(sen)

Stál jsem u jednoho ze sloupů v Soudní Hale a věděl jsem, co příjde. Kolem krku jsem měl omotanou Papyrusovu šátku. Byla tak příjemná na dotek. Ruku v kapse jsem měl zaťatou v pěst. Oči jsem měl zavřené a vyjímečně jsem se neusmíval. Když jsem ale uslyšel kroky, na tváři se mi objevil široký úsměv.

,,Řeknu to jednou a naposledy...Vzdej to..Omlouvám se, ženo zpoza dveří...ale proto nerad dělám sliby..." Otevřel jsem oči, abych se mohl podívat na vraha mých přátel a mé...rodiny.

G-Gaster?!

Ano...vypadal jako on, ale nemohl to být-... Do očí se mi začaly hrnou slzy a já jsem běžel k němu. Silně jsem ho objal a on mě začal hladit po zátylku. Pevně jsem ho držel a nechtěl ho pustit. Pamatoval jsem si jeho ruce a teplo, které vycházelo z jeho duše.

Škoda jen, že je to jenom sen...

Víte, jak jsem poznal, že to sen?

Zaprvé: Gaster tady nemá být.

Zadruhé: Gaster je MRTVÝ...

Ale to jsem v tuhle chvíli neřešil. Užíval jsem si jeho přítomnost. Tady a teď je naživu... Najedno mi položil ruce na ramena a klekl si na jedno koleno. Konečně jsem se mu podíval do oči. Já vím...moje výška je strašně nepraktická! Jedno oko modré a to druhé oranžové. Konečně promluvil: ,,Chyběl si mi, chlapče..." Sorry, ale já prostě musím! ,,Ty mě taky...Dadstere!"

Gaster se potichu zasmál. ,,Hehe...Zase slovní hříčky..." a povzdechl si. Úsměv z jeho tváře zmizel a nahradil ho smutný pohled.

,,Musíš se vzbudit, Sansi...Prosím, musíš...Jinak-"

Aww...zrovna se mi tenhle sen začal líbit a už se musím vzbudit?

Najednou mi hodně velkou silou stiskl paže. ,,Tati...to bolí!" řekl jsem

Jo...Dokonce i kostlivci cítí bolest...kdoby to byl řekl, že?

To, co jsem následně viděl...nemohl jsem tomu uvěřit...nebo nechtěl....