Dívčí smích se rozlehl komnatami, jež patřily poslední zbývající vybrané za sedmou Oblast. Dvě tmavovlásky seděly na posteli, jež patřila starší z nich a vesele si povídaly. Snažily se nemyslet na to, že čas, jež jim byl přidělen, vypršel. Přišel čas loučení. Opět. Tentokrát Kristin spolu s Rose musela dát sbohem i své drahé přítelkyni.

„Je čas,“ povzdychla si starší dívka, když pohlédla na hodiny. „Edit už bude čekat dole.“

Rose přikývla. Neplakala. Nepřemlouvala. Prostě jen vstala z postele, vzala svou starší sestru za ruku a společně s ní procházela zámkem. „Vrátím se sem,“ pronesla mladší tmavovláska. Zněla tak jistě, až to Kristin zaskočilo. „Na tvou korunovaci.“

„Rose...“

„Nemusíš si vzít prince, aby se z tebe stala princezna,“ skočila Rose své starší sestře do řeči.

„Pokud si mě vybere, už se nevrátím domů,“ varovala svou sestru.

„To se nevrátíš ani, když si tě nevybere,“ šeptlo děvče.

Na to neměla sedmička co říct. Milovala svou rodinu, ale čím dál víc se bála, že se do konce jejího pobytu v zámku semele něco, co jí v návratu k ní zabrání.

„Šedá ti sluší,“ pochválila barvu róby své sestry Kristin, když Rose nastupovala do kočáru. Šedá v kombinaci se stříbrnou nechávala vyniknout její mládí. Rose pouze přikývla a usadila se na sedačce.

„Postarám se o ni,“ ujistila tmavovlásku Edit.

„Já vím,“ s tím svou přítelkyni objala. „Řekla mi, že se sem vrátí na mou korunovaci.“

„Pochybuješ o tom?“

„Nevím, jestli chci, aby byla u toho, až se upíšu ďáblovi.“

Edit se zasmála. „Nebudeš slibovat věrnost královně matce, Kristin,“ upozornila ji. „Budeš ji přísahat zemi a jejímu králi. Co je špatného na Matthewovi?“

„Nic,“ uznala dívka.

„Tak vidíš,“ odtáhla se již vyřazená vybrané od tmavovlásky, jež vypadala poněkud vyděšeně. „Čeho se tak moc bojíš?“ zeptala se starostlivě.

Že se zamiluji. „Nech to být,“ požádala Edit a kývla hlavou ke kočáru.

Dívka přikývla. Přijala Bastienovu ruku a nechala si pomoci do kočáru. Sluneční paprsky se odrazily od předmětu, jež měla navlečen na jednom z prstů.

„Potvora,“ vydechla Kristin, když se dal kočár do pohybu.

„Prosím?“ podivil se dívčin strážný.

„Neřekla mi, že se zasnoubila,“ pronesla dotčeně. Uvnitř ovšem zajásala. Přála jí to. Chtěla, aby její přítelkyně byla šťastná. Zbývalo jí doufat, že ostatní její milování také naleznou to, co hledají.

Odpoledne se Kristin nechala odvést svými strážnými na místo, jež párkrát zahlédla jen z dálky. „Chystáte se mě rekrutovat?“ zasmála se, když vstoupili na cvičiště.

„Tak nějak,“ ozvalo se jí u ucha.

Dívka polekaně uskočila. „Matte!“ zasmála se a mladého krále, jež nyní neměl korunu, praštila do ramene.

„Říkal jsem si, že je na čase, aby ses naučila trochu bránit.“

„Protože s těmi čtyřmi to potřebuji,“ kývla hlavou ke své stráži, jež byla zrovna kompletní.

„Nikdy nevíš, co se stane.,“ zamračil se starostlivě Matt.

„Něco se stalo?“

„Ne. Kdyby ale k něčemu došlo, chci mít jistotu, že jsem udělal maximum proto, abys vyvázla živá.“ Říkal to tak vážně, jako kdyby očekával, že se brzy něco přihodí.

„Tak dobře. Co budeme dělat?“

Už dlouho nelitovala tak moc toho, že se zeptala. Světlé šaty měla potrhané a špinavé. Jeden rukávek byl z části utržený, takže jí pouze visel podél těla. „Lucia mě zabije. A Sabin jí s tím pomůže,“ povzdychla si dívka a znovu uhnula noži, kterým ji princ ohrožoval. „Tohle mi nikdy nepůjde,“ povzdychla si.

„Improvizuj. Je možné, že se nedostaneš k žádné řádné zbrani. Vytvoř si vlastní. Nastav vlastní pravidla,“ poradil jí Matt.

„Jak myslíš,“ s tím se sehnula, nabrala do dlaně písek, jež zde byl kvůli měkčím dopadům, a vrhla jej králi do tváře.

Ten si jednou rukou začal mnout oči. Toho dívka využila k tomu, aby mu z pochvy vytáhla meč. Když Matt konečně znovu otevřel oči, mířila na něj jeho vlastní zbraní. Zasmál se.

„To bylo chytré,“ uznal. „Neměla sis ale brát něco, s čím neumíš zacházet,“ varoval ji.

Ustoupil stranou, ruku s mečem jí sklonil k zemi a za zápěstí jí držel. Druhou si ji za pas přitisknul k sobě. Takovou rychlost tmavovláska nečekala. Cítila jeho splašený dech, rychlý tlukot srdce... Sama na tom nebyla jinak. Hleděla mu do očí a přemýšlela nad tím, kdy naposledy si ho pořádně prohlédla. Vypadal starší než v den, kdy se poznali. Jako kdyby ze všech těch starostí zestárnul až příliš rychle. Ze zápěstí jí prsty jel pomalu k dlani. Kristin tedy pustila meč, jež dopadnul do písku a nechala ho, aby své prsty propletl s jejími. Když ji za pas přitisknul ještě blíže k sobě, nebránila se. Pomalu se k ní naklonil a ona zatajila dech. Přivřela oči. Očekávala, že každou vteřinou ucítí jeho rty na svých, ale to se nestalo. Mladý král od ní ustoupil, jako kdyby se spálil. Z písku zvednul svůj meč, vrátil ho na jeho místo a beze slova odešel.

_______________________________________

Rose:

Kristin: