„Ne,“ bylo to první, na co se Kristin zmohla. „Ty?“ zeptala se nevěřícně. „J-já... Ne... To ne...“ sypala ze sebe. Třásla se, byla bledá. Ten Kousek skládanky, jež jí celou dobu chyběl, stál nyní před ní a zlověstně se usmíval.

„Těší mě, že tě nenapadlo mě podezřívat,“ usmál se zákeřně a natáhnul ruku před sebe. Pohladil dívku po tváři. Ta nebyla schopna pohybu. Její svaly byly ztuhlé. Nedokázala se přinutit uhnout. „Musím uznat, že když jsem byl pověřen tvým vyštváním ze zámku, říkal jsem si, že jednodušší to už být nemůže,“ ušklíbnul se mladík kudrnatými vlasy. „Překvapila si mě. Vydržela si víc, než jsem očekával,“ dodal uznale. „Nakonec ti to je ale stejně k ničemu. Tak či tak to dnes v noci skončí,“ oznámil jí hlasem, jež ji děsil.

Věděla, k čemu se schyluje a přesto se nebála. Alespoň tedy ne smrti. Z té strach neměla. Možná to bylo těmi dlouhými deseti měsíci, při kterých se každou chvíli bála, že právě tento okamžik je ten poslední. „Nechápu to. Ta otrávená koupel... To si byl ty?“

Muž přikývl. „Nebylo těžké proniknout tam, když si Sabin povídala s Victorem.“

„Ale Nicci...“

„Došel jí vonný olejíček. To se mi hodilo. Zatímco pro něj šla, měl jsem čas ti do lázně přihodit pár voňavých květů,“ usmál se spokojeně. „Měla si zemřít už tehdy. Vše by pak bylo jednodušší,“ zavrčel.

„Ti vrazi v knihovně? A otrávení Eline? Vystrašení ostatních dívek...“

„Jsi vážně chytrá,“ uchechtnul se pohrdavě. „Ale ne dost,“ znovu ji pohladil po tváři a krok blíže k ní přistoupil. „Ti vrazi v knihovně...“

„Zaplatila jim královna, že ano?“

„Přeci jen si dost chytrá. Ano, zaplatila jim královna. Stejně jako těm, kteří sem pronikli ještě na podzim.“

Dívka ztuhla. „Tohle jsou ty úniky peněz. Místo šatů a šperků to nebylo sídlo. Platila za naše vyděšení a za...“ zadrhla se. V očích ji štípaly slzy. „Za zabití Bekki... Byl si s ní! Jak si to mohl dopustit?!“ křičela na něj. Byla zoufalá.

„Dokážu si ochránit, co je mé,“ ujistil tmavovlásku příkře. „Byla tak naivní. Snadno se s ní manipulovalo. Nebylo těžké ji přesvědčit, že ji miluji. Naopak. Zobala mi z ruky. A pak... V tom labyrintu,“ ušklíbnul se při té vzpomínce. „Když jí konečně došlo, co chci udělat, plakala. Ne kvůli mé zradě, ale kvůli tobě. Věděla, že jsi další na řadě,“ ta slova na ní doslova vyplivl.

„Zabil si ji?! Zabil si Bekki?! Věřila ti! Milovala tě!“

„Ale ne víc, než milovala tebe. Všechno se točí jen kolem tebe. Byla ti oddanou přítelkyní. Nikdy by tě nezradila. Tebe ne. Stála na špatné straně. Byla to nutná oběť.“

Nutná oběť. Kristin tušila, že pokud se jí tohle podaří nějakým zázrakem přežít, tahle dvě slova ji budou pronásledovat až do konce života.

Na strážného tváři se usadil chladný výraz. „Všichni někoho milujeme, Kristin. Každý má pro někoho slabost. Jenže jsou tu tací, kteří se nám staví do cesty. Ty si udělala tu chybu, že ses postavila do cesty královně,“ upozornil ji, jako kdyby byla malé dítě, které právě špatně napsalo větu. „Zkřížila si cestu ženě, jež chce nyní tvoji smrt.“

„A po mně to bude kdo? Sám král?“ tohle jí děsilo. Toho se bála.

„Ale vůbec ne. Po tvé smrti bude Matthew trpět a Karine ho jako milující matka bude utěšovat.“

„Ale proč ty? Co tobě je po tom, zda zemřu nebo ne?“ chtěla vědět dívka. Tohle nebylo kvůli penězům. Muselo v tom být něco osobního.

„Co se mě týče, udělala si jednu jedinou chybu,“ upozornil ji a za pas ji přitáhnul k sobě. „Narodila ses ženě, jež mé matce zničila život,“ zasyčel.

„Tvé matce?“

„Bellance Orfei.“

Kristin vyvalila oči. Jak jim to všem mohlo uniknout? „Co se stalo mezi našimi matkami?“

„Bellance si dobře rozuměla s Rhysem. Spousta lidí si myslela, že se stane jednou z princezen. Tvá matka ale donutila Rhyse, dát druhou šanci Elete. Připravila mou matku o trůn. Řekni mi, Kristin. Není tedy fér, abychom o něj teď mi připravili tebe?“ s tím sevřel její hrdlo. Nedusil ji. Čekal na její odpověď.

„Já o trůn nikdy nestála,“ odvětila upřímně. „Kdo z vás mi poslal místo jídla mrtvé myši?“

„Mamce to přišlo vtipné. I ten čaj byl její nápad. Škoda, že si ho nevypila. Bastien z toho dělal hrozné drama,“ protočil očima.

V dívce narůstal vztek.

„Celkově tě přehnaně  chránil. Nemyslíš, princezničko? A přitom... Co na tobě je? Jsi jen obyčejný míšenec.“

S tím Kristin vykopla nohu. Kolenem muže zasáhla do choulostivých partií. Nečekala ani vteřinu. Otevřenými dveřmi vyběhla ze soukromého cvičiště na chodbu.

Zalapala po dechu, když zjistila, že schodiště blokují plameny. Rozběhla se tedy k oknu na konci chodby. Otevřela ho a pohlédla pod sebe.

„Kristin!“ Zaslechla vyděšený hlas volající její jméno. Patřil její blonďaté přítelkyni, jež společně s většinou hostů stála kolem hořícího domu. Strážní se ho snažili uhasit. Plameny však stoupaly až moc rychle.

Dívka se ohlédla za sebe, kde spatřila muže, jehož celým srdcem nenáviděla. Mířil k ní a jí tak nezbývalo nic jiného než skočit. Slyšela, jak na ní lidé zespoda volají, ať to udělá, že ji chytí. Přesto se bála. Myslela na svou rodinu, přátele, na Matta... Nemohla zemřít. A tak vylezla na parapet. Zavřela oči a skočila. Dopad nebyl tak tvrdý, jak očekávala. Nacházela se v jakémsi kusu látky, jež pár strážných natáhlo, aby ji mohlo zachytit.

„Kristin!“ Mattův hlas vynikal nad ostatními. Bylo v něm tolik strachu, lásky a radosti z toho, že je dívka v pořádku.

Sedmička se postavila na roztřesené nohy a vrhla se králi kolem krku. Předtím, než omdlela vyčerpáním, zašeptala jméno muže, jež jí vzal až příliš. „Gace.“

_______________________________________

Pro ty, co si dáváte repete příběhu, už to pravděpodobně není žádné překvapení 😅