Jo, já vím, já vím, opilý lidi by neměli psát dopisy. Ale když mně nejde si to nechávat pro sebe. Mám chuť to vykřičet do světa a všem říct, jak to je.

Nicméně se posuneme v příběhu: staly se z nás nerozlučný kamarádky. Jedna jsme tu byla pro druhou a nic nás nemohlo rozdělit. Všude jsme chodily spolu. Až jednou, přesně o Vánocích, jsi mě vytáhla ven. Chtěla jsi jít trénovat na baletní vystoupení. Já šla s tebou, protože to znělo jako super plán. Bože, bylo nám sedmnáct a bavily jsme se jako malý holky, žádnej chlast, drogy ani nic podobnýho, ale jenom lítání venku a trénování.

Zatáhla si mě do opuštěný tělocvičny v tý starý škole, co je tu ve městě. Začala ses převlíkat a nadávala jsi, jaká je venku strašná zima. A víš co? Ten den jsem z tebe nemohla spustit oči. Furt jsem ti čučela na záda, na holý boky, na ty tvoje tenoučký nohy, a když ses natočila čelem ke mně, tak jsem ti zírala i na prsa. Ten den jsem se začala pomalu ale jistě zamilovávat.