Světlé šaty poukazovaly na dívčinu štíhlou a ladnou postavu a přesto byly stále dostatečně elegantní a decentní. Tmavovláska prošla dveřmi, jež její komorná pohotově otevřela. Na chodbě se zastavila a zhluboka se nadechla.

„Nějaké rady, Nicci?“ zeptala se Kristin blondýnky, jež soustředěně naklonila hlavu na stranu.

„Nechte mluvit ostatní,“ odpověděla na dívčinu otázku.

„Radíš mi mlčet?“ podivila se Kristin.

“Ostatní se budou vytahovat, co všechno mají, čím jsou lepší než ostatní. Pro dnešek bude lepší, když budete pouze naslouchat. Možná se dozvíte něco, co se vám později bude hodit a tím, že budete tišší, nebudete tolik riskovat, že prozradíte něco, co by ony mohly použít proti vám,“ vysvětlila svou radu otevřeně služebná.

Kris překvapeně zamrkala. „To je výborná rada. Děkuji ti, Nicci.“

Služebná přikývla a poslušně se postavila ke stěně vedle dveří. Dle pravidel musela počkat, dokud ji lady nepropustí, neopustí definitivně komnaty nebo s ní nebude jiná služebná.

Během chvilky se na chodbu přiřítila i Edit, následovaná Bekki a jejich služebnými. Starší z dívek, jež měla u jenoho oka poměrně výraznou pihu, na sobě měla zelené lesklé šaty bez ramínek. Vršek šatů byl zdoben jen několika menšími sklady. Sukně dosahovala v předu do půlky lýtek, kdežto vzadu se táhla krátká vlečka. Na rtech měla Edit výraznou rudou rtěnku. Doplňky zvolila ve zlaté barvě, stejně jako botky, jež na noze byly upevněny tenkým páskem. Kris byla mile překvapena, že dívka, stejně jako ona, nezvolila nějaké výrazné šaty s obrovskou sukní.

O poslední vybrané sedmičce se ovšem totéž říct nedalo. Ta na sobě měla výrazné rudé šaty. Sukně byla na několika místech nabíraná tak, že tvořila jakési velké chuchvalce ozdobené stříbrnými kamínky, jež na korzetu vytvářely složitý vzor. Poněkud nešťastně zvolená barva lodiček, jež bylo při chůzi sem tam možné zahlédnout, dodávala celému vzhledu jakýsi chaotický a přeplácaný dojem. Kombinace stříbrné a červené barvy mohla vytvořit cosi impozantního. V tomto případě jí ovšem zabíjely zlaté botky na vysokém podpatku, v nichž dívka sotva chodila. Edit na tom ovšem nebyla jinak. Ani jí vysoké podpatky zrovna dvakrát nesedly. Tmavovláska zachytila soucitný pohled své kadeřnice, jíž pokynutím hlavy propustila.

„Ale lady Kristin, copak to vidím?“ ozvalo se z druhé strany chodby. „Nelíbí se vám princeznovské šaty?“ zeptala se s pobaveným úsměvem slečna Orfei, jež vypadala jako víla.

Zelené šaty, jež jí sahaly až téměř ke krku, ozdobené na sukni třepícími se kvítky, působily, jako kdyby právě přitančila z nějaké nedaleké louky.

„Musím uznat, že jsem na něco trochu jiného,“ přiznala Kristin a rukama jemně přejela po látce sukně.

„Ovšem. Vaše matka také byla,“ přikývla žena.

„Tvoje matka?“ podivila se Bekki, když společně kráčely za Bellance zámkem.

„Povím vám to později, dobře?“ Kristin nečekala na odpověď. Pouze přidala do kroku, aby dohnala ženu, jež je měla na starost. Bylo jí jasné, že jí dívky nebudou stačit. Ona byla na podpatky zvyklá, ony ne.

Před jídelnou zpomalila společně s Bellance krok, aby Bekki s Edit měly šanci je dohnat. Společně poté vstoupily otevřenými dveřmi dovnitř. Jak se ukázalo, nepřišly s až tak velkým zpožděním. Nebo alespoň nebyly jediné. V rozlehlé místnosti se nacházela skupinka třech žen a jejich svěřenkyň. Víc jich prozatím nedorazilo.

„Večeře začne až budeme všechny. Do té doby se můžete seznámit s ostatními. Ale opatrně. Některé z nich můžou kousat. Doslova,“ nakrčila Bellance obočí, načež se od dívek vzdálila.

„Co teď?“ zeptala se Bekki zmateně.

„Nevím jak vy, ale já chci vidět, jaký je odsud výhled,“ oznámila jim tichým hlasem Kris, načež s malým kývnutím zamířila ke zmíněnému oknu, jež bylo otevřené. Jakmile před ním stanula, ovanul ji čerstvý vzduch.

„Můžu?“ ozvalo se za ní.

„Ale jistě,“ usmála se na zrzku, kterou si pamatovala už ze dne, kdy jejich jména vyhlásili. Tehdy ji zaujala její tvář. Přesněji liščí tvář. Dívka působila vychytrale, podle.

„Zajímalo mě, kdo tu stojí tak sám. Napadlo mě, že možná nejsem jediná, kdo si nerozumí s těma ze své oblasti,“ pokusila se dívka o zahájení rozhovoru.

Kris se nuceně usmála. „Je tu nádherně,“ vydechla při pohledu do zahrad.

„Nechceš o tom mluvit? Věř mi, že já to naprosto chápu. Taky je nenávidím,“ protočila očima a snažila se očividně znít co nejdůvěryhodně.

Tmavovláska jí na to ovšem neskočila.

„Přeplácané šatečky, chování, jako kdyby byly něco víc... V jakém století to žijí?“

Ve stejném jako ty. Očividně. Pomyslela si Kristin při pohledu na širokou lesklou sukni, částečně průhledný korzet pokrytý stříbrným vzrorem a výrazné šperky. Tahle dívka nebyla o nic lepší než ty, jež sama popsala. Naopak. Ona byla ještě horší. „Pokud dovolíte...“

„Rae,“ doplnila ji pohotově dívka s ohnivými vlasy.

„Pokud dovolíte, lady Rae, všimla jsem mi, že lady Bekki mi chce něco naléhavého sdělit,“ věnovala dívce omluvný úsměv.

„Ale jistě.“ Rae zamrzl úsměv na rtech. Zatímco ona mluvila s Kristin jako kdyby byla stále ještě ve své Oblasti, Kris se snažila dodržovat etiketu.

„Jistě se ještě uvidíme,“ Kristin lehce sklonila hlavu a hned na to zamířila k dívce v červeném. Postavila se tak, aby ji Bekki, pohlcená do rozhovoru s nějakými brunetkami postřehla.

„Kristin! Tady jsi. Chtěla bych ti někoho představit,“ uvítala tmavovláska srdečně Bekki.

Kris se na pobídnutí postavila vedle ní a sladce se na dívky usmála. Malinko jí zaskočilo, že dívky vypadají naprosto stejně.

„Kristin, tohle je Kaly a její sestra Rhoda. Jsou z...“

„Jsme z druhého kraje,“ skočila Kaly Bekki do řeči, což tmavovlásku zaskočilo.

Dvojky měly být po první Oblasti ty nejlépe vychované.

„Ale Kaly, toto není slušné. Nemůžeš lady Bekki skákat do řeči,“ pokárala Rhoda své dvojče. „Omlouvám se za nevychovanost své sestry, lady Kristin. Všimla jsem si, že jste hovořila s lady ze třetí oblasti.“

„Nic se nestalo, lady Rhodo. Jistě máte na mysli lady Rae.“ odtušila Kristin.

„Ano, přesně tu,“ přisvědčila bruneta s očima s nádechem zelené. Pokynula Kris, aby se s ní po jídelně prošla a brunetka se jí rozhodla vyhovět. „Slyšela jsem o lady Rae nehezké pomluvy. Nechápejte mě špatně, ale pokud mám být mezi falešnými lidmi, chci v tom mít jasno.“

„Chápu vaše obavy, lady. Ovšem se obávám, že vám nemám co povědět. S lady jsem hovořila krátce a prozatím se ke mně nic nedoneslo,“ odpověděla Kristin diplomaticky.

„To je ovšem škoda. Nechtěla bych šířit pomluvy, ale měla byste být v obraze...“

Než se Kris nadála, měla pocit, že jí ze všech těch řečí dvojky praskne hlava. Ocenila tedy, když se k nim konečně přidaly i ostatní a ony mohly usednout k večeři. Kris seděla mezi Bellance a Edit. Dámy, jež zde byly jako jakési vychovatelky a ochránkyně se momentálně hlasitě bavily mezi sebou.

„Když jsme u toho, Bellance, jak se to stalo, že tu jsi ty a ne naše princeznička?“ pronesla jedna z žen s opovržením v hlase.

„Všimly jste si, hm?“ zasmála se žena. „Ovšem, že jsem tu neměla být já. Nemusíte se bát. Byla pozvaná, ale odmítla.“

„Král se jen tak nevzdá,“ nadhodila žena, jež byla kdysi vybranou za druhý kraj.

Kristin sevřela ruce v pěst.

„Jistě, že ne. Jakmile ale skončil zápis, rada došla k názoru, že by její zasahování nebylo vhodné. Prý by mohlo jít o střet zájmů,“ vysvětlila slečna Orfei.

„Střet zájmů,“ ušklíbla se hnědovlasá žena s modrýma očima. „Už jsem o tom slyšela. Nepochopila jsem, co to ale mělo být,“ přiznala.

„To budu nejspíš já,“ ozval se dívčí hlas, jež přehlušil všechny ženy. V místnosti nastalo ticho.