„Velio!“ ozval se z jídelny dívčí smích. Dotyčné bylo očividně jedno, že právě čekají na příchod královské rodiny.

Kris pohlédla na dívku z devátého kraje.

„Nevychovanec,“ ozvala se šeptem jednička z vlasy zapletenými do copu, nad čímž její sousedka protočila očima.

Obě se tak dopustily přestupku proti etiketě. Jak se zdálo, jejich chování byly přítomné ženy a dívky ochotné tolerovat. Pokud se ovšem jednalo o někoho z odlehlého kraje, vystavily jeho prohřešek na obdiv všem. Mohly ji rovnou ukamenovat. Kris se snažila nedat své rozhořčení najevo. Mohly by brát ohledy. Pomyslela si. Jenže takové dívky, jež toužily po bohatství a vysokém postavení nebyly. Pro ně nebylo omluvou ani to že dívka neměla zkušenosti s královským dvorem ani to, že byla nejmladší vybranou. Kris stačil jediný pohled aby věděla, že se jedná o jednu ze sester Valenteových. Stejně jako třetí vybraná z devítky, měly obě sestry hranaté brady, výrazné přední zuby, stále pootevřené macaté rty, ploché malé nosy, zelené oči, tmavé hustší obočí, poměrně nízká čela a vlasy, jež z černé přecházely v hnědou. Zatímco sestry zvolily šaty výrazného nejen střihu ale i barvy, poslední z nich na sebe toho dne oblékla tmavě vínový model s objemnou sukní.

Z devítek přeskočila Kristin pohledem na osmou Oblast. Snědá pleť, baculaté tváře, plné rty, perfektně rovné a bílé zuby, velké nosy, šedé oči postavené dále od sebe, žádné pihy a především tmavé, kudrnaté vlasy. Tyto vybrané byly neskutečně hubené. Kris tušila, že se stejně jako u devítek nejedná o dostatek pohybu a perfektně vyváženou stravu, ale o nedostatek potravy.

Sedmou oblast přeskočila. Šestky jí z nějakého důvodu naháněly hrůzu. Neskutečně pohublé postavy, kostnatá ramena, až nezdravě bledá pleť, ostré rysy ve tváři, nafouklý spodní ret, tmavší kruhy pod očima, světlé oči našedlé barvy, jež se pomalu vytrácela. Obočí bylo v porovnání s vlasy tmavé.

Pětky byly ve své podstatě zlatovlásky se světle zelenýma očima. Měly poměrně dlouhé krky a velké uši. Výškově byly menší, ovšem na čtvrtou Oblast neměly. Tyto dívky byly o hodně menší než ostatní. Pyšnily se delšími předními zuby, perfektně vykrojenými rty, bradou s malým důlkem, výraznýma hnědýma očima a kudrnatými, zrzavými vlasy. Mezi trojky, jejichž vlasy byly také zrzavé, ale s nádechem červené, patřila dívka, jež svým obličejem Kris připomínala lišku. Jejich oči byly sytě modré. Tváře měly lehce pihované. Postavově připomínaly spíše vychrtlé chlapce. Ploché hrudníky, téměř žádný pas, boky pomalu užší než ramena.

Pro dvojku typické lehce nadzvedlé špičaté nosy, sdílely všechny tři její zástupkyně. Vystouplé lícní kosti, našpulené rty, hnědé vlasy. A pak tu byly jedničky. Dlouhé, rovné hnědé, karamelové vlasy, modrošedé oči, nafouknuté rty, dokonalé postavy hodné modelek, jež z této Oblasti také často pocházely. Své postavy dávaly všem na obdiv v úplých šatech, které až ke kolenům byly zdobené převážně lesklými kamínky, které přecházely v rozšířenou sukni, jež sahala až na zem. Chůzi na podpatcích ovládaly bezchybně, a tak byl celkový dojem naprosto dokonalý. To se nedá říct o jejich charakteru.

Snažila se nadat na sobě cokoli znát. Přesto její znechucení neuniklo dvěma ženám.

„Lady Kristin,“ oslovila ji Bellance.

„Ano, slečno Orfei?“ pohlédla na ženu Kristin.

„Pokud se usměješ upřímněji, bude to vypadat lépe,“ poradila jí tiše žena, jež ji a její dvě společnice měla na starost.

Tmavovláska přikývla a slušně poděkovala. Bellanceiny rady jí však byly k ničemu. S obtížemi dokázala vykouzlit slabý úsměv, jež byl naprosto falešný. Jak měla tedy dosáhnout upřímného působení? Než stačila na svou otázku najít odpověď, do jídelny vstoupil královský pár se svým potomstvem. Kris se okamžitě zvedla od stolu stejně, jako ženy a dívky, jež byly zasvěceny etiketě.

„Edit,“ sykla na dívku, jež stále ještě seděla.

Brunetka tedy vyskočila na nohy a stejně, jako ostatní, se uklonila. Několik dívek při uklonění zavrávoralo vinou vysokých podpatků. Zatímco jeden člen královské rodimy se tvářil shovívavě, dalšího to poměrně pobavilo, královna na ně vrhla opovržlivý pohled.

Královská rodina přistoupila ke stolu. Král a princ zůstali stát, zatímco královna s princeznou se posadily. Po nich ke stolu usedly přítomné dámy a jejich svěřenkyně, následované jedinými dvěma muži v místnosti.

„V kolik budeme moc jít ven?“ zeptala se poněkud hlasitě dívka z deváté oblasti své opatrovnice.

„Hned po snídani, Riviero.“ odpověděla jí žena.

„A půjdeme samy nebo půjdou i ostatní?“ chtělo vědět děvče.

„Mohou jít i ostatní, pokud budou chtít,“ ujistila ji žena po jejím boku.

Dívka ze sedmičky okamžitě pootevřela ústa, aby ujistila Rivieru, že by se k ní ráda přidala. Kris však pod stolem omotala prsty kolem jejího zápěstí a pevně jej stiskla. Edit na svou společnici překvapeně pohlédla. Tmavovláska pouze varovně zavrtěla hlavou, načež její ruku pustila.

Zmateně se rozhlédla po jídelně, když ucítila něčí pohled na své tváři. Oříškové oči se střetly s těmi, jež patřily třetí nejváženější osobě ženského pohlaví v této místnosti a pravděpodobně i na celém hradě. Eleta se na vybranou ze sedmičky usmívala, jako kdyby byla jejím chováním potěšena. Všechny přítomné dívky, jež etiketu ovládaly, by nechaly své kolegyně se v této situaci vykoupat. Žádnou by nenapadlo je zastavit. Kris však nebyla nikterak škodolibá. Věděla, jak moc pro její společnice znamená vydržet na královském dvoře co nejdéle a pokud možno, tak si zde zajistit stále místo. Tím, že by hned při prvním setkáním s královskou rodinu zásadně porušily etiketu, by si spíše uškodily než pomohly.

Jídelnou se ozval nádech, jež v sobě nesl stopu otrávenosti. „Dráha Elete, Rhys se k nám dnes nepřipojí?“

„Bohužel,“ potvrdila princezna.

„Smím vědět, pročpak?“ otázala se vlezle královna.

„Samozřejmě, Karine. Rhys vzal totiž Willa s Alex do našeho letního sídla. Chtěl jim malinko prodloužit volno.“

Kristin obdivovala, že si princezna na tváři dokázala udržet příjemný úsměv.

„Volno? Tohle slovo mé děti neznají. “ pronesla královna nadřazeným tónem.

Ke Krisiině překvapení se tím Eleta nenechala vyvést z míry. Její tvář si zachovala laskavý výraz. „Tvoje děti jsou přímí následníci trůnu. S tím se pojí řada nemilých povinností, jež musí snést,“ soucítně se podívala na svého synovce, jež po celou dobu seděl mlčky po boku svého otce.

Král seděl v čele stolu na židli s vysokým opěradlem. Na proti princi seděla královna. Stále se netvářila nikterak přátelsky. Tmavovláska odhadovala, že kdyby to bylo alespoň trochu možné, už by všechny seděly v kočárech a mířily domů. Po nějaké chvíli se ovšem překonala a oslovila sestry z prvního kraje. Po nich prohodila pár slov s dvojkami. Ostatní dívky netaktně přehlížela.

„Lady Kristin,“ dostalo se pozornosti také někomu jinému. Nikoliv však z úst královny ale princezny Elet.

„Ano, výsosti?“ zeptala se dívka a poprvé za celý večer se upřímně usmála.

„Psala jste již rodičům?“ optala se princezna.

„Ne, výsosti. Chystám se jim napsat dnes,“ odpověděla Kristin, snažíc se nedat najevo překvapení, jež v ní ona otázka vyvolala.

„To se mi ulevilo. Mám pro Elisiu dopis. Pokud by vám to nevadilo, lady, mohly bychom společně zajít za poslem.“

Kris přímo cítila, jak se do ní zabodávají žárlivé pohledy několika přítomných dívek. „Ale vůbec ne, naopak, výsosti. Bude mi ctí.“

„Dobrá tedy. Co byste řekla na krátkou procházku po obědě? Poté bychom zašly za poslem. Pokud ovšem stihnete napsat zmíněný dopis,“ věnovala dívce ze sedmičky pohled plný naděje.

Tmavovlásku zahřálo u srdce, že alespoň jedna z žen, jež stály v čele království, dokáže být laskavá a vřelá.

Tyto ženy se od sebe diametrálně lišily. Nejen chováním, ale i vzhledem. Elete byla typická dvojka zatímco Karine nepocházela ani z této země. Jednalo se o princeznu z jiného království, jež se k pravé moci dostala jen díky sňatku s korunním princem země, v níž se Kris narodila. Stejně jako všechny přítomné dívky byla i ona na tomto dvoře kdysi cizinkou. Žádné pochopení ovšem neukázala. Zdálo se, jako kdyby očekávala, že se všechny přítomné budou chovat podle zvyklostí a požadavků královské rodiny. To ovšem nebylo možné. I ona kdysi musela nějak začít. Dívky se nemohly vše naučit za jeden jediný večer. Pokud ovšem chtěly něčeho dosáhnout, musely se o to alespoň pokusit. Tohle jim Kris nezáviděla. Byla to obtížná cesta a ne každé bylo předurčeno na ní uspět.