O souboji v Prasinkách si na škole vyprávěli všechny ročníky a Harry se rázem stal žádaným společníkem. On však o společnost nestál. Venku se již oteplilo a jaro bylo v plném proudu,takže trávil většinu času na školních pozemcích. Přál si strávit zbytek svého mizerného života s přateli a Severusem. Místo toho byl sám. Zase. Ron s Hermionou se mu začali stranit. Nedivil se jim,každou chvíli vybuchl a zbytečně se s nimi pohádal. A Severus? Hodiny s ním se staly utrpením. Nedokázal se na něj ani podívat a neustále bojoval sám ze sebou a svou touhou si se Severusem promluvit. Tyhle protichůdné pocity v něm vyvolávaly jen další a další vztek a frustraci. Tím se do hodin Lektvarů i Obrany postupně vracela jejich známá nevraživost. Zvláštní byla reakce jeho moci. Kdykoliv byl Snape poblíž,podařilo se mu myšlenkami cokoliv. Ve chvíli, kdy byl daleko od něj,nedokázal ani zvednout suchý list. Aby toho nebylo málo,jeho spojení s Voldemortem bylo čím dál častější.
                          ******
Plánem Severuse Snapea bylo nalhávat si,že za vše může Potter,doufaje,že mu bude lépe. Nedokázal to. Od chvíle,kdy musel s hrůzou nečinně přihlížet,jak se Harry bez zaváhání postavil proti Smrtijedům a chránil své přátele. Od okamžiku,kdy spatřil Harryho zaváhání jestli má odrazit smrtící kletbu. Jeho plán mu vydržel sotva pár hodin a když poprvé uviděl s jakým odhodláním Harry bojuje,pochopil svou vinu. Harry byl připraven na to co ho venku čeká a byl ochoten pro své blízké riskovat svůj život. Ano,Brumbál měl pravdu. Je to syn Lily Potterové mnohem větším dílem než si kdy pomyslel. Cítil se mizerně,když si uvědomil co vlastně udělal. Nejhorší pro něj však byla myšlenka,že to nedokáže napravit. Nevěděl jak. Harry se mu vyhýbal jak jen to bylo možné. Do hodin chodil jako poslední a odcházel mezi prvními. Na chodbách mizel a mimo vyučování ho Severus neviděl nikde jinde než ve Velké síni čím jak nejdále od profesorského stolu. Přistihl se,že večer hypnotizuje dveře,doufaje,že se ozve zaklepání.
Jednoho rána mu však došla trpělivost. Měl za sebou další probdělou noc plnou viny. Rozhodl se jednat.
                          ******
Harry doufal,že páteční hodina lektvarů uteče rychle. Měl mizernou náladu a dvě hodiny se Snapem bral jako trest. Na nic se netěšil tak,jako na svou postel v nebelvírské věži. Posledních pár nocí toho moc nenaspal. Budila ho bolest v jizvě a noční můry. Zase začínal vypadat jako pochodující mrtvola.
Konečně se blížil konec jeho utrpení. Jestě poslední přísada a lektvar bude hotový. Harry nechápal co pokazil,když obsah jeho kotlíku začal bublat a kypět. Použil tuhnoucí kouzlo,přesto však byl lektvar na lavici i na podlaze. Modlil se,aby to tímto skončilo. Mrazivý,hluboký hlas ho přesvědčil o opaku.
"Všichni mohou jít,hodina je u konce. Pan Potter zde zůstane a uklidí nepořádek,který udělal."
Harry v duchu zaúpěl a kdyby mohl,tak by se i zoufastvím rozbrečel. Nehodlal se však jen tak vzdát. Jakmile z učebny odešel poslední student,použil svou moc a během vteřiny byl nepořádek pryč. Rychle popadl brašnu a už sahal po klice.
"Harry stůj! Prosím. Musíme si promluvit."
Harry stáhl ruku zpět,ale neotočil se.
"Ne,nemusíme. Není o čem."
Severus se však nehodlal vzdát a nechat si utéct šanci.
"Je o čem Harry. Oba víme,že to co se stalo v ředitelně nebylo spravné."
Tentokrát se mladík prudce otočil.
"Nebylo správné? Tak se tomu říká? Měl jsem dojem,že jsme zdárně překročili hranici student a profesor. Mýlil jsem se. Myslel jsem,že jsi mě aspoň trochu poznal,zase chyba. Věřil jsem tomu,že dodržíš co jsi slíbil,ale přesto jsi to udělal. Myslel jsem,že mi věříš. A co je na tom to úplně nejhorší Severusi,já věřil tobě! Tak o čem si chceš ksakru promluvit?!"
Severus na okamžik ztratil schopnost mluvit a Harry toho využil.
"Víš co je opravdu sranda? Že jsem do těch Prasinek jít nechtěl! Nechtěl jsem riskovat,jenomže ty jsi mi nedal možnost to říct! Rovnou jsi mi udělil příkaz. Nevím co jsi čekal? Že si budu vybírat mezi dvěmi stranami na kterých mi záleží rovným dílem?! Já netuším co to mělo být,ale máš pravdu,rozhodně to nebylo správné!"
Harry se otočil zpět ke dveřím a Snape konečně promluvil.
"Já to vím. Vím,co jsem způsobil. Vím,že jsem tě zradil a ublížil ti. Že jsem se choval jako naprostý idiot. Omlouvám se. Jen bych byl rád,abys věděl proč jsem se tak choval dřív než z těch dveří vyjdeš."
Harry mlčel a vyčkával.
"Měl jsem vztek a strach. Vztek,že jsi mohl zemřít a já ti neměl jak pomoct. A strach,že se ti v Prasinkách něco stane."
Severus se odvážil přistoupit k Harrymu,který se stále díval na dveře.
"Myslel jsem si,že by to tak mohlo být Severusi. Nejsem hlupák. Ale partneři si mají být oporou navzájem. Tím jsi nebyl. Odehnal jsi mě. Opustil mě."
Snapeovi až teď úplně došlo,co vše způsobil.
"Harry prosím odpusť mi to. Já..."
Hlas se mi zlomil. Nevěděl co má říct muži,kterému ublížil více než kdokoliv jiný.
"Láska je opravdu zvláštní. Nedovolí nám nenávidět člověka,kterého milujeme. Život je totiž příliš krátký na nenávist,Severusi. Odpustil jsem ti už dávno. Ale neznamená to, že rána se zahojila. Pokud stojíš o druhou šanci,máš ji mít,ale více jich už nebude. Teď mě nech jít,potřebuji být chvíli sám."
Harry nečekal na odpověď a vyšel z učebny,nechávajíc za sebou muže,v jehož tváři se odráželo štěstí i bolest.