Bezmoc je jedna z nejhorších emocí, kterou může člověk zažít. Nemoct cokoli udělat. Muset se pouze krčet v koutě a doufat. Ale v co? V to, že zemře co nejméně lidí? Že až to všechno skončí, budete stále na živu? Že všechno to, co se děje, má nějaký smysl? Že až to skončí, vrátí se váš život do starých kolejí? V to už Kristin nedoufala. Už dávno přestala věřit, že až to všechno skončí, bude stále tou dívkou, kterou byla na začátku. To nebylo možné. Už nějakou dobu jí totiž nebyla. Bolest, strach, ztráta, neštěstí. To všechno nás mění. To vše nám bere naději, chuť do života. Více, než kdy jindy si tmavovláska uvědomovala, jak moc pomíjivé je vše kolem nás. Nic netrvá věčně.

Pevně stiskla víčka k sobě, když zaslechla ohromnou ránu. Ještě více se přitiskla na Lorelay, jež v rohu knihovny seděla na zemi. Tmavovláska ji pevně objímala, čímž jí poskytovala pomyslný štít vůči tomu, co se dělo kolem nich. Cítila, jak se blondýnka klepe. Přála si ji utěšit, avšak neodvažovala se ani promluvit. Snažila se zpomalit svůj zběsilý dech. Uklidnit svou mysl a soustředit. Jenže na co? S narůstajícím hlukem byla čím dál víc vyděšená. Řinkot mečů byl slyšel stále hlasitěji. Sem tam se ozvala i nějaká rána, jež Kris naháněla ještě větší hrůzu. Meč byla jedna věc, ale pistole? Strážní je měli samozřejmě také k dispozici, ale jen málokterý z nich je používal.

„Kris...“

„Ššš,“ přiložila tmavovláska blondýnce ruku na ústa. Chápala ji. Sama se bála. Musely být však co nejvíce potichu. Kris nechápala, proč někoho nenapadlo udělat nějaký nouzový ukrýt i v knihovně. Pokud by si Anthony vybral za ženu Lorelay, hodlala mu zbudování úkrytu v této části zámku důrazně doporučit.

Hluk postupně utichal. Brzy se ovšem ozvalo zaškřípění pantů a rána, jež napovídala, že dveře byly vylomeny. Lorelay se ještě více schoulila do klubíčka. Kristin se musela tvrdě kousnout do rtu, když se ozvalo zařinčení mečů až příliš blízko. Cítila hořkou pachuť na jazyku. Pálil ji ret, ale ona na to nebrala ohled. Mužský výkřik donutil Kristin zacpat si na okamžik uši. Nechtěla to slyšet. Opatrně vzhlédla, když se odvážila ruce znovu položit na ramena své přítelkyně. Ticho, jež nastalo, jí přišlo jako předzvěst něčeho zlého. Slyšela blížící se kroky. Prstem ruky naznačila Lorelay, aby byla potichu. Pomalu vstala. Co nejtišeji se pohnula vpřed. Viděla, jak blondýnka vehementně vrtí hlavou, aby to neděla. Rozhodla se jí ovšem neposlechnout. Z jedné police vytáhla těžkou knihu. Nebylo to sice nic extra, ale pokud by s ní někoho pořádně praštila po hlavě, možná by s Lorelay získaly více času pro útěk.

Pomalu vyšla z poza rohu. Na druhé straně uličky mezi policemi zaregistrovala pohyb, což ji donutilo zastavit. Jakmile rozpoznala uniformu královské gardy, úlevně vydechla.

„Bastiene,“ vydechla a udělala krok vpřed.

Muž jí vyšel vstříc. Jakmile dívka spatřila jeho tvář, jež byla od krve, zhrozila se. Neznala ho. V životě neviděla jeho tvář. Něco v jeho výrazu jí ovšem radilo, že by měla utíkat. Přesně o to se pokusila. Jakmile jí ovšem došlo, že o uličku dál se schovává Lorelay, zastavila se. Nedokázala si ani představit, že by ztratila dalšího člověka, kterého milovala. Proto se znovu otočila k muži čelem. Ten ji okamžitě chytnul pod krkem a přitisknul k jedné z polic.

„Ne!“ vyjekla a knihou se jej pokusila praštit.

Muž jí ji ovšem vyrazil z ruky a pobaveně se zasmál. „Tak ono se jí zachtělo bránit!“ zasmál se pobaveně. „Která ty jsi? Na jedničku jsi moc malá,“ natočil ji tak aby mu hleděla do očí. Jakmile tak udělala, v jeho tváři se mihlo poznání. „Za tebe dostanu prémii,“ usmál se spokojeně.

Stisk na jejím krku zesílil, což ji donutilo zalapat po dechu. Muž sáhnul ke svému opasku po noži. Někdo byl ovšem rychlejší. Tenká čepel dlouhého nože prošla jeho tělem. Jeho stisk povolil, Kristin se rozkašlala. Muž doširoka otevřel oči, než se předklonil a vyprsknul trochu krve. Kris se nezmohla ani na vykřiknutí. Byla v šoku.

„Kristin. Jste v pořádku?“

„Bastiene...“ ani na svého strážného nepohlédla. Pouze se k němu vděčně přitiskla a nechala se objímat. Její oči se nedokázali odtrhnout od muže, jež ležel v kaluži vlastní krve na zemi.

Bylo to poprvé, co Kristin byla svědkem něčí vraždy. Její šaty byly zamazané od jeho krve, ale to jí ani trochu nezajímalo. Žila. Nejen ona, ale i oba její strážní. A pak tu byla Lorelay. Při pomyšlení na onu pětku se Kristin odtáhla od Bastiena a rozběhla se do uličky, v níž se blondýnka stále choulila na zemi. Tmavovláska klesla na kolena a pevně ji objala. Už jim nic nehrozilo. Nevěděla, na jak dlouho pocit bezpečí vydrží. Bylo jí to jedno. Teď záleželo na jedné jediné věci. Konečně bylo po všem.

_______________________________________

Hezky víkend! 🏠🎉