,,Zlato, jsi dneska myšlenkama jinde. Je všechno v pohodě?" zeptal se Hoseok, zatímco mu jemně prohrabl vlasy.

Seděli na gauči před televizí a sledovali nějakou romanťárnu, co jim doporučil Jin a jen si užívali odpočinku.

,,Jsem unavený," odpověděl. Vůbec vlastně film nesledoval, jen odpočíval v jeho klíně, přitulený jako koala k větvi a poslouchal uklidňující tlukot Hoseokova srdce.

Stále měl v hlavě Namjoonova slova.

Vůbec se nezajímal o nějaké AT a riziko mise. Byl zvyklý nasazovat život, ale doteď to nikdy neznamenalo opustil ostatní. Opustit Hoseoka. Ještě na tak dlouho.

Pokud Joon neuspěje, nemůžou se vzepřít rozkazům.

S tichým povzdechem přivřel oči. Měl z těch myšlenek hlavu jako balón.

Hoseok viděl, že něco nebylo v pořádku, ale nechtěl na něj zbytečně naléhat. Až bude chtít, řekne mu to.

Do jeho vlasů vtiskl láskyplný polibek a dál si s pramínky pohrával. To ještě nevěděl, že přesně za dvacet vteřin bude uprostřed hlubokého spánku jako hybernující panda.

Natáhnul se pro ovladač a vyplnul obraz. Poté se pohodlněji uvelebil, vlastně se spíše položil na záda i s malým koťetem v náručí. Nakonec je přikryl dekou.

,,Dobrou, Yoonnie."

•°•°•°•°•°

,,Já... já jsem Seungmin..."

Yoongi s úsměvem naklonil hlavu. Byl včera tak rozhozený z celé té podivné mise, že zapomněl na nového člena.

Stál před ním hnědovlasý klučina s výškou připměřenou svému věku. Nervózně žmoulal hnědý svetr, který patřil Jeonginovi, i kdyz z blízka mu byl na rukou trošku kratší.

Celou dobu se díval do země, ale nevypadal vyděšeně. Byl spíše ostražitý. Ať už si prošel čímkoli, dost ho to poznamenalo.

,,Já jsem Yoongi. Jaká byla první noc u kluků? Byli hodní?"

,,Mají hodně energie. Hlavně Jeongin," někdo by mohl říct, že to byla rýpavá poznámka, ale právě Yoongi to pochopil.

Prostě měl rád svůj klid, stejně jako on. Věděl, jak je občas těžké s kluky držet krok.

,,Zvykneš si, věř mi. Každopádně, mám zjistit co s tebou," vytáhl z kapsy úplně nový nůž, ještě v koženém pouzdře a podal mu ho.

Seungmin chvíli váhal, než nůž vzal do rukou. ,,Co s tím mám dělat?"

,,Útočit, co jiného," ušklíbnul se a dlaněmi ho popohnal i přes jeho skeptický výraz. ,,No tak, do toho!"

°•°•°•°•°•

,,Yoongi školí nováčka, neměli bychom je zkontrolovat?" zahihňal se Jimin, zatímco Hoseokovi zašíval rozražené čelo. Vrátil se z mise a jako obvykle se to neobešlo bez zranění.

,,Namjoon má práci a— Au!" vydechl, když za nit zatáhl víc, než bylo potřeba. ,,Jungkook a Chan jsou na misi, nikdo jiný neměl čas."

,,A Jin?"

,,Jin odchází na misi," dveře se otevřely a Jin, celý v černém, vešel dovnitř. Utahoval si pásek, na kterém měl potřebné zbraně, ani se na ně nekoukal.

,,Jdeš s tím kolenem?" zeptal se Jimin a vyšší zakýval.

,,V poslední době mě bolí i při běhu, mohl bys mi ho zpevnit?"

Dodělal poslední steh a čelo mu pečlivě zalepil. ,,Už jdu na tebe."

Hoseok si opatrně prohmatal ránu. Mohl jen doufat, že z toho nebude otřes mozku. Pořád si pamatoval, jak Yoongi trpěl migrénami a nevolností. Občas se ani nedokázal zvednout z postele. Bylo to dávno, ale měl všechno v živé paměti.

Když nad tím přemýšlel, byl unavený a jediné, co by mu mohlo dodat dostatek energie bylo objetí jeho přítele.

,,Jinak, nevíte proč má Jeongin peroxid na vlasy?" zeptal se Jin, zatímco mu zkušený zdravotník obvazoval koleno flexibilní tapem.

,,Nechce si sám obarvit hlavu, že ne?" vydechl Hoseok překvapeně. Možná by to měl jít zkontrolovat. Stejně už byl na odchodu.

Zastavil se u bytu, kde bydlel Chan, Jeongin a nově Seungmin, jenže nikdo neotvíral. Klepal několikrát, ale nic.

Mohl jen doufat, že neměli žádné hloupé nápady.

Vydal se ke svému bytu a odemkl. Předpokládal, že Yoongi stále trénoval s novým členem, ale hlasitý smích ho vyvedl z omylu.

,,Yoongi, nehýbej se tak!"

,,Snažím se, ale ta chemikálie smrdí!"

,,Otevřu okno."

Hlasy poznal hned. Jeongin, Yoongi a Seungmin.

Ucítil příšerný zápach chemické barvy na vlasy a zvědavost ho zavedla přímo do koupelny.

Tam seděl jeho přítel s ručníkem kolem ramen, čelem k zrcadlu. Jeongin stál za ním a pomocí rukavic mu patlal bílou barvu na vlasy. Seungmin stál u okna, očividně potřeboval čerstvý vzduch.

,,Co se tu děje...?" vydechl zmateně.

Všichni tři se na něj se stejným, překvapeným výrazem otočili.

,,Um, přeměna?" Yoongi se nejistě zahihňal při své vlastní odpovědi. Sám nevěděl co to vlastně dělal, ale nechával tomu volný průběh.

,,Namjoon už předtím říkal, že by měl Yoongi úplně změnit vizáž, ale nějak nebyl čas. Když jsme však byli venku, našli regál s barvami a napadlo nás Yoongiho překvapit!" vyhrkl Jeongin pyšně. Málem si dal ruce vbok, ale neštěstí se sám zastavil a tím zabránil skvrnám na svém oblíbeném tričku.

Hoseok si je pobaveně povzdechl. ,,Hlavně ať se nikomu nic nestane."

,,Neboj! Bude tak krásný, že se znovu zamiluješ!" zahihňal se, přičemž Yoongi nápadně zrudnul.

Ukončil proces nanášení barvy, která měla působit půl hodiny. Ten čas jen seděli v koupelně na podlaze a povídali si.

Šlo jim hlavně o zapojení nového člena, aby se necítil mimo kolektiv, což se podařilo.

Seungmin konečně upustil ten nepřítomný a nejistý výraz. Měl krásný úsměv, i když ho ukazoval jen chvílemi.

Když uběhla půl hodina, Jeongin vyhnal Hoseoka ven se slovy, aby se nechal překvapit.

Rozhodl se tedy udělá dvě kávy. Yoongi vypadal, že toho měl taky docela nad hlavu.

Trvalo skoro patnáct minut, než zvuk fénu utichl. Slyšel tichý smích a tlumené dialogy, které spolu vedli.

Pořád byl zaražený z té náhle změn, kterou se rozhodl udělat. Zrovna jeho Yoongi. Nedokázal si ho s bílými vlasy představit.

Jako na zavolání se však otevřely dveře a Jeongin vyvedl Yoongiho ven, jako otec doprovází svou dceru k oltáři. Celou dobu se pyšně tetelil nad svou prací.

Konečně si Yoongio prohlédl. Opravdu měl vlasy bíle jako sníh. Najednou nevypadal tak bledě a více vynikly jeho tmavé oči, taky narůžovělé tváře.

,,Vypadáš skvěle," řekl úplně bezmyšlenkovitě.

,,Fakt? Nevím, jestli si na to zvyknu," přiznal s nejistým povzdechem, ale vyšší ho bez varování obejmul.

,,Opravdu," políbil jeho čelo a podíval se na kluky. ,,Udělali jste skvělou oráci.

,,Díky!" vydechl Jeongin pyšně a druhý se jen nejistě pousmál. Vycítili, že chtěli chvíli pro sebe, proto se jen rozloučili a utekli pryč.

Hoseok se konečně nemusel krotit rukama a sjel k jeho zadku. ,,Udělal jsem nám kafe, dáš si?"

Menší zakýval hlavou a opřel mu ji na rameno. Měl zničený nos peroxidem, proto šel záměrně pro jeho vůni.

Nakonec si vypili kafe a zakousli to sušenkami od Jina.

,,Má na rameni vytetováné podivné číslo," zamumlal zničehonic.

,,Číslo?" zeptal se překvapeně Hoseok. ,,Proč?"

,,To nevím. Když jsem se zeptal, zmlknul a já ho nechtěl nutit. Vlastně to dost okatě schovával, viděl jsem číslo jen náhodou."

,,Měli bychom se zeptat Namjoona?"

Yoongi zavrtěl hlavou. ,,Ne, necháme mu prostor. Otevře se až bude chtít," zamumlal. Popravdě teď neměl moc energie nad tím přemýšlet.

Měl stále v hlavě jen jednu věc. Misi, kvůli které by musel všechny na dlouhou dobu opustit.

Nad tou myšlenkou nejistě semknul rty a pod stolem našel hřejivé dlaně svého přítele.

Ten zmateně zvedl pohled, ale ochotně jejich prsty propojil. ,,Děje se něco?"

Chtěl mu to říct. Všechno, opravdu moc, ale nemohl. Slíbil to Namjoonovi, který dělal vše proto, aby tomu zabránil.

,,Nic jen... Jsem ti chtěl říct, jak moc tě miluju," zamumlal stydlivě.

To bylo docela překvapující. Nikdy nebyl ten, co vyjadřoval city slovy, ale teď?

,,Já tebe taky. Ani nevíš jak," s veselým úsměvem si ho přitáhl na klín do pevného objetí.

Yoongi se pevně chytil jeho ramen a přímo u něj schoval svou tvář, aby neviděl osamělou slzičku, kteoru nedokázal udržet na místě.

,,Miluju tě," zopakoval, jakoby zapomněl, že to před chvílí řekl.

Jestli nad tím doteď nepřemýšlel, tak teď si byl jistý, že něco nebylo v pořádku. Něco ho trápilo a to opravdu hodně.

Nechtěl však škemrat o odpovědi. Musel mu dát komfort a lásku, kterou potřeboval a kterou si zasloužil.

,,Já tebe víc."

Hiiiii!

Nestíhám, stresuju, ale na wattpad musí být čas, proto nesu novou kapitolu 💅

Byla jedna z klidnějších, tak snad se vám líbila ^^

Vaše anonymní holčena <3