S výkřikem jsem se probudil a držel jsem se za hrudník. Nemohl jsem popadnout dech, připadal jsem si, jako kdyby to, co se stalo nebyl jenom sen. Ta bolest byla tak skutečná...
Nikde ale nebyla krev, nikde nebyl Gaster . Byl jsem tu jen já, postel a....dvě oranžové oči?

Každý normální člověk, le já nejsem člověk, by si jich všiml okamžitě, protože zářily jako ty nejjasnější hvězdy na nebi. 

,,Papy...?" oslovil jsem svého bráchu, kterému patří ta oranžová síla. Nic neřekl a hned mě objal.
,,NEBOJ SE, BRATŘE..JÁ, VELKÝ PAPYRUS JSEM TADY..." a začal mě hladit po zádech. Papyrusova výška mi vždycky připomínala tátu...Tomu jsem byl taky vždycky jenom po pas.

Jako na povel se mi spustily slzy a začal jsem se třást po celém těle.
Věděl jsem, že ta věc se zabitím všech, včetně Papyruse, je minulost. Ale mel jsem takový nepříjemný pocit, ze se tenhle ten pěkný obrázek povrchu může kdykoliv vytratit a já se znova probudím v posteli v podzemí, v ten den, kdy tam přišla Frisk.

,,SANSI? ŘEKNEŠ MI, O ČEM BYLA TA NOČNÍ MŮRA?" Papyrus se ode mě odtáhl a podíval se mj do očí. Stále mu svítily oči a mě se povedlo to své také rozsvítit.

,,Nah...nechci tě tím zatěžovat..." Řekl jsem mu, ale on si mě znova přitáhl k sobě. ,,SANSI...MĚ MŮŽEŠ ŘÍCT VŠECHNO, VÍŠ TO..." Vzpomněl jsem si na sen, kde mě můj vlastní otec zabil...

Hlasitě jsem polkl. ,,Cítil jsem, jak umírám..." Zašeptal jsem. Papyrus mlčel a tak jsem potichu pokračoval. ,,Cejtil jsem, jak se celý moje tělo mění na prach... A ne... Nebyla tam Chara," řekl jsem, když chtěl Papyrus něco říct.

S Frisk jsme ostatním vysvětlili resety a ani se nedivím, že to moc nechápali. Toriel byla velmi smutná, když jsme ji řekli o tom, že Chara posedla Frisk a zabila jí i všechny ostatní.

Když jsem to řekl i Papyrusovi, měl jsem pocit, jako kdyby ze mě spadlo velké břímě. Už jsem na to nebyl sám.

,,A KDO TAM TEDA BYL?" zeptal se po chvíli mlčení.
,, Ehmm...jak to říct...byl to G," použil jsem jenom zkratku. Papyrus to stejně hned pochopil.
,,OU...TO JE HROZNÉ...," sedl si na postel do tureckého sedu a já seděl naproti němu.

,,ALE VÍŠ, ŽE BY TI TÁTA NIKDY NIC NEUDĚLAL..." jo to jsem věděl, i když jsem o tom začal pochybovat. Gaster byl dobrý chlap. Jenže jak jsem řekl, BYL.
Utřesl jsem si zbývající slzy a popotáhl.

,,Hej, Papy...di zpátky do postele...jsem v pohodě..." Papyrus mě naposledy objal a odešel z pokoje. Přitáhl jsem si kolena k bradě a začal přemýšlet. 

Už je to šest let, co se mi naposled zdála noční můra o Gasterovi. Proč po tak dlouhé době? Proč zrovna teď? 
Zase mi to připomnělo tu prázdnotu, která ve mě zbyla potom co...Ahem, potom co Gaster zmizel.

Asi po hodině jsem se rozhodl, že půjdu na vzduch. Vstal jsem, oblíkl si šedý rolák a černé kraťasy s bílými pruhy na bocích. Na to jsem hodil modrou mikinu s šedou kapucou a na nohy si vzal své růžové papuče.

Potichu jsem otevřel dveře a slezl dolů po schodech. Zajímavé bylo, že tenhle dům vypadal podobně jako náš dům v pozdemí. Hlavními dveřmi jsem vyšel do mrazivé noci.Oklepal jsem se náhlým studeným poryvem větru. Okolí bylo naplněno studeným štiplavým vzduchem. Hustě sněžilo a na oknech se objevily pěkné kresby od mrazu. 
Ano...je prosinec... Nejchladnější měsíc v pozemském roce.

Zprvu jsem se chtěl jenom projít po sídlišti, ale pak jsem si to zamířil do nedalekého lesíka. Hodně mi připomínal les blízko Snowdinu. Taky takový tichý, mrtvý, ale přesto plný života. Šel jsem po zasněžené polní cestičce, až jsem došel na kraj smrkového lesa.

Šel jsem, co noha nohu mine a ani jsem nepřemýšlel, kde jsem. Sedl jsem si pod náhodný strom, který stál na okraji mýtiny. Jak tak jsem se koukal na tu mýtinu, zasypanou sněhem, na povrch mi vyplavala vzpomínka na to, jak jsme já, Papyrus a táta ve Snowdinu po sobě házeli sněhové koule, stavěli sněhuláky a všelijaké jiné srandovní věci. 

Proč to netrvalo dýl...řekl jsem si v duchu. Na svá dětská léta mám hodně šťastných vzpomínek, ale mnohem více, jich je těch špatných a těch, na které bych nejradši zapomenul.

Jak jsem vzpomínal na společně strávené chvíle, začaly se mi klížit oči. Začínal jsem vidět jenom tmu a vůbec mě nezajímalo, jestli je venku +30° nebo 20° pod nulou...