Poslední steh. Návrhářka odstřihla nit a ujistila se, že vše je tak, jak má být. „Pořád tomu nemůžu uvěřit.“

„Já také ne! Konečně je to tady!“ radovala se Nicci.

Sedmička její radost ovšem nesdílela. Přišla si, jako kdyby se chystala na popravu. Nedokázala si ani představit, že bude muset před celým zámkem slibovat věrnost své zemi. Dny od chvíle, kdy dostala oznámení s tím, že tři nové princezny už byly vybrány, jí splývaly. Bebe opustila zámek v tichosti a klidu. Její starší sestra chvíli zuřila, ale nakonec se smířila s tím, že v jejich rodině nebudou dvě princezny, ale jen jedna. Kristin nepochybovala o tom, že to pro Ange bylo těžké. Během prvních dnů v zámku se vytahovala, že kdyby její druhá sestra byla o rok starší, jistě by za jedničku byla vybraná ona a ne Myrla. Princezny by tak podle ní byly jasné. Ne vždy však vše dopadne tak, jak si člověk představuje.

„Na začátku roku jsem podobné šaty viděla na Ange. Teda... Takovýto střih,“ upřesnila Kristin.

„A?“

„A absolutně se mi to nelíbilo,“ ušklíbla se tmavovláska.

„A teď?“ zajímala se Lucia.

„Normálně bych to na sebe nevzala, ale hádám, že alespoň při korunovaci bych měla vypadat jako někdo, kdo sem patří.“

Návrhářka chápavě pokývala hlavou. „Pak byste měla mít širokou sukni, daleko víc šperků a nadřazený úsměv. Dnes máte být v centru pozornosti.“

„To jsem pořád, no ne? Mám pocit, že se o mně mluví více, než se sluší,“ s tím přijala Sabiinu nabízenou ruku a nechala si pomoci ze stupínku, na němž stála po dobu posledních úprav. „Děkuji ti,“ usmála se na svou služebnou a opatrně se usadila do křesla. Nechtěla Luciině dílu jakkoli ublížit. Možná ze střihu této róby nebyla nadšená, ale nemusela je hned odsoudit. Pravda byla taková, že si v nich skutečně přišla jako princezna. Stále se ale cítila být sama sebou.

Minuty plynuly a než se Kristin nadála, stála v jednom salónku, nedaleko od trůnního sálu. Společně s ní tu byly i poslední dvě vybrané. Na Angeiných šatech nikdo nešetřil. To bylo jasné už na první pohled. Široká sukně v krémové barvě byla širší, než jakou na ní dívka kdy viděla. Jemný tyl byl poset zlatými výšivkami, jež zdobily rukávy a celý korzet. Vypadala chladně, strašidelně. Svým působením připomínala Kristin královnu matku. Už jen z toho důvodu doufala, že si Anthony za ženu nevolí ji. Oproti ní vypadala Lorelay jako křehká květina. Růže, jež by se kdykoli mohla zlomit pod větším náporem větru. Lesklé, zlaté šaty jí neseděly. K její světlé barvě vlasů to už bylo moc. Nikdo jí ovšem nemohl odepřít, že zářila jako slunce v pravé poledne. Oproti ní si Kristin přišla obyčejná. Šaty bez ramínek měly poněkud hluboký výstřih. Úzká sukně dokonale obepínala její tělo a nechávala tak vyniknout její ženské křivky. Celý model, včetně vlečky, jež byla připevněna k róbě na bocích, byl pokryt drobnými výšivkami z lesklých, zlatých nití. Pásek a dekolt byly ozdobeny drahými, průzračnými kameny, jež odrážely světlo na všechny strany. Její šaty možná z dálky vypadaly nejprostší, ale rozhodně tomu tak nebylo.

A pak to začalo. Trubky začaly hrát. Dívky se ani nemusely domlouvat, v jakém pořadí půjdou. Tohle bylo dané odjakživa. Zatímco Ange kráčela hrdě jako první, Kristin jejich skupinku uzavírala. Za celou dobu neviděla jedinou tvář, kterou si tak moc přála spatřit. Jakmile ale vstoupily do trůnního sálu, uviděla je. Všechny. Vybrané stály bok po boku a hleděly na ty, jež je překonaly. Na ty, jež vydržely tak dlouho. Mezi nimi byla jen jedna jediná, jež pro Kris měla tak velkou váhu, že jí věnovala nervózní úsměv.

A tou byla Edit, jež na sobě měla jednoduché, červené šaty, které jí na míru ušila Lucia. Bylo těžké od ní odvrátit pohled. Přesto to ale Kristin udělala. A bylo to dobře. Jen tak totiž mohla zjistit, že se zde nachází další její milování. Elisia byla zavěšena do rámě svého manžela , zatímco druhou rukou držela za rameno svou nejmladší dcerku. Audrey stála vedle svého otce a ostražitě svou sestru pozorovala. V očích měla bolest a zradu, jež Kristin důvěrně znala. Sama ji okusila, když od nich odešla jejich nejstarší sestra. Tyler s Edwinem stáli vedle sebe a oba se na ní hrdě usmívali. A pak tam byla Rose. V červených šatech s rukávy sahajícími těsně pod lokty.

Tím to ale neskončilo. Mezi přítomnými byla ještě jedna osoba, jejíž přítomnost Kristin dodala na odvaze. Jednalo se o poměrně vysokou tmavovlásku s šedýma očima. Měla na sobě červené šaty, v nichž se vyjímalo její těhotenské bříško. Monica. Stála kousek od své rodiny. Jak se zdálo, oni nechtěli mít nic společného s ní a ona zase s nimi. Po všech těch měsících její zrada stále bolela všechny členy rodiny. Na tom Kristin už nezáleželo. Teď už ne. Potřebovala vědět, že jsou všichni její milovaní šťastní. Bylo na čase odložit staré spory a začít znovu. Protože jak se říká, krev není voda.

_______________________________________

Rose:

Edit:

Ange:

Lorelay:

Kristin: