Po dlouhé době Vás vítám u další kapitoly a doufám, že se vám bude líbit :)

Jinak takové malé info a přidávání kapitol... chci každý den přidat alespoň jednu kapitolu k nějaké ze svých rozepsaných povídek (Don't touch, please!, Keep calm&love senpai nebo Foul). Ovšem ale pokud budu mít čas a náladu, třeba se objeví kapitol více.

V následujících dnech se zde bude objevovat ale jen DTP nebo Foul, jelikož mi chybí čas textu ke KC&LS, jelikož jsem byla strašlivě šikovná a již se nedá dohledat. Naštěstí si ale smazanou scénu pamatujeme tudíž si ji zopákneme a dřív nebo později se začnou kapitoly objevovat konečně i tam.

Už to nebudu dále prodlužovat a zde máte konečně pokračování :)

Zanedlouho se a k nám do obýváku dostala vůně muffinů. Měl bych to jít vytáhnout, pomyslel jsem si, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. V televizi právě začala reklama a já se rozhodl, že využiji příležitosti a vydám se na výpravu do kuchyně. "Musím jít vyndat muffiny." řekl jsem polohlasem a lehce Mizua prohrábl ve vlasech.

Přivřel jsem oči, když mi vjel rukou do vlasů. Nechtěl jsem, aby teď ode mě vstával, ale věděl jsem, že není na výběr, tak jsem přikývl a odtáhl se o kousek od něj, aby mohl vstát. "Chceš nějak pomoct?" zeptal jsem se ještě.

"Jen lež. Zvládnu to." ujistil jsem ho ještě, než jsem se vydal do kuchyně. Vzal jsem si chňapku a přesunul se směrem k troubě, ze které se linula vůně. Vytáhl jsem muffiny, položil je na linku a teď už jsem se mohl vrátit zpět k Mizuovi. "Tak jsem tady." broukl jsem a už si lehal zpět na své původní místo.

Musím uznat, že ty muffiny doopravdy pěkně voněly a asi si později dám, ale teď jsem ještě chuť neměl. Jakmile se ke mně Ryuu vrátil, zaujal jsem stejnou polohu, jako předtím. "Promiň." špitl jsem po chvilce.

Objal jsem Mizua kolem ramen a sledoval televizi, když v tom se mi za něco omluvil a já vůbec netušil za co. "Za co prosím tě?" usmál jsem se a svoji pozornost zaměřil na něho.

Trošku víc jsem sevřel jeho tričko mezi svými prsty a polkl. "Že ti přidělávám starosti něčím, co je už za mnou, čím bych se už neměl zbytečně trápit." pokusil jsem se mu to nějak srozumitelně objasnit, i když mi přišlo, že snad musí vědět, za co se mu omlouvám.

Musím říct, že mě tím Mizu překvapil. Nevěděl jsem, že se tím tak moc trápí a mrzelo mě to. Chtěl jsem, aby byl šťastný a v bezpečí. A zatím nás oba přivedu do průšvihu. Nebýt mě, nemusel by být vůbec postřelený a několik měsíců v kómatu. Vybavil jsem si znovu celou tu událost, ale teď už jsem se tím nechtěl zabývat, chtěl jsem tu být jen pro něho. "Ale notak, žádné starosti mi nepřiděláváš." řekl jsem s úsměvem a políbil ho do vlasů. "Prostě nejsi člověk, který se přes takovéto věci dokáže jen tak přenést, ale to jen ukazuje, jak skvělý jsi." vysvětlil jsem mu a než stihl něco namítnout, přisál jsem se na jeho rty.

Jeho slova mě opravdu potěšila, ale pořád jsem si nebyl úplně jistý, takže jsem chtěl ještě něco říct, ale než jsem to stihl, už mě začal líbat. Moc dlouho jsem neváhal, spíše vůbec a do polibku se zapojil. Jo, tohle jsem potřeboval.

Rukama jsem Mizua hladil po bocích a polibek víc a víc prohluboval. Po chvíli se mé tělo začalo dožadovat čerstvého kyslíku a ač nerad, musel jsem se od něho odtáhnout. "Tak co, lepší?" usmál jsem se spokojeně.

Užíval jsem si každý jeho dotek a polibek a tím se začal čím dál víc uvolňovat, i když trocha napětí ve mě stále ještě zůstala. "Jo, děkuju." usmál jsem se a přitulil se na chvíli k němu. Pak jsem se ale postavil a zamířil do kuchyně. "Jdu pro ty muffiny." oznámil jsem stále s lehkým úsměvem.

Bylo vidět, že už mu je lépe, za což jsem byl rád. Když se ke mně opět přitulil, chtěl jsem ho využít jako polštář a opřít se o něho, ale než jsem se nadál, můj Mizu se rozešel do kuchyně a mně nezbylo nic jiného, než počkat. Naštěstí to netrvalo dlouho a můj polštář se mi vrátil i s muffinama. Vypadaly fakt dobře, a tak jsem si bez váhání jeden ukořistil. "Děkuju." řekl jsem už s plnou pusou.

Vrátil jsem se s talířem muffinů, které byly ještě trochu teplé a taky dvěma hrnky čaje, které jsem společně s muffiny položil na konferenční stolek. "Není zač." usmál jsem se, posadil jsem se zpátky na gauč a i já se do jednoho z muffinů zakousl. "Vážně se ti povedli." pochválil jsem mu je.

"Díky." poděkoval jsem ještě jednou a svoji pozornost přesměroval zpět k filmu.

Teď už jsem se jen pousmál, protože jsem měl v puse opět kousek muffinu. Rozhodl jsem se, že se pokusím tento den hodit za hlavu. Tedy ne tento den, ale jen tu jeho nepříjemnou část. Něco mi ale z nějakého důvodu říkalo, že to nebude tak jednoduchý, takže kdyby mi to přeci jen nešlo, prostě se pokusím to na sobě nenechávat znát. Nechci, aby se Ryuu kvůli mně pořád trápil, protože starostí jsem mu už nadělal víc než dost.

Sladká chuť muffinu mě pomalu opustila, a tak jsem se po dlouhém zvažování rozhodl natáhnout se ještě pro jeden. Spokojeně jsem se u Mizua uvelebil a netrvalo dlouho a s nedojedeným muffinem v ruce jsem usnul.

Jak jsem tak sledoval televizi a ukusoval si z muffinu, tak jsem si skoro ani nevšiml, že Ryuu usnul. Lehce jsem se nad tím pousmál a rozdhodl jsem se, že si aspoň s ním tady lehnu, aby nebyl pak moc rozlámaný, kdyby tu hodlal spát třeba dýl. Vzal jsem mu z ruky tedy nedojedený muffin, který jsem položil na talíř k těm ostatním a opatrně, abych ho nevzbudil, se s ním na gauč začal pokládat, takže v konečné fázi mi ležel na hrudi. Ještě chvíli jsem namísto televize sledoval jeho klidnou tvář a jemně si pohrával s jeho pramen vlasů, ale nakonec se mě taky zmocnila únava a já se jí poddal.

Probudil jsem se až o půl jedenáctý a absolutně jsem nechápal, jak jsem se ocitl na Mizuově hrudi. Opatrně jsem se vydrápal na nohy a trochu se zorientoval. Když jsem viděl nedojedeny muffin, musel jsem se pousmát nad tím, v jaké poloze jsem usnul. Dojedl jsem tedy zbytek muffinu a pak se sehnul k Mizuovi, abych ho mohl odnést do ložnice, kde jsem se k němu přitulil a spokojeně opět usnul.

Rád bych řekl, že jsem spal klidně a spokojeně, ale opak byl pravdou. Každou chvíli se mi zdál nějaký sen z minulosti, ať už to bylo z doby, kdy jsem byl ještě malý a žil s rodiči nebo kdy jsem už pobýval na ulici nebo dokonce ten poslední incident, kdy jsem zabil svého otce. Všechno se mi to všemožně prolínalo dohromady a já se nemohl z toho probudit. Nebylo úniku, takže jsem to celé musel protrpět až do brzkého rána a probuzení taky nebylo úplně nejlepší, protože jsem se šíleně vyděsil, že neležím na gauči a tak jsem si na okamžik opravdu myslel, že to, co se mi přes noc zdálo, nebyl jen zlý sen. Když jsem vedle sebe uviděl spícího Ryuua, trochu jsem se uklidnil, ale nic to neměnilo na tom, že jsem byl nevyspalý a celkově se má nálada držela na bodu mrazu. Hodiny sice ukazovaly teprve něco po čtvrté hodině ranní, ale přesto jsem vstal a zamířil do kuchyně. Potřeboval jsem se zabavit, přijít na jiné myšlenky, tak jsem se rozhodl začít připravovat snídani a rovnou i oběd a když už jsem v tom byl, tak jsem ještě k večeři naložil maso. Nebyl jsem si jistý, na co by mohl mít Ryuu k snídani chuť, tak jsem se toho rozhodl udělat víc, aby si mohl vybrat. Udělal jsem převážně sladká jídla, jako například francouzský toust, palačinky, vafle, lívance, ale udělal jsem i něco slaného, třeba volské oko zapečené v housce a chleba namočený ve vajíčku a osmažený na pánvičce. Vše, co bylo potřeba, aby zůstalo teplé, jsem vyskládal na talíře, přikryl pokličkou a položil na hrnce s vroucí vodou nebo jsem nechal v troubě, kterou jsem nechal na nízkou teplotu zapnutou, takže nic z toho nebude potřeba potom ohřívat.

Tak jo, jak jsem při opravě zjistila, nemám tolik textu, jak jsem si myslela, takže v následujících dnech můžete očekávat jen jednu kapitolu a na další si opět budete muset počkat, než se mi text opět nashromáždí :D

No nic, snad se vám kapča líbila a brzy zase ahooj ^^