„Co blázníš?“ zasmála se tmavovlasá dívka. Její přítelkyně ji táhla za sebou chodbou a vůbec se neohlížela na to, jestli jí dívka stačí. „Kam jdeme?“

„Potřebujeme se odreagovat! Obě!“ oznámila jí blondýnka. Její tón hlasu dívku ujišťoval o tom, že to myslí vážně.

„A čím? Běháním po chodbách?“ ušklíbla se Kristin. Snažila se. Snažila se mít dobrou náladu i přesto, že pro ní bylo ještě brzy. Stále oblékala pouze černou. Bastien jí zachránil život tolikrát a ona nedostala šanci mu to splatit. Jediné, co mohla udělat, bylo vyjádřit mu úctu, jež si zasloužil. „Povíš mi alespoň, kam jdeme?“

Blondýnka jen nevinně pokrčila rameny, což dívce opět vykouzlilo úsměv na tváři. Díky ní alespoň na chvíli zapomněla na to, o co všechno už za dobu, co zde byla, stačila přijít.

Když zastavily před známými dveřmi, na okamžik se zarazila. Málem už zapomněla, na kolik míst má špatné vzpomínky. Přesto, že si ani v nejmenším nedokázala představit, co zde chtěla blonďatá princezna dělat, následovala ji po schodech dolů, kde už na ně čekala baculatá žena.

„Kristin!“ objala dívku tak pevně, až Kristin na chvíli zauvažovala, zda se jí kuchařka nepokouší udusit.

„Margaret,“ usmála se sedmička. „Ráda vás vidím.“

„Já vás také! Tak je z vás princezna.“

Kris si opovržlivě odfrkla, což baculku pobavilo.

„Lorelay, že ano?“ otázala se blondýnky, jež přikývla. „Co pohledáváte v mé kuchyni?“ zamračila se žena.

„Ráda bych, aby mi Kristin něco upekla.“

Tmavovláska překvapeně vyvalila oči. „Chceš abych něco upekla? Nemá zámek dost sloužících?“

„Nikdy jsem od tebe nic neměla,“ sklopila dívka pohled, jako kdyby něco provedla.

Kris věděla, že se jen snaží o její rozptýlení a byla jí za to vděčná. „Můžeme tam, kam minule?“

„Mám pocit, že ta kuchyňská linka už patří vám. My ji nepoužíváme. Kdyby něco, stačí zavolat,“ mrkla na dívky a než se nadály, byla pryč.

„Kdy se plánujete vzít?“ odvážila se konečně zeptat Kris. Bála se toho. Po svatbě vyrazí mladý pár na svatební cestu, po ní stráví na královském dvoře týden, po kterém se nastěhuje do vlastního sídla. Tmavovláska se začínala obávat samoty. Edit sice slíbila, že ji bude navštěvovat tak často, jak to jen půjde, ale to dívku akorát rozčílilo. Měla svůj život v sedmičce. Tomu se teď měla věnovat, ne své přítelkyni, jež byla odsouzena k životu na královském dvoře.

„Nemám tušení,“ přiznala blondýnka. „Stále nemohu uvěřit tomu, že se to děje.“

Vypadala šťastně. Šťastně a zamilovaně. Kristin pocítila závist. Přála jí to, to ano. Trápilo jí ovšem, že jí samotné toto nebylo dopřáno. Princezna Rubie se stále motala kolem muže, jež si získal její srdce, a Kristin žárlila. Nelíbilo se jí to, stejně jako se to nelíbilo Anthonymu a Lorelay. Na nich tohle ovšem nezáleželo. Už před pár dny přišly do zámku zprávy o tom, že cesta, jíž se princezna měla vrátit domů, je volná. Přesto zde Rubie setrvávala.

„Kdybyste se stihli vzít do měsíce, předběhli byste Edit s Tylerem,“ ušklíbla se Kristin zákeřně.

„Když jsme u svatby Edit a Tylera...“

„Ještě jsem s ním o tom nemluvila,“ vyhrkla Kristin ještě předtím, než Lorelay stačila svou otázku vyslovit. „Vlastně jsem s ním nemluvila vůbec,“ přiznala nakonec.

„Nechybí ti?“

Tmavovláska položila na plech poslední koláček.

„Kristin,“ naléhala její přítelkyně.

„Na tom nezáleží.“

„Ale záleží. Měli byste to probrat.“

Sedmička se uchechtla. „Máme čas do konce našich životů. Není kam spěchat.“

„Ale je! Za pár let...“

„Za pár let co? Matthew se zničehonic umoudří a pustí mě domů? Tomu sama nevěříš,“ vložila plech do trouby a oprášila si ruce od mouky.

„Možná mu dojde, že by ti bylo lépe doma.“

Kris však zavrtěla hlavou. „Musela bych začít od znovu.“

„Přijde ti tohle lepší?“ rozhodila Lorelay rukama.

„Ne,“ uznala tmavovláska.

„Tak vidíš. A v tomhle se lišíme, Kristin. Já tohle místo dokážu překousnout. Ty jej ale nenávidíš. Prožila sis tu mnohé. Nikdo tě nemůže vinit za to, že bys odsud chtěla utéct,“ mluvila naléhavě, jako kdyby si přála každé své slovo zapsat do hlavy své přítelkyně. „Zasloužíš si šanci začít znovu. Někde jinde.“

„Ne všichni dostanou to, co si zaslouží, Lorelay.“

„To ale není fér.“

„Ne, to není,“ uznala tmavovláska a do ruky nabrala hrst mouky. Povážila ji v dlani, načež se zákeřně usmála. „Život není fér,“ s tím vrhla bílý prášek po dívce, jež ji okamžitě sjela záludným pohledem.

Kdyby Kristin tušila, že tím rozpoutá válku, rozmyslela by si to. A nebo také ne. Celé bílé se dívky vracely do svých komnat a Kristin bylo už předem jasné, že ji Sabin nepochválí. Lucia si dala s šedými šaty, jež byly pokryty černým tylem a výšivkami, neskutečnou práci. Na to tmavovláska v onu chvíli nemyslela. Vlastně myslela jen na to, že potřebuje na chvíli vypnout. Uvolnit se a nemyslet na to, že královna matka v onu chvíli může plánovat další pokus o její zavraždění. Občas je potřeba vyhnat negativní myšlenky a soustředit se na to pozitivní. Užít si trochu legrace. Protože právě ta nám pomáhá se odreagovat.

_______________________________________

Kristin:

Pravděpodobně poslední dnes 😁