Kapitola 14

S klenka s červeným vínem se zatřásla, když dívka při vstávání ze židle zavadila o nohu stolu. „Děkuji za pozvání, výsosti. Je už ovšem pozdě. Měla bych se odebrat do svých komnat,“ tuto větu toužila pronést minimálně třicet minut.

Nedostala však příležitost. Princ ji jaksi nepustil ke slovu. Byl úplně jiný, než jeho bratranci. Zatímco Anthony se ze začátku držel stranou, protože mu přítomnost mnoha žen nebyla příjemná, tento mladík ji vyhledával. Okázale s tmavovláskou flirtoval a snažil se ji okouzlit. Nepovedlo se.

Ani v nejmenším Kristin nepomotal hlavu. Možná to bylo tím, že ji měla zamotanou tím vším, co se v posledních několika měsících semlelo.

„Mohu vás doprovodit?“ zeptal se Elliot, když ji vyprovázel z menší jídelníčky, v níž společně povečeřeli.

„Nechci být nezdvořilá, ale raději bych šla sama. Ráda se procházím,“ vysvětlila.

„Sama?“ povytáhl muž obočí při pohledu na strážného, jež postával opodál a zoufale se snažil splynout se zdí.

„Je to divné, ale už jsem si na ně zvykla,“ sama nad sebou nechápavě pokroutila hlavou. Ještě nedávno si nedokázala představit, že by někdo narušoval její soukromí a nyní... Brzy pochopila, že to nedělají, aby jí ublížili. Dělali to pro její bezpečí a ona jim za to nebyla schopna dostatečně poděkovat. Většinu svého času věnovali jí, zatímco by mohli být se svými rodinami.

„Na ně?“

„Ano,“ přitakala dívka. „Mám čtyři strážné.“

„Není to nějak hodně pro lady?“

Tmavovláska pokrčila rameny. „Respektuji přání svého krále, “ s tím se muži uklonila. „Přeji dobrou noc, vaše výsosti,“ ladným krokem vykročila chodbou, následována nejmladším strážným.

Čím déle v zámku byla, tím více začínala věřit na osud. Jak byste jinak vysvětlili, že se ocitla na chodbě, v níž neměla co dělat, zrovna ve chvíli, kdy se z jedné zapadlé uličky ozval hlas ženy, jež nedávno ztratila většinu své moci. Tentokrát se Kristin rozhodla neposlouchat. Denys ji ovšem zachytil za ruku, když se chtěla vrátit, kudy přišla.

„Co...“

Mladík jí položil ruku na ústa, čímž ji donutil zmlknout.

„Musíš ji vyděsit. Je mi fuk, jak to uděláš,“ ozval se hlas, v němž nebylo ani stopy po nějaké emoci. „Chci, aby vypadla. Hoď jí do vany krysu, dej jí do postele hada nebo ji zabij někoho z rodiny. Je mi to jedno. Do dvou dnů opustí tento zámek. Mrtvá nebo živá. Na tom nesejde.“

Vybraná za sedmou Obalst zděšeně vytřeštila oči.

„Jak si přejete, má paní. A dál?“

„Hezky popořadě. Prvně ona a pak ty další dvě blechy v mém kožichu. Nechci tu nikoho, kdo je pod Anthonyho úroveň. Můj bláznivý syn tu šaškárnu nezruší. Musím se tedy postarat o to, aby si Anthon dívku, jež není pod jeho úroveň...“

Kristin zaťala ruce v pěst. Už slyšela dost. Její strážný s ní souhlasil. Proto ji také položil ruku na záda a jemně ji tlačil chodbou zpět. Brzy se ocitli v chodbě, již dívka důkladně znala. Denys proto znovu zaujal své místo pár metrů za ní.

„Den...“ nestačila oslovit svého strážného a už byla sražena k zemi. „Au,“ vyjekla, když tvrdě dopadla na pozadí. „To bolelo,“ postěžovala si.

To už jí Denys pomáhal na nohy.

„Omlouvám se vám, lady Kristin,“ sklonil hlavu na výraz úcty muž v uniformě královské stráže.

Dívka si ho nemusela dlouho prohlížet, aby jej poznala. Ani kdyby chtěla, nemohla zapomenout tvář muže, jež z labyrintu vynesl bezvládné tělo její přítelkyně. „Gace, že?“

„Ano, lady,“ přikývl mladík.

„Díky vám byla Bekki šťastná.“

Při této větě se v jeho očích mihlo něco zvláštního. „To já byl šťastný díky ní. Byla výjimečná,“ odpověděl poněkud rozrušeně.

„Omlouvám se, jestli jsem vás rozhodila. Neměla jsem to vytahovat. Já jen, že...“

„Ne, lady. Tohle bude asi vždycky citlivé téma. Pro nás oba. Musíme to překonat.“

V tom měl pravdu. Zdálo se, že už se oba posunuli dál. Kristin si to ovšem vyčítala. Přišla si, jako kdyby svou přítelkyni zradila. Nejenže přežila ona a Bekki ne, ale teď žila, jako kdyby se to nikdy nestalo. Jako kdyby zapomněla přesto, že to nebylo možné.

_______________________________________

Knihu jsem dočetla dříve, než jsem čekala. Tak doufám, že vás tyhle dvě kapitolky alespoň trochu potěšily. A další zase zítra 😁

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top