Zpráva o smrti krále se rychle roznesla. První Oblast jí předala druhé, druhá třetí, a tak to šlo stále dál a dál. Nakonec o tom věděl úplně každý. Ne všichni tomu ovšem věřili. Když však do každé Oblasti zavítali královští posli, aby roznesli smutná oznámení, spoustě lidí se začal hroutit svět. Zatímco někteří nevěřili, že by jeho syn mohl být minimálně tak dobrý jako on, ostatní v něm viděli jistý potenciál. Takoví lidé se častokrát rozhodli hodit svou minulost za záda a vyjádřit mu svou podporu. A přesně to byl ten důvod, proč do zámku právě přes první Oblast mířil kočár, jež vezl pro jednoho z obyvatel zámku, část toho nejcennějšího, co ve svém životě kdy měl.

Na královský dvůr se ze všech koutů království hrnuli šlechtici, jež pozůstalým chtěli vyjádřit upřímnou soustrast. Z toho důvodu se trůnní sál naplnil vybranými, jež stály po jedné jeho straně, zatímco dvorní dámy stály naproti nim. Na jednom z trůnů seděla královna Karine, zatímco druhý byl prázdný. Vedle něj stál korunní princ, jehož korunovace byla naplánovaná na první den následujícího měsíce, což bylo za necelé dva týdny. Vedle prince stál jeho mladší bratr, strýc a bratranci, zatímco vedle královny byli na židlích usazeny její dvě dcery, princezna Elete a princezna Alex. Všichni členové rodiny byli zahaleni v černé stejně, jako ostatní přítomní.

Netrvalo dlouho a do sálu vstoupil první šlechtic i se svou chotí. Řeč, jež pronášel šla Kristin jedním uchem dovnitř a druhým ven. Její oči bedlivě sledovaly Mattovu tvář. Pod očima měl tmavé kruhy, potil se a černá košile se sakem mu očividně vadila. Když bolestně přivřel oči, měla dívka co dělat, aby se k němu nerozběhla. Byly to teprve dva dny od onoho neštěstí. Budoucí král nepřišel jen o svého otce, ale prodělal i zranění. Sečná rána na hrudi jej omezovala v pohybu přesto, že byla prvotřídně ošetřena. Musel být opatrný a nepřepínat se. Jak se zdálo, tohle jej zatěžovalo až příliš.

Tahle šaškárna neprospívala ani jeho sourozencům. Anthony byl bledý, napnutý a očividně stejně nevyspalý jako jeho bratr. Princezna Hayley se tvářila statečně, ale v jejích očích se leskly slzy. Křečovitě svírala ruku Chelsie, jež bez přestání plakala. Nikdo ji nenapomínal, nikdo jí to neměl za zlé. Zemřel jí otec a to by dostalo na kolena i toho největšího tvrďáka. Princezna Elete, jež seděla nejdále od královny, svírala druhou ruku mladší světlovlásky. V její tváři se zračila bolest, stejně jako v Karinině. Královně to ovšem Kristin z nějakého důvodu nevěřila. Slzy, pochmurný výraz, to vše přišlo dívce falešné. Téhle ženě nevěřila už ani nos mezi očima.

Dveřmi do sálu vstoupila tentokrát žena. Kristin se ani nemusela podívat jejím směrem, aby poznala, že nejde sama. Místností se ozývalo pravidelné ťukání dvou párů podpatků. Zaskočené zalapání po dechu donutilo Kristin vzhlédnout. Korunní princ zmateně hleděl na svou tetu, jíž po tvářích stékaly slzy. Princezna pustila ruku své neteře a pomalu vstala ze židle. Hleděla na právě příchozí ženu. Tmavovláska následovala její pohled. Jakmile její oči dopadly na tvář, jež znala do nejmenšího detailu, na prázdno otevřela ústa. Toužila se k ženě a jejímu doprovodu rozběhnout, ale nemohla. Její nohy ji zradily.

A tak jen sledovala, jak žena kráčí sálem.

„Kristin, ty je znáš?“ zeptala se Lorelay, jež vycítila změnu v emocích své přítelkyně.

Bez odpovědi.

„Kristin?“ zkusila to dívka znovu.

Než jí však tmavovláska stačila odpovědět, rozlehl se místností hlas muže, jehož Kristin toho dne viděla poprvé. Patřil mladšímu bratrovi zesnulého krále.

„Elisio...“ bylo to jediné, co ze sebe muž dostal.

„Také tě ráda vidím,“ pronesla klidně žena, jejíž hlas a přítomnost braly mnohým dech.

_______________________________________

Elisia se vrátila ke dvoru. Kdo myslíte, že přijel s ní? 😶