Po dlouhé době se hlásím s další kapitolou. Omlouvám se, že tak pozdě, ale nějak nebyla nálada, ani ze strany kámošky a ani moc té mé. Další kapča snad bude dřív, máme už asi půlku napsanou, ale nic neslibuju, protože přes víkend se budeme muset obě docela dost učit na všemožné testy x(  Škola je opravdu zlo, ale na druhou stranu, tam se mi nejlépe píšou povídky :D v hodinách se vždy najde dost času :D Dobře, konec mektání a hezké čtení přeji ^^

Měl jsem poněkud zpomalené reakce, takže chvilku trvalo, než mi došlo, co slova, která Amaya vyslovila, znamenají. Nevím, jak bych na to reagoval, když bych byl střízlivý, ale teď mi to vůbec nevadilo, takže jsem nijak neprotestoval a plně spolupracoval. Naše rty se spojily a i já se do polibku zapojil. Byl to zvláštní pocit, ale rozhodně ne nepříjemný, spíše naopak. Hra pokračovala a řada na výběr otázky či úkolu, došla na každého z nás. Nevím proč, ale připadalo mi, že se Zeki snaží Ryuua vysvléknout, jelikož poslední dva jeho úkoly byly ty, aby si Ryuuji něco svlékl, a tak tam teď seděl nahoře bez a odhaloval své břišní svaly.

Než jsem se nadál, skončil jsem v trenkách. Ještě jsem nebyl natolik opilý, aby mi nedošlo, že se mi chce pomstít za minule. Uběhlo pár kol a Mizu opět točil, flaška se zastavila u Zekiho.

"Tak co to bude?" zeptal jsem se Zekiho, který téměř bez váhání si zvolil úkol, jako snad všichni předtím. "Faaaajn." zasmál jsem se škodolibě. "Nemohlo mi uniknout, o co se snažíš, takže ti dám teď možnost uhasit své touhy..." odmlčel jsem se a bezpřestání se šklebil. "Polib Ryuua." Tohle odnese tedy u Ryuuji, no ale což, vždyť je to sranda, ne? Jen jak jsem to dopověděl, oba na mě vytřeštili oči, dokonce i Amaya vypadala docela překvapeně, ale následně se začala smát. "No tak šup šup." pobízela Zekiho, který tam seděl, jako opařený. I když to chvíli trvalo a nejednou mě probodnul pohledem, konečně se odvážil k činu a pomalu se blížil k vykulenýmu Ryuujimu. Zpočátku mi to přišla ta představa líbajícího se Zekiho s Ryuujim vtipná, ale čím menší vzdálenost je od sebe dělila, tím víc mi připadalo, jako bych střízlivěl a něco se ve mně probudilo...něco, co tohle nechtělo. "A nebo ne! Rozmyslel jsem si to!" vykřikl jsem a téměř vyskočil, abych Zekiho odstrčil. Jenže to byl příliš rychlý pohyb, mně se zatočila hlava a spadnul jsem Ryuujimu přímo do náruče, ze které jsem se ale nijak nesápal. "Radši polib Amayu." Tenhle je můj, chtěl jsem ještě dodat, ale touž jsem radši neřekl. Vážně netuším, kde se to ve mně vzalo.

To snad nemyslí vážně, vytřeštil jsem oči. Vykuleně jsem pohledem přejížděl ze Zekiho na Mizua, přičemž jsem si nemohl nevšimnout, jak se Mizukimu měnil výraz ve tváři. No, ale vymyslel si to sám. Když už byl Zeki téměř u mě, koutkem oka jsem viděl letícího Mizukiho směrem k nám a než jsem se nadál, přistál mi v náruči. "Ale copak, že sis to tak najednou rozmyslel?" zeptal jsem se ho s úšklebkem. Zeki na nás vykuleně koukal, jako by nevěděl, co má dělat. "No tak šup šup, my čekáme." ušklíbl jsem se na něho a pohledem přelétl na Amayu, která mezitím mírně zčervenala a od alkoholu to rozhodně nebylo. Mizu byl pořád v mé náruči a já měl hroznou chuť ho políbit, ale věděl jsem, že nemohu. Mezitím se Zeki přiblížil k Amaye a něžně ji políbil. Musím uznat, že jim to spolu slušelo. Zeki už byl zpět na svém místě a protože Mizu nevypadal, že se v brzké době chystá opustit moji náruč, tak Zeki otočil lahví, která opět ukázala na mě. "Pravda nebo úkol?" zeptal se s úšklebkem. "Úkol." vybral jsem bez váhání. Bylo mi jasné, co mi dá za úkol, ale nedá se říct, že by mi to vadilo. "Taaak a protože vám to spolu taaak sluší, tak se polibte." teď se Zeki zatvářil jak nějaký Amor. Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Pomalu jsem se přiblížil k Mizukiho rtům, které mi tak moc chyběly a něžně ho políbil. Bylo to téměř jako dřív, stejně upřímné, něžné, ale zároveň vášnivé, jenže bylo to moc krátké. V duchu jsem trochu posmutněl, když jsem se musel od Mizukiho rtů odpojit. Z přemýšlení mě vyrušil Zekiho hlas. "Mizu? Ty chceš v Ryuuově náručí nocovat?" rýpl si do nás Zeki. Jen jsem se na něho ušklíbl a s Mizukim v náručí jsem se naklonil, abych zatočil flaškou, která ukázala na Amayu. "Pravda nebo úkol?" Doufal jsem, že si vybere úkol, jelikož jsem ho měl pro ni už vymyšlený. "Úkol?" řekla nejistě, načež jsem se široce zašklebil. "Tak co třeba udělat Zekimu cucflek?" měl jsem co dělat, abych zadržel smích. A jako neviňátko jsem se uculil na Zekiho. Amaya na mě vykulila oči a chtěla něco říct, ale nakonec vstala a přesunula se k Zekimu, kterému na krku udělala pořádný cucflek.

Pak už jsem nějak moc nevnímal, dosáhl jsem svého a to mi stačilo, ale když mě měl Ryuuji opět políbit, jako zázrakem jsem ožil. Nakonec ale ani to mě na moc dlouho nenabilo, jelikož jsem se u něj zase uvelebil a tak nějak maličko usnul. Byl jsem zkrátka unavený a i alkohol udělal své, takže tady dostal Zeki odpověď na svou otázku, kterou jsem jaksi už přeslechl, rozhodně mám v plánu u Ryuua v náruči nocovat.

Všichni jsme začínali být unavení, a tak jsme se odebrali na gauč, kde jsme usnuli. V noci jsem se vzbudil, jelikož jsem potřeboval na malou. Když jsem si ulevil, chtěl jsem se vrátit do našeho společného pelechu. Než jsem si lehl, ještě chvíli jsem na ně koukal, když v tom mě něco napadlo. Prostě jsem musel využít toho, že byli všichni až na Mizukiho ve spodním prádle. Opatrně, aby se nevzbudila, jsem vzal Amayu do náruče a přenesl ji do pokoje pro hosty, kam jsem posléze přenesl i Zekiho, kterého jsem tak tak unesl. Jakmile jsem Zekiho položil k Amaye do postele, Amaya se k němu okamžitě přitulila. No to jsem prostě nemohl nevyfotit, a tak jsem vzal foťák a vyblejskl je. Potichu jsem se vrátil zpět k Mizukimu, kterého jsem si k sobě přitulil a spokojeně jsem usnul. Ráno jsem se s Mizukim probudil jako první. Mizu se ptal, kde je Zeki s Amayou, a tak jsem ho zavedl do pokoje, kde v pevném obětí chrupkali. "Půjdeš do toho se mnou?" zeptal jsem se ho, když jsem mu vysvětlil svůj noční žertík.

Ráno jsem se probudil těsně po Ryuujim, který byl jen tak mimochodem jen v trenkách, což jsem nějak nechápal, protože z minulé noci jsem si takřka nic nepamatoval a jako bonus mě pěkně bolela hlava. Hold, červené víno udělá své. Na okamžik jsem se lekl, že my dva...no ale já byl oblečený, takže tuto možnost jsem vyloučil. Když si všiml, že jsem také vzhůru, zeptal jsem se ho, kde ti dva jsou a místo odpovědi mě zavedl do vedlejšího pokoje, kde spal v jedné posteli Zeki s Amayou. Musel jsem se uchechtnout, za což jsem byl okamžitě potrestán třeštěním hlavy, zkrátka menší kocovinka. "Jo, půjdu." přikývl jsem a odebrali jsme se do kuchyně, kde jsme začali připravovat pro všechny snídani.

Trochu starostlivě jsem se na Mizua podíval. "Nechceš prášek?" Vypadal opravdu hrozně, bylo vidět, že není na alkohol zvyklý. Když jsme dodělali snídaní, objevil se ve dveřích Zeki s Amayou. "Dobré ranko." uculil jsem se na ně. "Moc vám to spolu v té posteli slušelo." rýpl jsem si. Prostě jsem si to rýpnutí nemohl odpustit, navíc to byla pravda.

"Ne, to je dobrý." zavrtěl jsem hlavou. "Dobré ráno." usmál jsem se na ně taky trochu škádlivě. Oba vypadali docela zmateně a já se jim vlastně ani moc nedivím. Když jsem se probudil a viděl Ryuujiho jen ve spodním prádle, tak jsem byl taky docela překvapený, zvlášť, když jsem si z večera téměř nic nepamatoval. Po snídani se Amaya šla vysprchovat, čehož Zeki využil. "Hele, stalo se vážně v noci něco mezi mnou a Amayou?" zeptal se trochu váhavě Ryuujiho. Byl jsem zvědavý, jestli mu řekne pravdu nebo si z něj bude ještě chvíli utahovat.

"No to bys snad měl vědět ty, ne?" snažil jsem na sobě nedat nic najevo. Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Nasadil jsem kamennou tvář. "No o půl jedný jste odešli směrem Mizuův pokoj a pak..." nemohl jsem dokončit větu, protože by to na mně okamžitě poznal. Zeki v tu chvíli celý zrudl.

"Jo." souhlasně jsem přikyvoval. "A já tam mám teď jako spát po tom, co vím, co jste tam dělali, jo?" podíval jsem se vyčítavě na Zekiho, který chudák nevěděl, která bije. Byla to fakt sranda.

Zeki se nervózně podrbal na zátylku a uculil se, jako učiněný andílek. "No tak hlavně, že jste dobře bavili." mrkl jsem na Amayu, která právě vycházela s ručníkem omotaným kolem těla. "Hmmm....Promiňte, nevíte, kde mám oblečení?" zeptala se nás nejistě. "Nebude v obýváku?" uculil jsem se a přejel po ni pohledem. Nedivím se, že se Zekimu líbí.

"To bylo trefný." rozesmál jsem se, což jsem dělat neměl. Nejen kvůli další následné bolesti hlavy, ale také kvůli tomu, že se to téměř okamžitě otočilo proti mně. "To se směje ten pravý." řekl Zeki, když jsem se trochu uklidnil. Okamžitě si touto větou získal moji pozornost a já mu věnoval nechápavý pohled. "Ale copak, my si nepamatujeme?" zasmál se. "Sami jste tady na to málem skočili, jenže ty jsi byl tak opilý, že jsi nebyl schopný se ani vysvléct a pokusy o to tě tak zmohly, že jsi usnul, než se stihlo cokoliv stát." ušklíbl se škodolibě. Samozřejmě to trošičku přikrášlil, jenže to já nemohl vědět, když si z druhé poloviny večera nic nepamatuju. "C-co?" vytřeštil jsem na něj oči a do tváře se mi začala vhánět červeň. "No tak my asi už půjdeme." promluvil opět Zeki, když už byl jak on, tak Amaya oblečeni. " Můžete navázat na to, kde jste včera skončili. A Mizu, nevěš hlavu, teď to určitě vyjde." mrkl na mě škodolibě ještě, když gantlemansky podržel Amaye dveře.

Snad se Vám díleček líbil a budete se těšit na další. Jinak jsem dnes vydala třetí kapitolu své povídky jménem Foul, tak ji nepropásněte :)