Hoseok naštvaně odhodil svůj svetr a svalil se na svou postel.

,,Kurva!" zakřičel.

Už to byl víc jak měsíc, co se dozvěděli o Yoongiho zmizení, po kterém následoval Taehyung.

Snažili se je najít, ale neměli jedinou stopu. Ani od vedení nepřišla žádná podpora. Naopak jim posílali více misí a práce. Jakoby nechtěli, aby pokračovali v hledání.

Nedokázal přestat myslet na nebezpečí, ve kterém musel být. Nemluvě o podivném zmizení Taehyunga.

,,Co se tady kurva děje..." zašeptal s horkými slzami v očích. Chtěl křičet, nadávat, možná by i něco rozbil. Nemohl spát, ztratil chuť k jídlu. Nedokázal ho dostat z hlavy.

Doufal, že byl Yoongi v pořádku.

°•°•°•°•°

,,Kookie, no tak, měl bys něco sníst," Jin stál před dveřmi jeho bytu a klepal. Už skoro deset minut. V rukou držel krabičku s jídlem, které mu uvařil, ale odmítal otevřít.

Co Tae zmizel, úplně se uzavřel do sebe. Celý den hledal důkazy, procházel jeho počítač, aby našel pravý důvod, proč odešel.

Když do večera nic nenašel, zavřel se ve svém bytě a nikdo nevěděl, co se dělo uvnitř.

Jin měl však koupelnu jeho vlastního bytu pouze přes tenkou stěnu a v noci slyšel jeho vzlyky. Nespal, nejspíš ani nejedl. Když mu donesl čerstvé sušenky, ani se jich nedotkl, nebo je rovnou odmítl.

,,Prosím, pojď si promluvit!" vykřikl v poslední naději.

Několik vteřin bylo ticho, než zaslechl tiché kroky. Dveře se otevřely hned vzápětí a ven vykoukl pár unavených a oteklých očí od nekonečného pláče.

Jinovi se ulevilo, že konečně vyšel ven. ,,Ahoj. Nemáš hlad?" zeptal se s jemným úsměvem.

Menší si utřel slzy z tváře a zavrtěl hlavou. ,,Nemám chuť. Promiň..."

,,Neomlouvej se, chápu že ti není nejlíp. Najíst by ses ale měl. Udělal jsem ti tvoje oblíbené kari," ukázal mu krabičku.

Váhal, ale nakonec ho s povzdechem pustil dovnitř. V bytě byl naprostý chaos. Všude bylo oblečení, nějaké odpadky a špinavé nádobí.

,,Je tu hrozný bordel, promiň..." zamumlal, když uklízel věci ze stolu, aby aspoň tam měli čisto.

,,To byl Tae jediný, kdo uklízet?" vydechl nad vší tou spouští. ,,To musíme dát do pořádku!"

,,Nemám náladu na úklid!" zakňoural. Odpor byl však marný.

Potom, co ho donutil sníst celou porci, spolu uklidili byt. Jakoby ho v bytě navštívila matka.

Když bylo vše hotové, posadili se na gauč . Oba věděli, že Jungkook potřeboval někomu sdělit své myšlenky.

,,Hrozně mi chybí, ale bolí mě, že nejspíš odešel sám, z vlastní vůle a nic mi neřekl..." zašeptal s čerstvými slzami v očích. ,,Co když za to můžu já?"

Jin ho chytil kolem ramen a pohladil po paži. ,,To určitě ne. Musel k tomu mít důvod. Miloval tě, stejně jako ty jeho," řekl konejšivě.

,,Tak proč-proč nic neřekl..." tentokrát se rozplakal a schoval tvář v jeho rameni. ,,Proč mě tu nechal? Pokud se něco dělo, proč se to s námi nesnažil vyřešit?"

,,To nevím,"  povzdechl si poklesle. Celé to bylo divné.

Měla spolu obě zmizení nějaké spojení? Byla to náhoda? Kdyby měl Tae nějaké problémy, Kookovi by se svěřil. Určitě by něco řekl.

Snažili se je vystopovat. Jeongin objevil záznamy kamer z Taehyungova útěku a dokázal, že opravdu odešel sám. Měl v ruce jen notebook a tašku s věcmi.

Sledovali jeho cestu přes celé město, ale pak se ztratil z dohledu. Neměli nic.

Namjoon zase procházel všechny informace, které měl o Yoongiho misi. Zjistil, že ho poslali do nějaké instituce se zdravotnickým zaměřením co spadlo pod AT.  Psal i na vedení, ale nic víc nezjistil.

Snažili se, ale byli beze stop, důkazů a do toho jim vedení házelo klacky pod nohy.

,,Všechno se vyřeší. Musíme být silní," řekl a přitáhl si mladšího chlapce do pevného objetí.

Jungkook mu schoval do hrudi své usazené oči. ,,Bu-budu se snažit."

°•°•°•°•°•°

,,Yoongi! Yoongi! Haloo!"

Nebyl to zrovna příjemný budíček. Uvědomění, že stále ležel na studené podlaze v tenkém tričku a kraťasech ho praštilo, stejně jako šílená migréna.

Pořád ta stejná chladná místnost s malým okénkem přímo u stropu a plesnivými cihlovými zdmi.

Zvednul svou bolavou hlavu a uviděl blonďatou dívku s děsivým úsměvem. Dřepěla přímo před ním a obdivovala jeho rozbitý nos a modřinu pod okem.

,,Jak se máš? Dávají ti hezký najíst? Nějak jsi zhubnul!" vykřikla Rose s falešným smutkem na tváři, přičemž ho pohladila po vlasech.

Chtěl ji odstrčit, ale neměl sílu. Bolelo ho tělo ze spánku na studené podlaze a celý se chvěl. Jídlo a vodu neviděl několik dní, ale nemohl to říct přesně, protože neměl pojem o čase. Nemluvě o mužích, kteří za ním pravidelně chodili, aby z něj dostali potřebné informace.

,,Jdi se vycpat," odsekl chraplavým hlasem.

,,Takhle se přeci nemluví," nesouhlasně zavrtěla hlavou a utřela mu krev ze rtů. ,,Víš, proč tu jsi? Víš, co chtějí vědět?"

,,Neřeknu ti, kde je Taehyung," přestože neměl žádnou fyzickou sílu, donutil se k arogatnímu úšklebku. ,,Nenechám vás ho zabít. To radši zemřu sám!"

Dívka pobaveně pozvedl obočí. ,,Pořád ti nedošlo, co se kolem děje? Myslíš si, že vedení zajímá Tae?"

O čem to mluvila? Každý den za ním přišel muž, který se z něj snažil vymlátit, kde se schovával. Předpokládal, že potřebovali zabít každého, kdo o tomto spojení AT a SE věděl. Zabili by ho na místě, kdyby neslyšeli, že to někomu řekl do telefonu.

Nebo ne?

,,Tvá krev je cenná proto ještě žiješ. Tae je jen vedlejší mise, která nám ohrožuje plány," zapěla a mlsně olízla jeho krev ze svého palce.

,,O čem to kurva mluvíš?! Proč přede mnou všichni něco skrýváte?!" vykřikl, když se mu frustrace nepříjemně hromadila v žaludku.

Rose se pobaveně zahihňala a pod bradu mu přiložil svůj nůž, co vytáhla z kapsy. ,,Řeknu ti to tajemství, ale jen protože chci vidět tvůj zmatený výraz! Navíc stejně už nejspíš neuvidíš světlo světa!"

Na jejím smíchu bylo něco děsivého. Něco, co dříve neviděl a očividně to byla chyba.

Dívka se znovu ušklíbla a nahnula se k jeho uchu. ,,Tvůj otec je šéf AT."

Yoongi zděšením zatajil dech. ,,T-to není pravda! On je mrtvý!" chtěl se od ní odtáhnout, ale chytila ho za vlasy a přitáhla zpátky.

,,Tvoje matka podvedla svého manžela s jeho dvojčetem, když byla opilá," řekla jednoduše a se spokojeným úsměvem pozorovala jeho zmatený výraz.

Všechno mu najednou dávalo smysl.

Jako potomek šéfa AT byl páka pro Moobina, proto ho chtěl. Proto Namjoonovi řekl, aby ho držel dál od AT.

Pokud spolu obě instituce spolupracovaly, dávalo smysl, že byl právě on špeh v laboratoři. SE mělo laboratoř pod kontrolou a AT mohli kontrolovat jeho samotného.

Proto ty kecy o jeho krvi. Proto tohle všechno.

,,Kdybys nebyl jeho syn, už bys byl mrtvý. Nejspíš," čepel přiložila k jeho bledé tváři a udělala malý šrám. ,,Když hezky řekneš, kde je Tae, možná se smiluje a dovolí ti se přidat k AT. Není to lepší, než strávit celý život v cele?"

Nedokázal ani popsat, co cítil. Zmatení, vztek. Nebyla to pravda, jen si z něj střílela, aby z něj dostala, kde je Taehyung a mohli ho zabít. Že jo?

Bohužel celý příběh odporně zapadal do sebe.

,,Nikdy," odsekl sebejistě. ,,Nikdy nezradím svou rodinu."

,,Myslíš kluky z SE?" zasmála se. ,,SE tě poslalo na misi, kde tě mohlo AT sledovat a zároveň měli víc informací z laboratoře. SE tě zradilo," na poslední slovo dala velmi silný důraz, až se Yoongiho žaludek zachvěl. Stále však měl trošku vůle k odporu.

,,SE možná, ale kluci by mě nezradili nikdy."

Rose už očividně začínala ztrácet trpělivost. Schovala tedy nůž zpět do kapsy a s otráveným výrazem se vrátila ke dveřím, které otevřela a pustila dovnitř dva muže. Jeden držel tlustý řetěz a druhý něco schovával za zády. ,,Jen pojďte, kluci. Užijte si svou kořist."

Chlapec vyděšeně semkl rty, ale stále si držel pevný výraz ve tváři. Nechtěl jim udělat tu radost.

,,Ještě se vrátím, Yoongi," ozval se naposledy její hlas. ,,Uvidíme, kdy tě zlomím."

Dveře se zavřely a on zůstal sám naproti bolestí a utrpení. Utrpení, které neskončí dalších několik let.

-------------------THE END-------------------

HIIII!^^

Aish, tohle byla dlouhá cesta, ale jsme oficiálně u konce 🥹

Koho by zajímalo pokračování, určitě omrkněte můj příběh 'Projekt N', kde se všechno dozvíte.

Taky bych chtěla moc poděkovat za Vaši aktivitu! Každý komentář čtu a vždycky mě zahřeje u srdíčka! Taky má právě teď příběh 3.5K, což je neuvěřitelné!

Jakoby toho nebylo málo, počet mých sledující ho se vyšplhal na krásnou a neuvěřitelnou 100, proto bych vám ráda udělal takový menší speciál?

Kromě nějaké bonusové kapitoly, kterou dostane nejen tenhle příběh bych ráda udělala Q&A, pokud teda budete mít zájem se zapojit.

Proto se nebojte zeptat na cokoli, ať se můžeme společně zasmát :DD

Taky jsem slíbila nový příběh a ten vyjde každou chvíli. Tak sledujte můj instagram a profil ^^

No nic, ještě jednou vám chci moc moc poděkovat, protože bez Vás by to nešlo!

Jste skvělí!

Sbohem a šáteček!

Vaše Anonymní Holčena <33