Osm měsíců. Tak dlouho tu byl. Nejspíš. Občas ztrácel přehled o čase.

Jeho práce pokračovala, ale mnohem hůř, než čekal. Musel se v posledních týdnech účastnit několika nechutných experimentů.

Každý den slyšel, jak děti prosily, naříkaly a křičely. Viděl jich tolik umřít.

Právě teď už měli v laboratoři pouhé čtyři zbylé děti a u tří z nich se projevily první úspěšné výsledky. Nemohl však myslet na nic jiného, než na jejich utrpení.

Stále nesměl zasahovat. Vedení chtělo, aby jen podával hlášení, aby byla laboratoř pod kontrolou.

Stále se snažil dětem pomáhat. Nosil jim jídlo, vodu a spoustu léků na bolest a uklidnění. Třeba jako teď.

,,Pořádně se najezte. Nebudu schopný následující dny přijít," řekl tiše, když vytahoval rýžové krekry a balené bagety, které ukradl v kuchyni.

,,Jste náš anděl!" vykřikl Felix s úsměvem. Jeho oči byly zarudlé a napuchlé, kvůli velké míře experimentování. Jeho vize se kupodivu nezhoršila, ale stále neviděl ostře.

Černovlasá dívka, která měla téměř 15 let, s tématickým číslem N15 se s vděčným úsměvem natáhla pro bagetu. ,,Záchrana..."

K její paži se tiskl hnědovlasy kluk, o dva roky mladší. Jeho krk zdobilo číslo N10

Jediný a Minho seděl v rohu s rukama svázanýma za zady a vůbec se na ně nedíval. Yoongi věděl proč.

Minho a N10 byli součástí stejného experimentu. Do jejich svalů pumpovali speciální látky, které měly vést k nadlidský síle a rychlosti. Fungovalo to.

Bohužel byli nucení prokázat svou sílu zabíjením. Postavili každého z nich do místnosti s třemi náhodným lidmi. Měli to být vězni AT.

Když Minho nechtěl nikoho ublížit, dali mi speciální drogu, kvůli které zapomněl na vlastní myšlenky. Poté řádil, dokud nebylo všechno v místnosti mrtvé.

Ruce měl svázané speciálními pouty, které ani jeho síla nepřekonala. Byl totiž tak silný, že přeprat dospělého muže mu nedělalo problém. N10 byl v tomhle pomalejší a slabší.

Minho se však bál sám sebe. Nechtěl zabíjet.

Yoongi sledoval, jak Felix první nakrmil svého bratra a až poté se najedl sám. Nevynechal ani pevné objetí.

Kdykoli je pozoroval, přál si, aby mohl utéct i s nimi domů. Kluci by je vzali pod svá křídla a dali jim normální život.

Ne tohle.

°•°•°•°•°

Yoongi dojedl svůj oběd a vydal se ze společně jídelny do komunikačního centra. Měl dnes svých patnáct minut na volání.

Když však šel kolem jedné z vyšetřoven, zaslechl velmi povědomý, dívčí hlas. Šokem zamrznul a stoupnul si blíž k pootevřeným dveřím.

,,Šéf říkal, že budete překvapený, když vám řeknu o špehovi, kterého tu máte. Věřte však, že to bylo pouze kvůli společným zájmům obou institucí."

,,Tato laboratoř byla od začátku dílem obou institucí. Uráží mě, že byste měli potřebu mě hlídat," odpověděl doktor Yung otráveně.

Yoongi šokem zatajil dech. SE a AT spolu spolupracují? Proč tu tedy byl? O co tu sakra šlo?

,,Opravdu se nic neděje. Dnes jsem zabila posledního člověka, který veděl o spojení našich organizací. Podíl výsledků platí stále stejně."

,,Takže co bude s Sugou? Měl bych ho zabít? Je to ale tak talentovaný student. Pořád nechápu, že jste mi jen tak přiznala špionáž vaší vlastní mafie."

Rose si s pobaveným úsměvem prohrábla vlasy. ,,Tady vůbec nejde o vaší laboratoř. Ale o kluka samotného," otočila hlavu ke dveřím a potkala se s nevítaným hostem pohledem. ,,Věřil byste, že právě na něj někdo donášel přímo vašemu šéfovi?"

,,Věděl jsi to, Yoongi?" na její tváři visel děsivý úsměv a samotný doktor překvapením málem sekočil ze židle. Nevěděl, že je někdo poslouchal.

On však zděšeně vykulil oči a rozběhl se pryč. Věděl však, že odsud se nedostane. Musel dát vědět domů, aby je varoval, že ani jejich vlastní vedení nehraje fér.

Spolupracovali s někým, kdo je málem zabil. Byl součástí nějakého podivného plánu a Rose v laboratoři toho byla důkazem.

Ať už tu šlo o cokoli, musel je varovat. Jinak dopadnou jako on.

Doběhl do svého pokoje a ze skříně vytáhnul svůj mobil. Byl vypnutý, protože měl zákaz ho používat. Všude byly odposlechy a kamery, i v jeho vlastním pokoji, proto ho nechal schovaný. Teď už to však bylo jedno.

Rozezněl se poplašný systém a každé světlo začalo blikat rudě. Už šli po něm.

Vzal si jen svou zbraň, mobil a vyběhl zpět na chodbu. Na kazdme rohu byly kamery, neschoval by se. Běžel ke vchodu do laboratoře, přestože nevěděl, že nebude schopný ho otevřít. Mezitím zavolal na první číslo, které měl pod prstem.

,,Yoongi?! Jakto, že voláš, co se děje?!"

,,Tae! Slyšel jsem něco, co jsem neměl a jdou po mě, ale musím to někomu říct!"

Řekl mu úplně všechno. Co se v laboratoři dělo, jak to tu probíhalo a že jejich vedení se nejspíš spiklo s AT.

Běžel dlouhou chodbou a slyšel za sebou skupinu strážníků. Šlapali mu na paty.

,,Nejspíš po tobě taky půjdou, ale já to někomu musel říct! Zabijí každého, kdo o spojení ví!" dech mu při běhu téměř nestačil. Srdce měl až v krku

,,Je mí líto, Tae—" ucítil palčivou bolest v lýtlu, když mu do masa vnikla ostrá čepel házecího nože. Upadnul na zem, mobil upustil, ale než stihl vůbec zvednout hlavu, měl ruce za zády, svázané a dva muži ho vytáhli na kolena, i před jeho bolestné nářky.

,,Není hezké strkat nos do cizích konverzací," zahihňala se Rose a jemně chytla jeho bradu.

,,Co se tu kurva děje?! Proč tu jsem, když s nimi spolupracujete!" vykřikl vytoceně, ale dívkou ho chytila za krk. Její stisk byl pevný, hned ho odřízl od kyslíku.

,,Složité, složité..." s nadšením sledovala krev, co mu tekla z nosu v následků pádu. ,,Tvá krev je zlatá. Tak ráda bych tě proměnila na panenku, ale nesmím tě zabít."

Yoongi bezmocně lapal po dechu, ale nemohl nci dělat.

,,Moc mě mrzí, že tě právě já zbavuju svobody. Byla chyba, že jsi do toho zatáhl ještě někoho dalšího."

°•°•°•°

,,Cože?!"

Namjoon pevně semkl rty a zakyval hlavou. ,,Psali mi z vedení, že s Yoongim ztratili kontakt a neví, kde se nachází..."

Ticho a napětí by se dalo krájet. Všichni si vyměnili zděšeně pohledy, jen Hosoek se agresivně postavil.

,,Jak je to možné?! Jak mohli jen tak ztratit kontakt?!" vykřikl Hoseok. Před týdnem s ním mluvil naposledy a očekával jeho další hovor. Tohle byl nečekaný a nechtěný zvrat.

,,Doufám, že mají situaci pod kontrolou a hledají ho," přidal se Jimin, jenže když Namjoon zavrtěl hkavou, naštvaně zaťal pěsti.

,,Řekli, že ho hledat nebudou. Musíme to udělat sami," řekl.

Hoseok přísahal, že na chvili viděl rudě. Pošlou Yoongiho pryč, nedají žádné informace a když se ztratí, nemají ani snahu ho hledat. Co se sakra dělo?

,,Začnu ho klidně hledat sám a hned teď," prohlásil.

Jin souhlasně zakýval hlavou. ,,Půjdu s ním."

,,I my pomůžeme!" vykřikl Jeongin za celý jejich tříčlenný byt.

,,Nic jiného bych od vás nečekal," zamumlal Namjoon s pyšný úsměvem. Ačkoli byla situace příšerná, chtěl zůstat co nejvíce pozitivní. Společně určitě najdou nějakou stopu a ovládnou situaci. Jako vždy. ,,Určitě ho najdeme. Odmítnu několik misí a budeme se na to soustředit. Stačí jen počkat na Jungkooka a Teahyunga."

Všichni prikývli. Z pomyšlení, že by se Yoongi už nevrátil, se všem svíral žaludek. Nemohli ho teď opustit.

Během pár vteřin však do společenské místnosti vtrhnul vyděšený Kook. Byl bledý jako stěna, opocený a zadýchaný z běhu.

,,Taehyung zmizel! Sbalil si věci z bytu a nebere telefon!"

Hiii!

Konec se blíží, ale ještě tam nejsme 🗿

Co se však také blíží ke konci je kpop soutěž s vánoční tématikou od souteze_a_vyzvy, které se už podruhé účastním ^^

Najdete tam spoustu podařených povídek a máte i možnost hlasovat pro vaše nejoblíbenější příběhy, čímž podpoříte opravdu nadané autory, kteří se letos zapojili. Já mám s výběrem opravdu dilema🙏

Také, jak jsem slíbila, na svém instagramu, který najdete v mém biu, vám ukážu cover nového příběhu, co vyjde spolu s úplně poslední kapitolou.

Budu ráda, když omrknete a těším se příště! ^^

Vaše Anonymní Holčena <3