Světla v zahradách vypadala impozantně. Nebylo divu. Na oslavě takové události, jakou byla korunovace nových princezen, se nešetřilo. Pozdní procházky Kristin milovala, takže byla ve svém živlu. Smála se Gaceovým vtipům a pomalu začínala chápat, co na něm Bekki viděla. Nepřišla si s ním tak, jako když byla s Bastienem, Anthonym nebo dokonce s Mattem. Nepřišla si chráněná a v bezpečí. Nebylo divu. V podstatě jej neznala. Trvalo, než pochopila, že tím, co jí ubližovalo, se jí všichni tři snažili jen chránit. Trvalo, než jim začala věřit. Z nějakého důvodu si přála věřit Gaceovi stejně, jako věřila těm třem. Možná to dělala proto, že měla pocit, že tak bude Bekki blíž. Že to bude, jako kdyby tam s nimi stále byla. Přemýšlela, jestli ji právě kvůli tomu nevzal Gace na procházku. Oba Bekki znali. Oba její ztrátou trpěli. Rozuměli bolesti, jíž si ten druhý musel projít. Rozuměli jí lépe, než kdokoli jiný.

Chvíli kráčeli v tichosti, následně hovořili o tom, co je zrovna napadlo a sem tam se ohlédli po Bastienovi, jež je neúnavně následoval. Tenhle muž byl pro Kristin jako osina. Ze začátku ho nemohla vystát. Nedovedla si ani představit, že by jeho přítomnost musela snášet déle, než bylo skutečně nutné. A teď? Teď jí přítomnost tohoto strážného dodávala pocit bezpečí a zároveň klidu.

„Gacei?“ ozval se muž, jemuž patřily dívčiny momentální myšlenky. „Necháš nás? Chtěl bych lady něco ukázat.“

„Samozřejmě. Vrátím se na slavnost,“ uklonil se Kristin a vydal se zpět cestou, kterou přišli.

„Nějaké překvapení?“ zaculila se tmavovláska.

Strážný se smíchem pokýval hlavou. „Tak nějak,“ mrknul na ní a nabídnul jí rámě. Kris ho bez váhání přijala.

Ze tmy se vynořil domek, jež byl dívce povědomý. Netrvalo dlouho a vzpomněla si, kdy jej viděla poprvé. Bylo to při první procházce z mnoha, na níž se vydala s princeznou Eletou. Zde sídlili poslové, jež doručovali psaní královské rodiny a jejich hostů. Následovalo několik dalších domků, jež byly nalepeny jeden na druhém.

„Tady bydlíme my,“ ukázel Bastien na jeden z domků. „Já, Luc, Vic a Denys.“

„Žijete společně?“ podivila se dívka.

Strážný přikývnul. „Tyhle domky jsou jen pro strážné královské rodiny. S Lucem a Vicem jsme žili o pár domků dál, jako stráž korunního prince. Bylo nás tam víc a člověk nikdy neměl soukromí. Sem nás nechal král Matthew přestěhovat hned, jakmile nás přidělil k vám.“

„Za ty starosti, co se mnou máte, si to zasloužíte,“ zasmála se dívka. „Vezmeš mě na cvičiště? Chtěla bych si vybít energii,“ vypadala jako natěšené dítě.

Bastien však zavrtěl hlavou. „Ukážu vám náš dům, pokud máte zájem.“

„Nemáte tam nepořádek?“ povytáhla Kristin škádlivě obočí.

Nad tím strážný mávl rukou. „Od doby, co je Victor se Sabin, tam nenajde ani smítko prachu.“

Princezna se zasmála. „Tomu věřím.“

„Můžeme?“ otevřel dveře a nechal svou paní vstoupit jako první.

Procházeli jednou místností za druhou, až se dostali do prvního patra. Kristin otevřela poslední dveře a vstoupila dovnitř. Jakmile se ozvalo šustění, zarazila se. „Lháři!“ obvinila Bastiena se smíchem.

„Nepřišli jsme sem trénovat,“ ujistil ji. „Tohle je naše soukromé cvičiště. Uznávám, že mít tu písek, není zrovna dvakrát praktické,“ podrbal se ve vlasech.

„To asi není,“ uznala dívka se smíchem.

„Něco pro vás mám,“ vytáhnul z kapsy podlouhlou krabičku.

„No ne! Co by řekl král na to, že kupuješ jedné z jeho princezen šperky?“ ušklíbla se dívka.

„Kdyby v tom byl šperk, vyváděl by méně,“ ujistil dívku. „Navíc, pokud vím, tak nejste jeho.“

Kristin se uchechtla. „Když mi zakázal vrátit se domů, nevypadalo to tak.“

„Kristin, on to tak...“

„Neobhajuj ho, Bastiene. Buď tak hodný,“ požádala ho. „A tohle mi dej,“ uculila se na krabičku, jejíž obsah ji lákal. Strážný jí ji tedy předal. Tmavovláska ji okamžitě vydechla, načež se zamračila. „Uvědomuješ si, že se mi k Mattovi nepovedlo ani přiblížit? K čemu zrovna mně bude nůž?“

„Třeba na památku?“ navrhnul strážný a ukázal na čepel nože.

„Moje iniciály,“ vydechla překvapeně. Z přízemí se ozvaly kroky.

„Jsme nahoře!“ křiknul přes rameno Bastien, načež se na svou paní usmál. „Zeptejte se někoho z královské rodiny, čí jste byla favorit.“

„Proč?“ nechápala dívka. S nožem si nyní pohrávala v ruce. Jednalo se o kapesní nožík, jež měl na rukojeti i čepeli vyryty její iniciály. Zavřela ho a nejistě pohlédla do očí svého strážného. „Co na tom záleží?“

„Měla byste...“ strážný se odmlčel a následně zalapal po dechu.

„Bastiene?“ polekala se Kristin.

Oprávněně. Zeslechla zvuk, jež znamenal vytažení ostrého předmětu z rány. Strážný zakašlal, naklonil se dopředu a padnul dívce k nohám. Ta si zděšeně zakryla ústa a pohlédla do tváře osoby, která před jejíma očima vzala život člověku, jež pro ni znamenal mnohé.

_______________________________________

Deset kapitol do konce. 🙄