Důležité informace!

Příběh je dějově zařazený před mým starším dílem "Projekt N". To znamená, že tohle je jen doplnění příběhu a nějaké back story ostatních postav mimo hlavní ship. To však neznamená, že tímto příběhem nemůžete začít ^^

Pokud jste to vzali na vědomí, budu ráda, když si příběh užijete!

Enjoy

Vaše anonymní holčena <3

Nikdy jsem se nedožadoval rodičovské pozornosti. Naopak, utíkal jsem před ní. Jejich pozornost, pro mě vždy znamenala bolest. Jako malý jsem se ji bál, ale postupem času jsem se ji naučil přijímat. Nic jiného mi nezbývalo.

Zvlášť, když si všichni v mém okolí vždy našli důvod. Každá drobnost. Stačilo slovo a já nemohl nic.

Říká se, že rodinné rány zalepí přátelství. O to už jsem dávno přišel. Míval jsem jednoho úžasného přítele. Byl hodný, poctivý a velmi starostlivý. Když jsem měl hlad, dal mi půlku své svačiny. Když jsem neměl peníze, koupil mi, co jsem chtěl.

Bylo mi teprve dvanáct a nedokázal jsem pořádně pochopit, jak důležité přátelství to pro mě bylo. Přišlo až zklamání, když nám učitelka oznámila, že se na rychlo odstěhoval z města.

Od té doby se po světě potuluju sám. Jediné, co mě následuje jsou duše všech lidí, které jsem zabil pro peníze.

Od neschopného kluka k vrahovi. Nikdy jsem to dělat nechtěl, ale neměl jsem na výběr.

Otec začal pít, matka dělá prostitutku pro cizí lidi, aby měla aspoň něco, ale to zdaleka nestačí. Místo toho, aby si našla normální práci, rozhodla, že já budu ten, co bude vydělávat na nájem a jídlo. Jídlo, které nemůžu jist, protože mi to matka vždy zakáže.

Nenašel jsem žádnou brigádu, která by na vše stačila, dokud jsem nepotkal jednoho podivného muže. Řekl, že mi dá obrovskou částku za jeden večer. Bál jsem se, že dopadnu, jako má matka, ale realita mě šokovala.

Naučil mě používat základní zbraně a po nějaké době jsem dostal za úkol zabít svou první oběť. Cítil jsem se hrozně. Vtíravý pocit viny, který mi stále předhazoval vyděšený výraz postaršího muže, kterému jsem vrazil dýku do hrdla.

Ten pocit nikdy neodešel ale stál se součástí mě. Stejně jako bolest.

Téměř všechny peníze si bere má matka na nájem a jídlo, ale díky druhé brigádě a vedlejšímu účtu mám peníze i sám pro sebe. Není jich moc, ale vystačím si.

Každopádně. Jak vidíte, na mém životě není nic zajímavého, ale z nějakého důvodu tu pořád jste a čtěte má slova.

Jste snad sadisti? No, kdo ví, ne že by mi na tom záleželo.

Doufám, že se vám bude líbit můj nemožný, zbytečný život. Užijte si čtení.

Datum: 10.2. 2k24
Počet slov: 406