Mari mi už od začátku byla sympatická, docela dobře se s ní povídalo, i když mi neustále skákala do řeči. Také jsem si nemohl nevšimnout, jaký výraz nasadil Mizu. Bylo vidět, že nebyl nadšený z její návštěvy. Asi za hodinu jsem ji chtěl nenápadně navrhnout, že jsem po noční a chtěl bych si odpočinout, ale než jsem měl příležitost, tak mi opět skočila do řeči a zamluvila to. Nakonec se odebrala k východu až kolem páté hodiny. Pokusil jsem se o milý úsměv a zavřel jsem za ní dveře. "Ufff..." Úlevně jsem si oddechl a opřel se o dveře. Její návštěva byla vážně vyčerpávající.

"Co to kruci bylo?!" Zavrčel jsem vztekle. "Zkazila úplně celý den, navíc jsi si ani neodpočinul." Pokračoval jsem. "A co to, jak se nad tebou rozplývala a neustále tě ochmatávala, o těch jejích pohledech a úsměvech ani nemluvím." Zvyšoval jsem hlas a začal pochodovat po místnosti tam a zpět a přitom máchal rukama do všech stran, aby jsem se uklidnil, ale moc to nepomáhalo. "Ty jsi můj!" Zastavil jsem se a díval se mu přímo do tváře, když v tom jsem si uvědomil, co jsem to právě řekl. Moje zuřivost se okamžitě začala přemněňovat na strach a nervozitu. Co když se na mě naštve? Nasucho jsem polkl a rychle sklopil pohled do země. "T...teda..." Začal jsem že sebe soukat, ale to bylo to jediné, co jsem že sebe zvládl dostat. Sevřel jsem pěsti a snad všechny svaly těla, aby jsem se celý neroztřásl. Samozřejmě, že se na mě naštve, vždyť...vždyť není reálná šance, aby si vybral mě před ní nebo jakoukoli jinou ženou. Stál jsem tam a čekal. Jsem takový kretén, mám jediného přítele, jediného člověka, kterému na mně nějakým způsobem záleží a přijdu o něj proto, že neumím držet jazyk za zuby.

Z mého unaveného výrazu se začal stávat mírně pobavený. Jeho reakce mě víc než překvapila. "Nemusíš hned žárlit, jenom protože nás přišla navštívit sousedka." Řekl jsem pobaveně a ještě chvíli se na něho koukal. Nakonec jsem k němu přistoupil a opatrně ho políbil.

On...se na mě nezlobí? podíval jsem se na něj překvapeně. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, ale tedy...srandu by si ze mě taky kvůli tomu dělat nemusel. Moment...žárlit? já žárlil? začal jsem lehce červenat, když jsem si to uvědomil, to už ale stál u mě. Podíval jsem se mu do tváře a chtěl něco říct, ale to se ke mně začal pomalu přibližovat rty. Stál jsem jak přikovaný a srdce mi začalo divoce tlouci, jako by chtělo vyskočit. Když se naše rty spojily, byl jsem ještě na okamžik mimo, nevěřil jsem, že se to opravdu děje. Rychle jsem se ale vzpamatoval a polibek mu začal oplácet.

S úsměvem jsem se na něho podíval. "Slíbíš mi, že nebudeš žárlit na každou ženskou, která se objeví v mé blízkosti?" Zeptal jsem se s úsměvem. Mizu byl cely rudý, ale byl hrozně roztomilý. Doufal jsem, že jsem ho ujistil, že nemám v plánu si s kýmkoliv cizím něco začínat.  

"To bude těžký...musí se za tebou každá otáčet." Odvětím tiše a zabořím obličej do jeho hrudi, aby jsem zakryl svůj rudý obličej. "Musíš být unavený, nechceš si lehnout?" Zamumlám a přitom v ruce svírám a žmoulám jeho tričko.  

  "Koukám, že nejsem jediný, koho Mariky návštěva unavila." Poznamenal jsem s úsměvem. "Co si takhle dát hororový večer?" Navrhl jsem a už jsem ho odváděl k sedačce před televizi.  

  Pousmál jsem se. "Tak jo." Souhlasně jsem přikývl a následoval ho. Posadil se na gauč a já se uvelebil v jeho klíně. Zády jsem se opřel o jeho hruď a otočil k němu hlavu. "Co dnes dávají?" 

 Začal jsem vyjmenovávat horory, co jsem našel v televizním programu. V tom jsem narazil na jeden, který právě začínal a ani popisek nezněl špatně. Podíval jsem se na Mizua, co on na to, a ve tváři se mi objevil náznak ďábelského úsměvu.

  Trochu jsem se zachvěl při čtení popisu jednoho z hororů a byl to právě ten, který Ryuua zaujal. Zase na druhou stranu...mám důvod se na něj pěkně nalepit. Spokojeně jsem se usmál. "Tak klidně tenhle, jestli chceš, vypadá dobře."  

  Usmál jsem se na něj a spokojeně ho přitiskl k sobě. Po delším šmátrání pod dekou jsem našel jeho ruku a jemně ji stiskl. Ten horor podle toho popisku vypadal docela drsně, ale já jsem se chtěl dneska bát.  

  Pousmál jsem se, když mě chytil za ruku a také mu ruku lehce stiskl. Ze začátku ten horor nijak strašný nebyl, ale netrvalo dlouho a začaly se objevovat děsivé a hlavně lekavé scény, při kterých jsem Ryuuovi drtil ruku.  

  Vždy, když sebou Mizu škubl, se mi na tváři objevil mírný ďábelský úsměv, který ovšem po několika minutách začal kamenět, jelikož se asi Mizu rozhodl udělat z mé ruky kostní moučku. "Mizu?" zasyčel jsem asi po dvaceti minutách, když už jsem ruku téměř necítil.  

"No?" zeptal jsem se a bál se odtrhnout oči od obrazovky, aby na mě pak něco nevybaflo, až se otočím zpět. Nějak mi to nedocházelo, ale pak mi to docvaklo. "Jej, promiň..." Povolil jsem stisk a nakonec na něj hodil omluvný výraz.  

Usmál jsem se a mírně jsem zahýbal rukou, aby se mi prokrvila. Po jedné z nejhorších scén někdo zaťukal na dveře. Myslel jsem, že dostanu infarkt. Chvíli jsme na sebe s Mizukim jen tak koukali, když v tom se opět ozvalo zaklepání a ihned poté bylo slyšet, jak zavrzala klika. Nebyli jsme schopni slova, natož pohybu. "Kluci, jste tu?" ozval se z chodby známý hlas.  

  Vyměnili jsme si s Ryuuem vyděšené pohledy, když někdo zaťukal na dveře. Tiskl jsem se na Ryuua a třásl se jak ratlík. Dveře se začaly otevírat a ozval se nám již známý hlas, Mariky hlas. "To bych byl snad radši, když by sem přišel ten sériový vrah..." zabručel jsem tiše. Stále jsem ale zůstával natisklý k Ryuuovi, čímž jsem jí chtěl dát najevo, že Ryuu je můj a nehodlám se o něj dělit.  

No, musel jsem s Mizukim souhlasit v tom, že jsem ani já nebyl nadšený, že se tu Marika opět objevila. Procházeli jsme chodbou a mně ještě pořád běhal díky tomu hororu mráz po zádech. Pomalu jsme přešli ke dveřím a otevřeli je. "Ehmm... Jste v pořádku?" zeptala se nervózně poté, co viděla naše poněkud vyděšené výrazy. "Ehmm...no... Přišla jsem se vás zeptat, jestli byste si nechtěli zítra udělat menší výlet po okolí. Víte, vůbec to tu neznám a .. ehm" začala se docela hezky červenat a já na ni chvíli jenom tak zíral, nakonec jsem se nervózně podíval na Mizua, co si o tom myslí on.  

  Celou dobu jsem se tvářil jak kakabus a držel se v Ryuuově blízkosti. Když nám navrhla ten výlet, tak jsem vážně nevěděl, jak mám reagovat. Ryuu se na mě podíval a já jen pokrčil rameny. Samozřejmě jsem z toho nebyl vůbec nadšený, ale...vlastně ani nevím, proč jsem rovnou neřekl ne.  

  Nervózně jsem se podrbal ve vlasech. "No, my jsme si stejně chtěli zítra udělat výlet do lesa, tak kdybys chtěla, mohla bys jít s námi." navrhl jsem s nejistým úsměvem. Ani jsem nevěděl proč jsem jí na to kývl, asi jenom prostě neumím říkat ne. Pomyslel jsem si a nakonec jsem to dál neřešil.

  "Ahh, kluci, jste skvělí." Zajásala a oba nás objala. Úplně jsem zkameněl. Zatnul jsem zuby a snad všechny svaly v těle, aby jsem nezačal jančit. "Tak se budu těšit." Usmála se. "A Mizu-chan, nevypadáš moc dobře, asi by jsi si měl jít lehnout, jinak bys mohl být třeba nemocný a já si Ryuua mohla zítra ukořistit jen pro sebe." Mrkla na mě s ďábelským úsměvem na tváři. 

 Na její odpověď se nedalo vůbec nic odpovědět, obzvláště po té poslední větě. Nakonec jsem chytl Mizukiho za ruku, kterou jsem lehce stiskl. "Nemusíš se bát, Mizu bude určitě v pořádku a zítra půjde s námi." řekl jsem již s mírně ztuhlým výrazem. Dokonale jsem si uměl představit, co udělala její návštěva s Mizukim.

  Myslel jsem, že se neudržím a něco jí řeknu, ale když mě Ryuu chytl za ruku, rozmyslel jsem si to. "Tak jo, budu se těšit, mějte se." Uculila se a konečně odešla. Tiskl jsem Ryuuovu ruku, ale tentokrát jsem si dával pozor, aby jsem mu jí zase nezačal drtit. Byl jsem zase kvůli ní šíleně vytočený, ale nechtěl jsem tím Ryuujiho zatěžovat, a tak jsem se zatnutými zuby jen zíral do země. 

 Když jsem za Marikou zabouchl dveře, otočil jsem se s omluvným výrazem na Mizukiho. "Nevadí ti, že jsem souhlasil s tou procházkou? Přeci jenom jsme chtěli jít jenom my dva." řekl jsem a trochu nervózně se podrbal ve vlasech.

  "Ne, v pohodě..." pokusil jsem se o úsměv. Vůbec se mi nelíbila ta představa, že s ní budu muset zítra vydržet, ale rozhodně jsem kvůli tomu nebyl na Ryuujiho naštvaný, ta ženská byla zkrátka šíleně vtíravá. Zachvěl jsem se, když jsem si vzpomněl, jak mě objala a nemohl se stále zbavit toho pocitu. 

 Když jsme se oba trochu vzpamatovali z její návštěvy, odebrali jsme se zpět k televizi, kde jsme se zachumlali pod deku a byli nalepení jeden na druhého. Nakonec to dopadlo tak, že jsme skončili v jednom velkým klubíčku, kde jsme spokojeně usnuli.

  Na gauči jsem se k němu okamžitě natiskl. U něj jsem se zase rychle uklidnil a za okamžik jsem už spokojeně spal a celou noc se k němu tulil.