Překrásný drdol, jež měla tmavovlasá dívka toho dne dozdobený perličkami, obdivovali všichni, jež ji potkali. Mladičká kadeřnice si dala opravdu záležet, aby lady vypadala dokonale. A nejen ona. I Sabin s Luciou se překonaly. Potřebovaly všem, a především královně, ukázat, že jejich paní jen tak něco nezlomí. Pravda byla taková, že tác plný mrtvých myší a dalších potvor ji vyděsil. Ani trochu se jí nelíbila vidina toho, že by taková překvapení pokračovala.

„Jak je ti?“ odchytil ti kousek od jídelny světlovlasý muž.

Dívka se na něj poněkud unaveně otočila. „Bastien ti to řekl?“

„Neodpověděla si,“ upozornil ji mladý král.

„Jsem trochu unavená. Dost jsem se lekla. Nicci, má služebná je na tom hůř,“ povzdychla si. „To ona odendala z tácu ten poklop.“

„Ať si vezme volno a odpočine se.“

Na to tmavovláska zavrtěla hlavou. „Potřebuje se zabavit, aby na to nemusela myslet.“

„A ty? Neměla by ses jít vyspat?“

„Myslím si, že vím, kdo to byl,“ svěřila se mladíkovi. „A pokud se nepletu, tak bych to svou nepřítomností mohla zhoršit. A to vážně nechci,“ otřásla se nad představou dalších mrtvých zvířat.

Muž už nevydržel pohled na to, jak moc vystrašená byla. Proto ji pevně objal a jemně políbil do vlasů. „Napadla tě má matka, že?“

Dívka na něj pohlédla svýma oříškovýma očima. „Zlobíš se?“

„Jistě, že ne,“ pohladil ji něžně po tváři. „Nemám důvod. Obávám se totiž, že si se trefila.“

Dívka překvapeně vytřeštila oči. „To je šílené.“

„Vím, že je to šílené. Dokud ji ale nechytíme při činu, nemůžeme jí nic dokázat.“

„Já vím,“ přitakala zoufale dívka. „Musíme na ní ale něco najít. Nemůže přeci...“

„Kristin, víš něco, co já ne?“

Tmavovláska se tvrdě kousnula do rtu. Nakonec ale přikývla. Matt ji zatáhnul do prázdného salónku a ona se dala do vyprávění.

Začala tím, jak byly některé dívky vyděšené a z neznámých důvodů dobrovolně odešly. Nezapomněla prince upozornit na to, že se jednalo především o vybrané z odlehlých Oblastí. Nevynechala ani rozhovor, jež před pár dny královna vedla s nějakým neznámým. Když si ovšem vzpomněla na to, jak slyšela královnu mluvit s Anthonym před honem, zarazila se. Pokud její domněnka byla správná, musela královna matla vědět něco o útoku, jež se dalšího dne uskutečnil. Pokud o tom královna věděla nebo sama útok naplánovala, jednalo by se o královraždu. To je směšné. Ozval se posměšný hlas v její mysli. Opravdu? Zašeptal druhý. Ať už se dívka přikláněla k jakémukoli z nich, rozhodla se o svých domněnkách králi prozatím neříkat.

Do jídelny vešli společně. Kristin se snažila nedát na sobě znát, jak moc rohozená doopravdy byla. Matt by jí rád pomohl, ale nevěděl jak.

„Ty špinavá náno!“

Kristin zmateně zamrkala. „Prosím?“ otázala se jedničky, jež byla rudá vzteky. Jak u ní bylo zvykem, dlouhé vlasy měla zapletené do dvou copů.

„Nemáš tu co dělat! Už dávno si měla být pryč!“ řvala vybraná za první Oblast.

Na mladinkou sedmičku to bylo moc. Jako kdyby se všechno ten den spiklo proti ní.

„Proč tě sem vůbec brali?! Akorát znečistíš...“

„A dost!“ ozval se rázný hlas.

Kris se na krále otočila a vděčně se usmála. Cítila se slabá. Jen okrajově vnímala, jak Matt nechává Myrlu vyvést z jídelny. Nechápala, co se právě stalo. Proč na ni dívka tak vyjela. Snažila se v tom najít nějaký smysl. Hlava se jí točila, a když se pokusila popojít k nejbližší židli, nohy jí vypovědely službu. Dopad na podlahu nebyl tak tvrdý jak očekávala. Těsně předtím, než ji obklopila temnota, zaslechla hlas, jež volal její jméno.

_______________________________________

Dneska jedu na rezervu, takže nevím, jak moc produktivní budu. Zítra vám to vynahradím 😁