnní sál, všude samá kamera. To se mladé sedmičce ani trochu nelíbilo. Stála po boku Lorelay a čekala, až to divadélko skončí. Všichni byli svoláni bez udání důvodu. Kristin ovšem věděla své.

Matthew, jež seděl na trůnu, se postavil. Poděkoval všem, že se dívají na speciální vysílání. „Dnešní den je významný nejen pro královskou rodinu, ale i pro celou naši zemi,“ usmál se.

Kristin v něm však dokázala číst lépe, než kdokoli jiný. Zdál se být rozpolcený. A tak nějak se cítila i ona sama. Rozpolcená.

„Dnešním dnem oficiálně končí to, co před necelým rokem začalo Zápisem. Dovolte mi, abych jako první pogratuloval čerstvým snoubencům, svému bratrovi, princi Anthonymu a princezně Lorelay, jež původem pochází z páté Oblasti.“

Při jeho slovech Anthony přešel k Lorelay, vzal její drobnou ručku do své, čímž se kamerám, ale i přítomným, naskytl pohled na zásnubní prsten, jež muž lehce políbil na znamení, že ta překrásná dívka, která jej má na ruce, je jeho snoubenka. Sálem se ozval potlesk, k němuž se Kristin s radostí přidala.

Jakmile bylo dotčeno, kamery byly vypnuty. Tehdy nastal zmatek jemuž by se Kristin nejradši vyhnula. Všichni se začali hrnout k šťastným snoubencům. Dívka tedy využila toho, že stáli hned vedle ní, a oboum postřásla rukou.

„Kéž bys i ty byla šťastná,“ zašeptala Lorelay a ještě pár vteřin pevně svírala její ruku.

Tmavovláska věděla, že to myslí upřímně. O to více ji její slova zabolela. Snažila se být silná. Nedát na jevo, jak moc ji bolí, že ani jednou v životě nemůže mít to, po čem touží. Jakmile ji dívka pustila, ustoupila stranou a začala se prodírat davem lidí ven ze sálu. Nechápala, proč bylo nutné zvát sem i šlechtu, jež momentálně byla na královském dvoře, ale snažila se to ignorovat. Byla ráda, že tomuto blázinci mohla uniknout. Tohle své přítelkyni nezáviděla. Zatímco se ještě před pár týdny většina očí upírala k ní a Matthewovi, nyní se do centra pozornosti všech dostali Anthony s Lorelay. Tmavovlásce vyhovovalo, že alespoň na chvíli upadla v zapomnění. Tušila, že to nebude na dlouho. Dokázala však ocenit i tu chvíli klidu.

Ze zámku vyšla na zahradu. Měla jasný cíl. Zastavila se až ve chvíli, kdy se ocitla v altánku, kde po příjezdu na královský dvůr trávila spoustu času.

„Jak je ti?“

Prudce se otočila a úlevně vydechla, když spatřila světlovláska, s nímž od napadení Gacem nemluvila. „Báječně.“

„Kristin, prosím...“

Dívka si povzdychla. „Já nevím, Matte,“ přiznala nakonec. „Stalo se toho moc.“

„Promiň mi to.“

Nad tím tmavovláska mávnula rukou. „Nemůžeš za to. Ty si nenajal ty vrahy, ani nevyužil Gace. Nezabil si Bekki ani Bastiena. Není to tvoje vina.“

Muž frustrovaně rozhodil rukama. „Měl jsem u toho být. Měl jsem být s tebou,“ zašeptal zlomeně.

Kris na něj chvíli zmateně hleděla. Vyčítal si to. Stejně, jako si to vyčítala ona. Nikdy jí nenapadlo, že by se i on mohl cítit vinen za to všechno, co se stalo. Dřív si to nepřipouštěla, ale přesně tohle byl jeden z důvodů, proč se do něj zamilovala. Vždy se o ní staral. O její bezpečnost, pohodlí, náladu, zdraví. Chtěl mít jistotu, že je v pořádku, a že je o ni dobře postaráno. Dělal to, protože ji miloval.

Světlovlásek zavrtěl hlavou. „Tohle jsem ale nemyslel,“ posmutněl. „Měl jsem na mysli tu hádku. Nikdy jsem tě neměl nutit zůstat tu.“

Kristin pootevřela ústa. Nevyšla z nich ani hláska.

„Tohle měla být tvá volba. A já ti ji vzal. Na to jsem neměl právo,“ uznal. Přistoupil k ní a hleděl jí do očí. Hledal v nich pochybnosti o sobě samém. Hledal v nich odpor, zhnusení a nenávist. Nic podobné v nich ovšem nenašel. A ani nemohl. Ať se Kristin snažila sebevíc, nic takového k onomu muži cítit nedokázala.

„Matte...“

K jejímu překvapení ji mladý král umlčel svými rty. Jednou rukou svíral její tvář, zatímco druhou si ji u sebe držel za pas, jako kdyby se bál, že mu uteče. To princezna neměla ani v nejmenším v plánu. Po dlouhé době se konečně cítila celá. Jako kdyby nikdy předtím nebyla úplná. Přišlo jí, jako kdyby do její skládačky jeden dílek celé ty roky chyběl. A nyní tam byl. Tisknul ji k sobě a ona si přála, aby ta chvíle nikdy neskončila.

Její přání se nesplnilo. Matt se od ní až příliš brzy odtáhnul. Nikam ovšem nešel. Čelem se opřel o její. Usmíval se. Tentokrát to už byl upřímný úsměv, za nímž se neskrývala žádná tajemství, žádné nepříjemné emoce.

„Kristin, nemám právo po tobě žádat, abys tu zůstala...“ začal opatrně. Jemně ji políbil na čelo, přičemž se dívka otřásla. Pomalu pokleknul a z kapsy u saka vytáhnul sametovou krabičku. „Zasloužila by sis to ve větším stylu, ale na to ani jeden z nás není a nikdy asi ani nebude.“

S tím tmavovláska souhlasila. Nezmohla se ovšem ani na přikývnutí. Šok udělal své. Prostě tam jen tak stála a zírala na muže, jež právě otevřel drobnou krabičku. Kristin se tak naskytnul pohled na prstýnek, jež byl tvořen jemnými detaily. Zdobily ho desítky drobných perliček a několik menších diamantů, přičemž jeden větší tomu všemu vévodil.

„Nevím, co ke mně cítíš. Nikdy jsem se na to neptal a ani nebudu. Nemůžu tě nutit mě ani tohle místo milovat. Nemám na to právo. Nikdo nemá,“ lehce se pousmál. „Měla si pravdu, když si mi tehdy řekla, že jsem sobec.“

„Matte...“

„Ne, to je v pořádku,“ ujistil ji. „Nechtěl jsem tě pustit, protože jsem si nedokázal představit, že odsud odejdeš. Že odejdeš ode mě...“ povzdychnul si. „Miluji tě, Kristin,“ dostal ze sebe. „Trvalo mi ti to říct, ale ty už jsi tak byla v obrovském nebezpečí a já to nechtěl zhoršovat. Jenže teď... Máš právo to vědět. Máš právo vědět, proč jsem se tě tu snažil tak zoufale moc udržet a máš právo si vybrat.“

Tmavovláska přikývla na znamení, že pochopila, co se jí snaží říct.

„A proto se tě ptám, Kristin Penner, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou? Vím, čeho všeho by ses proto musela vzdát. Nevím, jak moc těžké to musí být,“ s tím pomalu vstal a vložil krabičku s prstýnkem do její ruky. „Tentokrát už za tebe nerozhodnou jiní. Tohle je tvá volba. Pokud odmítneš, můžeš odejít.“

„Matte...“ nevěděla, co na to říct.

„Rozmysli si to, Kristin. Máš tolik času, kolik si jen budeš přát,“ s těmi slovy ji políbil na líčko a pomalu odešel.

Dívka se sesunula na jednu z židlí. Dívala se za mužem, kvůli kterému její srdce tlouklo neskutečnou rychlostí a její tváře přímo hořely. Myslela si, že už toho zažila dost na to, aby jí něco jen tak rozhodilo. Jak se zdálo, pletla se. Mladý král si našel cestu do jejího srdce a právě si jej nárokoval.

_______________________________________

👑💍

Vaše škemrání je mou slabinou! Takže tady je ještě jedna. 😅


Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top