Dívčí křik se rozléhal komnatami mladé sedmičky. „Je to vaše vina! Odjedu! Na pár dní se vzdálím, a už pro mě posíláte s tím, že Kristin omdlela! Co jste mi neřekli?!“ Ticho. „Hodláte dělat, jakože se nic nestalo?! Ta nafoukaná čůza ji pomalu přivodí infarkt a vy děláte, jako kdyby se nic nestalo!“

Tmavovlasá dívka zamrkala. Ostré světlo ji na malý okamžik oslepilo. Brzy si její oříškové oči na světlo přivykly a ona je tak mohla plně otevřít. Opřela se dlaněmi o matraci postele a pomalu se posadila. Překvapeně pootevřela ústa, když si všimla, jak moc plno v jejím pokoji bylo. Lorelay stála v rohu místnosti s rukama založenýma na prsou. Záda měla shrbená. Vypadala, jako když se před celým světem snaží schovat, než že by byla naštvaná. Za to Edit se nechávala unášet nefalšovaným vztekem, jež pramenil ze strachu o dobrou přítelkyni. Tvář měla rudou, neustále něco křičela, u čehož kolem sebe mávala rukama, div nepraštila mladého krále. Očividně ji nezajímalo, jak vysoce postavený Matt byl, ani kdo všechno ji mohl slyšet.

„Edit, to stačí,“ ozvala se Kristin chraplavým hlasem. Nutně se potřebovala napít, což ji umožnila mladinká kadeřnice, jež jí okamžitě podala sklenku s chladnou tekutinou. „Co se stalo?“ zeptala se s očima upřenýma na vládce země.

„Omdlela si. Myrla na tebe křičela a...“

„To si pamatuji. Nechal si vyvést, pak už mám ale prázdno,“ chytila se za hlavu. Měla pocit jako kdyby jí do ní někdo zapichoval jednu tenoučkou jehličku za druhou.

„Bolí tě něco?“ promluvila poprvé blonďatá dívka.

„Hlava,“ odvětila prostě Kristin.

„Možná byste měla spát. Za týden nás čeká oslava jara a potom už to nebude daleko k...“

„Tohle teď nechci slyšet,“ přerušila Anthonyho hrubě. „Chci vědět jednu jedinou věc,“ dostala ze sebe těžce. Její pohled se přesunul z prince na krále.

„Proč na mě Myrla vyjela?“

„Za to můžu já,“ ozval se přiškrceně světlovlasý princ. „Poslal jsem ji domů.“

„Ji a koho ještě?“ Ani na něj nepohlédla. Její oříškové oči se upíraly do těch, jež patřily jeho bratrovi.

„Forbii,“ přiznal mladík.

„Takže místo toho, abyste si tu nechával dívky, jež jsou pro vás vhodné, si hýčkáte pětku a míšence. Bravo,“ ušklíbla se sarkasticky.

„Nechte nás o samotě,“ požádal Matt přítomné. Edit si vzdorovitě založila ruce na prsou. Než však stačila pronést cokoli na protest, blonďatá lady ji chytila za ruku a pomalu odtáhla z místnosti.

Nicci s Luciou poslušně zamířily za dívkami, zatímco Sabin zůstala stát u postele své paní. Král neřekl ani slovo. Trpělivě čekal. Kris netrvalo dlouho, než pochopila.

„Můžeš jít,“ propustila svou služebnou, jež se právě vzepřela pokynům krále.

Svou pozornost stále věnovala pouze staršímu blonďákovi. „O čem chceš mluvit?“ zeptala se, když poslední z jejích služebných opustila pokoj. Přítomnosti prince, jež by se brzy mohl stát jejím manželem, si nevšímala.

„Něco mi tajíte,“ pronesl zraněně Matt a ublíženým pohledem přelétl ze svého mladšího bratra na dívku, jež mu byla bližší, než se slušelo.

„My...“

„Teď se máme jako obhajovat?“ skočila Kris Anthonymu do řeči.

„Provedli jste něco?“

„Ne,“ odpověděla dvojice sborově. Kristin protočila očima. Celá ta situace jí přišla směšná.

„Jen jsme uzavřeli dohodu.“

Tmavovláska si přála, aby světlovlásek raději mlčel. Při oněch slovech se jí sevřel žaludek.

„Jakou dohodu?“ chtěl vědět král. Už teď se mračil a to netušil, co se mu Anthony chystá povědět.

„Dohodli jsme se, že Kristin zůstane mezi posledními třemi. Stane se princeznou.“

To krále překvapilo. Na druhou stranu, nikdy by svému bratrovi nedovolil, aby ji domů poslal dříve.

„Pokud se ale zamiluji, pustím ji zpět do sedmičky,“ pokračoval.

Tohle oznámení se Mattovi líbilo o poznání méně. „Co když se nezamiluješ? Bude muset zůstat?“ zeptal se poněkud ostře.

Anthony s odpovědí zaváhal.

Po chvilce ticha se slova ujala Kristin. „Nejen, že zůstanu, Matte,“ začala opatrně. Teď už nebylo cesty zpět. „Stanu se jeho ženou,“ pronesla s pohledem upřeným do jeho očí. Sledovala, jak se emoce v nich mění. Chvíli se v nich zračil zmatek, jež se brzy změnil v pochopení. Následovala zrada, vztek a především bolest. To už Kristin nevydržela a uhnula pohledem.

„Hodláte...“ začal rozčileně, ale nakonec pouze zavrtěl hlavou. Vrhnul zlostný pohled na svého bratra, zatímco na tmavovlásku ani nepohlédl. Nemohl. Až příliš to bolelo. A pak se k nim prostě otočil zády a odešel.

Otevřenými dveřmi do dívčina pokoje vstoupila blonďatá pětka. „Jsi v pořádku?“ posadila se na postel své kamarádky, jež si rukama promnula bolavé spánky. Podívala se na Anthonyho, na tváři výraz smutku.

„Nenávidí nás?“

Mladík zavrtěl hlavou. „Tebe ne.“ Bylo to snad poprvé, co princ vůči ní takto porušil etiketu. Alespoň si toho tedy dosud nevšimla.

„Můžeš nás nechat?“ ozvala se Lorelay.

Kristin se ani nenamáhala ji upozorňovat, že tykat princi je neslušné. Sama tykala králi, tak v čem to bylo u její přítelkyně jiné?

„Víš, co se děje? Je nás už jen pět. Blíží se to,“ spustila blondýnka, jakmile Anthony opustil pokoj mladé sedmičky.

Tmavovláska si povzdychla. „Já vím, Lorelay. Nechci na to ani myslet...“

„Než se nadějeme, bude konec. Nevím, co budu dělat potom.“

„Každým dnem může kterákoliv z nás odejít. Měly bychom mít plán.“

Blondýnka rozvážně přikývla. „Rhoda se dnes rozblečela, když jsme si v jejích komnatách dávaly čaj,“ svěřila své přítelkyni. „Bojí se, že je další na řadě.“

Tentokrát to byla Kris, do přikývl. Soucítila s onou dvojkou. Bylo jí jasné, že sama se nemá čeho bát. Byla budoucí princeznou země, v níž se narodila. A nemohla s tím udělat vůbec nic.