Pokusil se znovu uvolnit jeho sevření, ale mělo to úplně odlišný efekt. Muž chytil jeho hlavu a praštil s ní o dřevěný stůl. I přes jeho bolestný výkřik mu hlavu více přimáčkl ke dřevu.

,,Respektuj svou matku, kluku. Určitě byla strachy bez sebe."

Yoongi přísahal, že se mu na chvíli zatmělo před očima a celý svět se několikrát otočil. Věděl, že na něj někdo mluvil, ale plně vnímat začal, až když uviděl malý šedý ovladač v matčině dlani.

Než však stihla něco udělat, jeden z těch opilých mužů jí ovladač vzal z rukou.

,,Konečně, ovladač k televizi!" vykřikl nadšeně a několik vteřin podržel největší tlačítko. Byl zmatený, že to nic nedělalo, dokud neviděl černovláska, jak sebou celý škubal a bolestí mu tekly první slzy.

Zmateně pustil tlačítko, viděl, že se uklidnil. Ze zvědavosti ho stikl ještě jednou, podobně dlouze a výsledek byl stejný. Nedalo mu to a tlačítko zmáčknul ještě několikrát a krátce, dokud jeho opilá hlava nepochopila smysl celé věci.

Všichni stejně nadšeně pozorovali, co to s ním dělalo, ale nikdo nevěděl odkud to šlo, dokud Muž, co ho držel, nestáhl jeho rolák dolů.

,,On má obojek? To byl skvělý nápad!"

,,Jak jinak vychovat poslušného psa."

,,Dej mi to, chci to zkusit!"

,,Já taky!"

,,Koukej nám to půjčit!"

Ne, prosím...

Z posledních sil se pokusil znovu osvobodit, ale když jeho tělem opět projela elektrizující bolest, ztratil naději.

Hosté si předávali ovladač a v různých frekvencích ho pouštěli. Bavili se nad tím, jak sebou nebohý chlapec házel a skučel bolestí.

Cítil jen bolest. Ani si nevšiml, že ten muž se zvedl a vytrhl jednomu z hostů ovladač z rukou.

Šok polevil, ale byl moc ochromený bolestí, aby stihl utéct, než se k němu opět vrátil a za vlasy ho vytáhl na kolena.

,,Hej, kazíš srandu!"

,,Vrať nám to!"

,,Jak řekla Chou, dneska je můj," odsekl a s oslizlým úšklebkem olízl jeho ušní lalůček.

Yoongiho matka souhlasně zakývala hlavou. ,,Dělej si s ním co chceš, za tu tvou ochotu ti hodně dlužím."

,,Slyšíš, medvídků můj? Tohle je začátek našeho vztahu," uchechtl se a volnou rukou vytáhl ze své kapsy nějakou krabičku.

Mezitím Yoongi citil, kam tohle všechno směřovalo. Byl znechucený jen představami.

,,P-pusť mě, ty prasáku!" zakřičel a vystrčil mu krabičku z rukou. Víc už bohužel nestihl.

,,Ty máš ale výdrž, ta se ti bude hodit," ušklíbl se a zaklonil mu hlavu, zatímco druhou rukou znovu nahmatal krabičku.

Vytáhl z ní několik bílých prášků a nacpal mu je do úst, i přes jeho přetrvávající odpor.

Yoongi je odmítal spolknout. Nevěděl, co to bylo prášky a nevěděl, co to s ním udělá.

Vyššího muže však začínal jeho protest štvát. ,,Koukej to spolknout!" zasyčel a hodil s ním o žem, aby si uvolnil ruce. Klekl si na něj obkorčmo, jednou rukou chytil jeho čelist a druhou mu strčil téměř až do krku. Chvíli se s ním přetahoval, ale nakonec ho donutil prášky spolykat.

Spokojeně si utřel ruku do Yoongiho mikiny. ,,Tak je hodný, teď už se ti to bude jenom líbit."

Yoongi věděl, že už mu nic nepomůže. Ať mu ten muž dal cokoli, s bolestí hlavy mu to určitě nepomůže.

Jeho jediná naděje byla si znovu strčit prsty do krku a prášky vyzvracet. Bohužel ho muž znovu chytil za vlasy a paži a zvedl ho na nohy.

Ani se nenadál a ležel na své posteli s černovlasým mužem nad sebou. Teď si uvědomil, že měl poslední šanci. Využil chvíle, kdy si povoloval pásek a natáhl se pod polštář.

Nikdy nebyl tak vděčný za to, že si vždy po ruce schovával nůž. Pevně ho chytil a vší silou se proti němu rozpřáhl.

,,Huh?!" překvapeně chytil jeho ruku a snažil se jí držet dál od sebe. Měl větší sílu, než čekal.

Čepel se už téměř dotýkají jeho suché kůže a menší dostal konečně naději, když v tom začaly jeho ruce povolování. Samy od sebe.

Ne, to ne! Ještě chvíli!

Ztrácel sílu, léky začaly působil. Snažil se, ale on už dostal převahu.

Odhodil nůž vedle a naštvaně chytil jeho bledý krku svou velkou oschlou dlaní. 

,,Jsi opravdu psychopat. Ještě že už s tím nebude problém," sykl na několik vteřin chlapce přiškrtil.

Yoongi se pokoušel bránit, ale jeho tělo postupně ochabovalo. Nemělo to cenu. Ani zakřičel nemohl, jakoby opustil své vlastní tělo.

,,Tohle bude zábava, medvídků můj."

°•°•°•°•

,,Hobi, co tvoje rande?"

,,Nebylo to rande," odsekl Hosoek, zatímco nepřetržitě koukal do monitoru.

Hned, co se ráno probudil se vydal do společenské místnosti. Rozhodl se pro krátký, ale důležitý a důkladný průzkum.

,,Na jak dlouho to vidíš?" povzdechl si Tae a sedl si na gauč. ,,Mám práci."

Černovlásek by mu rád řekl o pomoc, protože sám nebyl moc zdatný v počítačových věcech. Věděl, že Taehyung by se bez problémů dostal na každý web a zjistil by všechno. Nechtěl však vystavovat Yoongiho soukromí někomu dalšímu.

Našel spoustu zajímavých věcí. Policejní případy, lékařské záznamy.

Podle všeho, byla jejich rodina několikrát na policii. Podezření o zanedbání dítěte, podezření o týrání, rušení nočního klidu a stížnosti ze školy na agresi.

Kromě znechucení, které cítil mu neseděl poslední bod. Ten Yoongi, kterého potkal se bál rychlých pohybů a stále si nervózně hrál se svými prsty. Jak mohl být agresivní?

To co ho však opravdu vykolejilo byly lékařské záznamy. Vypadalo to, že byl Yoongi v nemocnici často.

Zlomeniny, popáleniny, řezné rány. Vypadalo to, že nemocnice se také obrátila na polici a dětského psychiatra z důvodu sebepoškozování.

Proč se nic nestalo? Pokud je to všechno pravda, jak může něco takového procházet?

Všechno si přeposlal, aby si mohl něco případně znovu prostudovat a nechal počítač brunetovi, co netrpělivě čekal.

Vystřídali si místa a on se pohodlně uvelebil na gauči. Všechno mu to stále šrotovalo hlavou, přestože věděl, že mu do toho nic nebylo.

Znal ho krátce, ale nedokázal to jen tak přehlédnout. Ten kluk potřebuje pomoc, nikdo ho neposlouchá.

S povzdechl si promnul tváře při pomyšlení na jejich rozloučení. Nečekal, že uteče jen kvůli objetí, ale kdyby věděl o tom, co všechno dnes našel, byl by opatrnější.

Měl bych mu napsat. Tak taky udělal. Vytáhl svůj mobil a hned napsal zprávu. Když byla odeslána, rozhodl se pro nějaký trénink.

Popřál brunetovi štěstí při práci a vydal se dolů do trénovací haly, přičemž se nedokázal zbavit podivného pocitu. Jakoby se něco dělo, možná se to dokonce už stalo.

Divné, měl bych se zase začít soustředit.

°•°•°•°•°

,,Jo, to je ono, ah~"

,,Cítíš to taky, medvídků? To příjemné napětí!"

,,Věděl jsem, že budeš ten pravý."

,,Ne!" vykřikl Yoongi vyděšeně, když otevřel oči. Ležel na boku, schoulený v klubíčku, celý opocený.

Hlava ho bolela, jakoby do něj někdo bouchal kladivem a celé jeho těle bylo těžké.

Chvíli zmateně koukal před sebe, než ho začaly zasahovat vzpomínky z minulé noci.

Nevydal jediný vzlyk, jen nechal pár slz, aby sklouzly po jeho tváři na polštář.

Nedokázal ani popsat, jak se cítil. Zlost, zoufalství a znechucení se v něm mísilo ve vlnách.

Zároveň si připadal pošetile, že tomu nedokázal zabránit. Už tak měl včera na nic den a tohle byla skvělá třešnička na dortu.

Chtěl se zvednou, aspoň se podívat kolik bylo hodin, ale kvůli bolesti celého těla se nedokázal ani pohnout. Možná zároveň doznívaly ty prášky.

Byly, jako nějaký mučící nástroj. Jeho tělo bylo ochablé a nedokázal se bránit, ale vše vnímal, včetně bolesti.

,,Proč..." vydechl zoufale a schoval si hlavu do svých rukou.

,,Proč nemůžu konečně umřít..."

Yo!

Doufám, že se vám zatím příběh líbí! Taky budu ráda za jakoukoli zpětnou vazbu, což samozřejmě zahrnuje i kritiku ^^

P.s. když jsem mé milované bestie popisovala nějaké detaily toho příběhu, včetně těch, co ještě nejsou ani napsané, ale brzy budou... řekla mi, že bych se měla jít léčit. Souhlasíte? O.O

Vaše anonymní holčena <3