Ještě po týdnu od tréninku s králem, si Kristin dávala pozor, aby se ani trošičku neumazala. Její služebné jí nezapomněly připomenout, jak se má chovat pravá dáma. Jen těžko jim vysvětlovala, že plnila jen pokyny jejich panovníka.

„V noci opustila zámek lady Ilaria,“ pronesla z ničeho nic Nicci.

„V noci?“ podivila se Kristin, odložila šálek s čajem na noční stolek a vyhrabala se z postele.

„Její strážný jí zavedl k princi. Prý byla chudinka celá vyděšená. Nechtěla tu zůstat už ani vteřinu. Princ jí nebránil,“ potvrdila dívčina slova návrhářka. „Co ji asi tak mohlo vyděsit?“

Možná krysa ve vaně. Pomyslela si tmavovláska, ale nic neřekla. Pouze se odebrala do koupelny, kde už měla připravenou lázeň. Svlékla si oblečení a zvedla nohu. Těsně předtím, než se stačil byť jen její palec namočit, se zarazila. Zavinula se do županu a zavolala svou nejstarší služebnou. Ta ji ujistila, že koupel několikrát kontrolovala, takže se nemá čeho obávat. Kristin si v onu chvíli přišla jako blázen. Vzhledem k tomu, že už se jí tímto způsobem někdo pokusil otrávit, nebylo divu, že se bála. Byla by blázen, kdyby ne.

Naložila se tedy do koupele a vdechovala příjemnou vůni růží. Přemýšlela nad tím, co pro ni odchod Ilarii bude znamenat. Doopravdy se začínala bát. Pokud devítka se svým odjezdem nehodlala čekat ani do rána, muselo to být vážné. Ani trochu se jí nelíbilo, jak daleko byla královna ochotná zajít. Pokud šlo o ni, mohla si s ní dělat, co libo. Kdyby se ovšem dotkla její rodiny, to by nepřežila. Za vraždu královny by ji král musel nechat popravit. Ať už by si to přál nebo ne. Další věc, co Kristin naháněla hrůzu, byla ta, že hned po ní byla na řadě poslední přítelkyně, kterou v zámku měla. A tou byla zbývající pětka, Lorelay Valk.

Dívčí křik vytrhnul Kristin z přemýšlení. Nicci! Blesklo jí hlavou. Co nejrychleji vylezla z vany, natáhla na sebe župan a vyběhla z koupelny. „Co se děje?“

Blonďatá služebná stála na balkóně s bledou tváří. Celá se třásla. Rukama si zakrývala tvář. Kolem ramen ji objímala nejstarší služebná. „Ššš. Je to dobré,“ uklidňovala ji.

„Co se stalo?“ zeptala se Kristin znovu a k dívkám zamířila.

„Ne, zůstaňte v pokoj...“ než to Sabin stačila doříct, vyšla tmavovláska z pokoje.

Při pohledu na tác, na němž se měla nacházet její snídaně, se jí zvednul žaludek.

„Co t-to má... C-co...“ zakoktala se mladá kadeřnice.

Kristin se tvrdě kousnula do rtu. Lucia, jež právě vešla na balkón, ji okamžitě odvedla do pokoje, zatímco Sabin tam zavedla Nicci. Kris nemohla stále dostat z hlavy krev, myši, mouchy a červy. Při té vzpomínce se jí znovu udělalo nevolno.

„To mělo být varování?“

„Ne, Lucio,“ zavrtěla hlavou lady, jež byla stále částečně v šoku. „To měl být vzkaz, že je načase, abych opustila zámek,“ s tím vyšla na chodbu, aby zavolala své strážné. Možná jim nechtěla hlásit záměnu čaje, ale nebyla blázen, aby něco jako tohle ignorovala. Nehodlala se nechat zabít na pokyn ženy, jež by za své činy sama zasluhovala smrt.

_______________________________________

Vím, že teď jsem s vydáváním pomalejší, ale věřím, že o víkendu už tu budete mít zbytek třetího dílu ☺