Tužka proletěla těsně, kolem dívčiny hlavy. Ta se tím nijak nezabývala. „Taky se mi nelíbí,“ poznamenala klidně, sehnula se a ze země zvedla obyčejnou tužku. „Zlámeš si tuhu “ varovala svou kamarádku mírně, než se konečně vydala k jedné z polic, aby si vybrala nějakou zajímavou knihu. „Víš čím se uklidňuji, když si představím, že bych tu měla zůstat?“ nadhodila.

Její tmavovlasá přítelkyně zavrtěla hlavou. Chtěla se držet tématu. Lorelay byla ovšem momentálně myšlenkami jinde.

„Že je v téhle knihovně hodně knih.“

Kristin nakrabatila obočí.

Blondýnka pokrčila rameny. „No co, alespoň se nebudu nudit.“

To druhou dívku rozesmálo.

„Já si budu poklidně číst, zatímco ty budeš se svým manželem a jeho bratrem vysedávat nad spisy, jež se týkají naší země,“ mrkla na ni a zašla za jednu z polic.

„Já si ale Anthonyho nevezmu,“ zamračila se Kris, což Lorelay vidět nemohla.

Akorát se natahovala po jedné z knih, jež byly na její výšku až moc vysoko. Když ji konečně sevřela mezi prsty, vydechla úlevou. „Kdo taky mluvil o Anthonym?“ ušklíbla se zákeřně.

„Tak koho si mysl... Vtipné, Lorelay,“ protočila Kris očima a tužkou přejela po papíře.

„Netvrď mi, že k němu nic necítíš.“

„I kdyby, tak co? Nejsem princezna. A Rubie si je toho až moc dobře vědoma,“ uchechtla se.

Blondýnka vyvalila oči. „Stalo se to “ zašeptala tiše.

„Cože? Jsi daleko. Musíš mluvit nahlas,“ napomenula ji Kris.

„Že se mi taky nelíbí. Však už jsem to říkala,“ změnila svou odpověď.

„Nesejde na tom, jestli se líbí nám. Stačí, že se líbí Mattovi,“ s tím udělala další čáru na papíře. Z nějakého důvodu byla naštvaná. Poslední tři dny neměla šanci s králem prohodit ani slovo. Rubie se ho držela jako klíště. To jediné, co Kris uklidňovalo, bylo to, že jí nedovolil stát po svém boku. To místo patřilo jen dívce, jež by se jednou skutečně stala jeho ženou. „Co když si ji vezme?“ zeptala se se strachem.

„To se nestane,“ mávla nad tím Lorelay rukou.

Vrátila do police knihu, u níž akorát dočetla popis a vydala se dál. Sama netušila, co hledá. Uklidňovalo ji, že bude mít dostatek času propátrat celou knihovnu. Ti, co se pozorně dívali, už věděli, že právě tato blondýnka bude jednou ze třech nových princezen. Nebylo pochyb, že společně s ní se členem královské rodiny stane i Kristin. Stále zde se ovšem našli tací, jež trvali na tom, že sestry z první Oblasti jsou jasná volba. Princ to tak ovšem neviděl. I tak jedna z nich musela doplnit trojku dívek, jež se měla stát uznávanou celou zemí.

„Proč tu vůbec je? Anthony se nikdy nezmínil, že už se chce Matthew ženit.“

„Nechce,“ potvrdila Kristin. „To královna,“ uchechtla se tmavovláska.

„To je jí podobné,“ uznala Lorelay. Její hlas byl stále klidný.

„Pozvala pět princezen. Každou z jiné země.“

„Je tu jen Rubie,“.námitka blondýnka.

„Ano, protože když dorazila Rubie, zjistil Matt, co se děje a nechal všechny princezny okamžitě poslat domů. Tahle tu ovšem zůstala, protože je prý zatopená cesta k nim domů,“ protočila očima. „Na jaře. Když je u nás teplo.“

„To je divné,“ uznala Lorelay. Okamžitě se zarazila. „Nemyslíš snad, že...“

„Přesně to si myslím,“ přiznala dívka.

„Že by královna poskytla falešnou informaci, aby jí tu udržela?“

„Napadlo mě to,“ přiznala Kristin. „Jen nechápu proč. Že se mě chtěla zbavit kvůli Anthonymu, to chápu. Ale proč tak moc chce, aby se Matt oženil?“

„Protože... Počkej,“ zarazila se blondýnka. „Jak to myslíš, že se tě chce zbavit?“ zeptala se poněkud naštvaně. Ani trochu se jí nelíbilo, že jí Kristin něco tak vážného zatajila.

„Asi jsem ti to měla říct,“ uznala Kristin. „Pamatuješ si na tu otrávenou lázeň?“

Blondýnka přikývla. „Ano,“ odvětila, když jí došlo, že její souhlasné gesto dívka vidět nemohla.

„A na to... Nechutné jídlo?“

„To všechno ona?“ zděsila se dívka.

„Myslím si to,“ potvrdila Kristin.

„Slyšíš to?“

„Co?“ nechápala tmavovláska.

„Jako kdyby se tříštilo sklo.“

Obě dvě utichly. Napjatě poslouchaly, když to Kristin taky zaslechla. „To není sklo,“ vyskočila na nohy a rozběhla se knihovnou ke své kamarádce. „To jsou meče,“ oznámila vyděšeným hlasem.

Zámkem se rozezněly trubky.

„Poplach,“ špitla Lorelay a natiskla se Kristin.

Dveře do knihovny se rozletěly. Dívky polekaně nadskočily.

„Kristin, běžte dozadu!“ křiknul na lady Bastien.

Ta neváhala. Jednou rukou si přizvedla sukni, zatímco tou druhou chytila Lorelay za zápěstí. Musely se schovat. Když probíhaly knihovnou, docházelo dívce, že pokud se dovnitř někdo dostane a přemůže její dva strážné, nedožijí se s Lorelay dalšího dne.

_______________________________________

V komentářích byla žádost ještě o jednu kapitolu, tak tady je. Pro dnešek už poslední 😁