Všechno jednou pomine. A tak se také stalo. Hudba už nehrála, světla v zahradách zhasnula, někteří obyvatelé zámku ještě spali, zatímco hosté pomalu odjížděli. Všem se ulevilo, že se celá korunovace obešla bez jakýchkoliv problémů. Tmavovláska, jež akorát vstala z postele, se zavrčením zamířila do koupelny. Noční košilku odložila stranou, přistoupila k vaně a jednu nohu do ní ponořila. Okamžitě sykla.

„Děje se něco, Kristin?“ zavolala na ní služebná, jež právě stlala postel.

„Ne,“ odvětila dívka, jež v očích zaštípaly slzy. Natáhla na sebe župan a vrátila se do pokoje. „Dneska koupel nejspíš vynechám,“ rozhodla se.

Sabin ji sjela káravým pohledem.

„Mám pro to skvělou výmluvu,“ s tím se lady posadila na postel a ukázala sloužící své nožky.

Sabin se zhrozila. „To máte od tance?“

„A taky procházek po zahradě,“ přikývla dívka. Služebná opatrně přejela po kůži těsně vedle jedné krvavé stopy. „Krása musí bolet, že?“ uchechtla se Kristin a tvrdě se kousla do rtu, když služebná přinesla lékárničku a do puchýřů, jež si sedřela do krve, jí nakapala desinfekci.

„Tak bude dneska trochu menší. To se nedá nic dělat,“ rozhodla nakonec Lucia.

Kristin si odmítala obout boty na vysokém podpatku a žádná ze služebných ji k tomu nehodlala nutit. Nohy potřebovaly čas, aby se zotavily. Proto dívce Nicci nazula látkové baleríny, jež měly na porážce vzadu malý kovový štítek, jež klapal podobně, jako podpatek.

„Kdo vás nezná, nepozná rozdíl,“ ujistila sedmičku Sabin.

„A ten kdo mě zná?“

„Ten se bude divit, že jste se zmenšila o dobrých deset až patnáct centimetrů,“ zasmála se služebná a pomohla dívce postavit se na nohy.

„Au,“ zafňukala tmavovláska, jakmile se její bolavá kůže dotkla látky bot. „Tohle bude těžký den,“ postěžovala si.

„Možná bychom vám mohly nechat přinést snídani do postele,“ zauvažovala Nicci.

To se ale nelíbilo tmavovlasé návrhářce. „Tak já si s tím dám takovou práci a ona jako zůstane v pokoji?“ mávla rukou k šatům, jež měla Kristin na sobě.

Precizní práce. Lucia to ani jinak neuměla. Béžová látka, jež se téměř rozplývala mezi prsty, na většině místech ji překrývala hustá, černá krajka, jež na ní tvořila jakousi pomyslnou mapu. Tehdy Kristin překvapivě nelitovala široké sukně. K těmhle šatům jednoduše patřila. Připadala si v nich jako pravá dáma, jako kdyby ke královskému dvoru skutečně patřila. Když si ovšem uvědomila, co všechno to s sebou přinášelo, přála si vrátit se domů a žít ten život, jaký žila kdysi. Nebylo to možné. Nešlo to. Čas zpět vrátit nemohla.

Na snídani se dobelhala s obtížemi. Usadila se na židli a při pomyšlení, že se bude po snídani znovu muset zvedat, tiše zaúpěla. Její blonďatá přítelkyně, jež seděla naproti ní, se zasmála.

„Copak? Snad tě tolik nezničili ctihodní šlechtici, jež se málem poprali o tanec s tebou.“

Tmavovláska protočila očima. „Nesedla jsem si. Prostě ne. Přišla jsem si jak zboží,“ odfrkla si. „Ti, co se neptali na věk, se zajímali o můj původ. Jiní se rovnou zeptali na to, zda jsem ochotná si prince vzít. Jako kdybych ho mohla odmítnout, kdyby mě požádal o ruku.“

„A chtěla bys?“ vyhrkla Lorelay. „Myslím... No... Chtěla bys ho odmítnout?“

Tmavovláska se na ní usmála. „Máš ho ráda viď?“

Červené tváře blondýnku prozradily.

„Nemám na výběr, Lorelay. Ale ty máš.“

„Jak to myslíš?“ nechápala dívka.

„Nech to být, ano?“ požádala svou přítelkyni. Nechtěla jí vykládat o její dohodě s Anthonym na místě, jako byla jídelna. Přesto, že sem po včerejší oslavě nezavítalo moc dívek ani jejich opatrovnic, nikdy nevěděla, kdo poslouchá.

Do jídelny vstoupil světlovlasý muž, jemuž na hlavě zářila zlatá koruna. Všechny přítomné dámy vyskočily na nohy. Jedné to však trvalo déle, než ostatním. Mladý král ji pobaveně sledoval, jak se skousnutým rtem přivírá oči a tváří se poněkud dotčeně, že byla vyrušena. Král má ovšem přednost. To dívka respektovala. Přesto ve své mysli Matthewa už několikrát umlátila lžičkou, již očima hypnotizovala. Dle jejího vkusu se až příliš loudal. Když konečně usedl na své místo, čímž přítomným umožnil znovu se posadit, Kristin úlevně vydechla.

Mladík, jež byl den předtím korunován, se neubránil smíchu. „Lady Kristin, je vidět, že umíte ocenit pohodlí.“

Tmavovláska jen tak tak zadržela kousavou poznámku. „Máte pravdu. Včera večer jsem to zřejmě přehnala s tancem.“

„To jde?“ králi zajiskřilo v očích.

„Asi se budete divit, ale ano. Chápu ale, že někomu, kdo se většinu večera tanci vyhýbá, se to ještě nestalo,“ poznamela se sladkým úsměvem.

„Tančil jsem dohromady pětkrát, lady Kristin. Nepřijde vám to dostačující?“ zeptal se vážným tónem, ačkoli koutky mu zacukaly.

„A z toho třikrát s tou míšenkou.“

Lorelay sebou škubla. Zhluboka se nadechla, aby něco namítla. Kristin však sotva postřehnutelně zavrtěla hlavou. Pouštět se do sporů v přítomnosti člena královské rodiny si nemohly dovolit. Matthew by je sice podržel, ale dívka si nebyla jistá, na čí stranu by se přiklonily ostatní dámy. Pokud by to některá z nich nahlásila královně, Karin by si jistě našla způsob, jak je potrestat, i když už měla být oficiálně téměř bezmocná.

Tmavovláska se tedy lehce usmála na Myrlu z první Oblasti. „Mně osobně ano, výsosti. Měla jsem tu čest si s vámi zatančit. Ostatní dámy by se ovšem mohly cítit opomenuté. Mohlo by jim to přijít nespravedlivé.“

Muž přikývl. „Rozumím. Něco takového jsem samozřejmě nechtěl. Na příští oslavě to, doufejme, napravím,“ usmál se na přítomné, načež jim pokynil k jídlu.

Kristin se chopila vidličky. Po očku pokukovala po králi, jež měl zuby zaťaté zlostí. Zatímco královna míšence nenáviděla a dávala to značně na jevo, její nejstarší potomek na nich neviděl nic špatného. Byli to lidé, jako ostatní. Nijak zvlášť se od nich nelišili. Kolikrát mohli být krásnější, než ti, jež pocházeli čistě z jedné Oblasti. Jeden z teď míšenců seděl kousek od něj a král věděl, že nikdy neviděl nikoho krásnějšího. Bylo to zvláštní. Dívka, jíž mělo být souzeno neuspět v Zápisu, si dokázala získat srdce muže, jež měl větší moc než ten, kvůli kterému do zámku původně přijela. A to jí spousta lidí nedokázala odpustit.

_______________________________________

Kristin: