"Nemusí se nutně jednat o nedůvěru Pána zla. Může to být jen ochrana přede mnou. Nejspíše se Pán zla domnívá,že bych z tebe mohl informace dostat nátlakem. Prozatím to necháme tak jak to je."
"Souhlasím. Jak jste na tom s Harrym? Mám pocit, že je poslední dny více zamyšlený."
Brumbál si jen pokýval hlavou.
"Ano. Od našeho rozhovoru je mnohem více zadumaný ovšem nejsem si zcela jist,zda to má něco společného s našimi hodinami. Řekl bych spíše,že se náš mladík zamiloval,ale ještě si to neuvědomil. Ale zpět k tvé otázce. Zatím to vypadá tak,že po mé smrti bude muset ještě nějaké viteály najít,ale má již většinu potřebných informací."
Severus se tvářil jako zmoklá slepice.
"A kterápak je ta šťastná?"
Informace o viteálech jako kdyby vůbec nevnímal.
"Co ta zvědavost Severusi? Myslím,že se to v pravou chvíli sám dozvíš. "
Snape se vůbec netvářil spokojeně,najednou mu přišlo nemyslitelné,aby se o čas s Potterem dělil ještě s někým dalším. Raději vyhnal z hlavy otravné myšlenky a věnoval se něčemu důležitějšímu.
"Pane řediteli, přemýšlel jste o mém návrhu?"
"Jistě Severusi, ale má odpověď je stejná. Nebudu riskovat zbytečné ničení něčích životů. Oba víme co mě čeká a takto to budem mnohem jednodušší."
Severus nebyl s odpovědí spokojen,ale přít se s Albusem Brumbálem nemělo smysl.
******
"Země volá Harryho!"
"C-co je?"
Hermiona se smála a Ron se tvářil dotčeně.
"Hele kámo já ti tady vysvětluju strategii pro zápas s Mrzimorem a ty mě vůbec nevnímáš."
"Promiň Rone,zamyslel jsem se."
Jeho rudovlasý kamarád se zvedl a odešel na famfrpálový trénink. Po cestě k východu ze společenské místnosti si ještě mumlal něco o Harryho zamyšlení. Ve společenské místnosti zůstalo jen pár prváků a Harry s Hermionou, která ho bedlivě pozorovala. Po chvíli to Harry nevydržel.
"Tak už to řekni!"
"Co bys chtěl slyšet?"
"Hermiono! Vždy když někoho upřeně sleduješ chceš mu něco říct,tak to vyklop."
"Jen se snažím přijít na to,nad čím přemýšlíš. Vypadáš jinak než v září. To jsme věděli,že se jedná o něco vážného. Teď spíš vypadáš zasněně,jako kdybys byl zamilovaný. Panebože Harry! Ty ses zamiloval!"
Harry by se nejraději propadl do země když viděl s jakým nadšením to jeho kamarádka řekla.
"Já nevím Hermiono."
Nejchytřejší studentka ročníku se zatvářila zmateně.
"Nevíš? Jak to můžeš nevědět?"
"Jednoduše. Prostě nevím. Neznám žádný důvod proč a ani nevím jak taková zamilovanost vypadá. "
Hermiona se rozesmála.
"Ale Harry! Láska přece nemá důvody. Prostě to tak je. Příjde a nikdo neví proč. Je jedno co si o tom člověku myslí okolí,co sis o něm třeba před rokem myslel ty nebo jak vypadá, prostě toho člověka v tu chvíli miluješ."
"Aha. A jak to teda poznám?"
Hermiona se zamyslela jak nejlépe odpovědět na jeho otázku.
"Víš Harry,každý je jiný,ale jsou věci,které se dějí asi všem. Těšíš se na toho člověka,ale zároveň si nervózní. Je ti bez něj smutno a kdykoli máš možnost tak ho pozoruješ. Divoce ti buší srdce ,když je u tebe a v útrobách máš takový příjemně svíravý pocit."
Harry při jejích slovech střídavě rudnul a blednul. Pak se na chvíli zadíval do prázdna a ve tváři se mu usadil výraz čirého zděšení.
"Ale né..."
Tiše zakňoural a sloužil hlavu do dlaní. Hermiona jeho reakci naprosto vůbec nechápala.
                             ******
Severus upíjel ze svého šálku čaj a listoval knihou. Text se mu však před očima sléval,protože se na čtení vůbec nesoustředil. Každou chvíli kontroloval hodiny. Dnes měl mít další hodinu s Potterem. Ač to bylo u něj neobvyklé,těšil se. Harry dělal ohromné pokroky a ve své soukromé místnosti byl úplně někým jiným. Severus už dávno poznal,že Harry není kopií svého otce ani Lily. Je to prostě Harry. Ozvalo se zaklepání a Severus pomocí hůlky otevřel dveře. Harry vstoupil a hned na první pohled bylo poznat, že je něco jinak. Severus se v duchu napomenul. Osobní život Harryho ho vůbec nemusí zajímat. Opak byl ovšem pravdou.
"Dobrý večer."
Harry klopil zrak a jeho tváře zalévala červeň. Za jiné situace by si snad profesor lektvarů pomyslel,že vypadá roztomile. Za téhle situace se však pouze otázal.
"Jsi připraven?"
Odpovědí mu bylo pouhé přikývnutí. Podíval se na něj a zvedl hůlku.
"Tak jdeme na to."
Vyslovil zaklínadlo a vstoupil do Harryho podvědomí.