,,Jdou ti do zad."

Yoongi okamžitě zareagoval na hlas v jeho sluchátku a při hbité otočce střelil oba muže do hrudi.

Běžel dál tmavými chodbami a pevně držel malý kufřík. Právě kvůli němu ho pronásledovali.

Dýchal hlasitě, zvlášť když mu přísun kyslíku omezovala maska na tváři. Už si na ni zvykl, ale běhat bylo stále o něco horší.

,,Kde jsou Jungkook a Hoseok?" vydechl.

,,Hoseok je venku a Jungkook je kousek od tebe. Potkáte se za chvíli."

Neptal se dál a radši zahnul v další prudké zatáčce. Slyšel výstřely, což znamenalo, že byl Jungkook blízko.

Za chvíli se s ním také doslova srazil. Neměli však čas na nadávky, museli pryč.

,,Tys ten krám opravdu vytáhl?" vydechl překvapeně.

Yoongi přikývl a ukázal na otevřené okno přímo před nimi. ,,Jo, ale musíme rychle zmizet."

Jungkook hbitě přeskočil okenní parapet, ale když to samé chtěl Yoongi, z vedlejších dveří vyběhl vysoký muž s nožem v ruce.

,,Yoongi?!" vykřikl Jungkook, ale svůj výskok už zastavit nedokázal. Dopadl na kluzkou střechu a ačkoli se chtěl dostat zpátky za ním, skutálel se dolů. Až na okraji okapu se chytil a ladně dopadl na zem.

Byla to ta nejošklivější ulice, kterou si dokážete představit. Špína, podivní lidé všude kolem.

,,Kde je Yoongi?!" vydechl Hosoek okamžitě, když k němu doběhl.

,,Napadli ho, ale já mu nestihl pomoct! Musíme se tam vrátit, ale ta střecha moc klouže!" vyhrkl.

Než však stihl zažádat o pomoc ve svém sluchátku, zaslechli hlasitý výbuch.

,,Kurva," Hoseok vyskočil pomocí spodního okna na okap a přitáhnul se nahoru.

Střecha po dešti opravdu klouzala, nemohl se dostat výš. To však ani nemusel, protože z okna vyskočil sám Yoongi.

Nepočítal s klouzavym povrchem a prakticky se svalil dolů jako pytel brambor.

Hoseok jeho pád zbrzdil.

,,Díky," vydechl a pevně se opřel o jeho ramena. ,,Proč to kurva tak klouže?"

,,Pršelo celý den," připomenul mu a převzal si kufřík, aby měl jednodušší cestu dolů.

Tae, který je celou dobu sledoval a kontroloval si spokojeně oddechl. ,,Mise splněna. Dobra práce, hoši."

°•°•°•°•°•°•°

Trvalo to, ale před pár měsíci se vrátili do své staré budovy. Byla opravená, modernější a lépe zabezpečená.

Pokračovali, jakoby se nic nestalo a neměli dvakrát na výběr.

Jimin odhodil zakrváceny skalpel a vydal se ven. Vůbec se neohlížel na mrtvé tělo položené v krvi, které tam nechal.

Dostal informace které chtěl, už ho nepotřeboval. Čekal na něj opravdový pacient. A že byl slyšet i za dveřmi.

,,Nesnáším lidi," zasyčel Yoongi otráveně, zatímco se neklidně vrtěl na lůžku.

Hoseok vedle něj seděl a snažil se ho držet na místě, ale nebylo to nic platné.

,,Ty máš na ty výbuchy nějaké štěstí," zamumla Jimin, když si prohlížel jeho odhalená záda.

,,Drž hubu," odsekl.

Tentokrát ho však způsobil sám, malým granátem. Bohužel sklo z rozbitého okna a jiný bordel se mu kvůli tlakové vlně dostal pod kůži.

Jimin okamžitě vzal všechny pomůcky a začal mu záda čistit.

Trvalo to docela dlouho. Střepů v jeho kůži bylo dost, ale blonďák nebyl žádný začátečník.

,,Buď trošku jemnější..." procedil přes zuby zaťaté bolestí, zatímco podvědomě mačkal Hoseokovu ruku.

,,Už to skoro bude, Zlato. Vedeš si dobře," uklidňoval ho brunet.

,,Už hotovo," celá záda vydezinfikoval a zalepil.

Yoongi si oblékl tričko, ale v tu chvíli se rozrazily dveře, ve kterých stál Jeongin.

,,Namjoon svolal schůzi!" vykřikl.

Nikdo se neptal proč. Dokončili, co bylo potřeba a vydali se do zasedací místnosti.

Jen Yoongi si ze zadu prohlížel Jeongina. Připadalo mu, že rostl každým dnem, taky na něj šla puberta.

Už to byl téměř rok od útoku, ale on se stále odmítal dotknout zbraně. Nedokázal z hlavy vymazat vzpomínku, jak Chana postřelil a stále si to vyčítal.

Místo toho trávil všechen volný čas s Taehyungem, který ho učil všechno potřebné.

Svým způsobem fungovalo všechno správně.

Došli do společenské místnosti a jak čekali, byli poslední. Všichni už zasedli.

,,Pardon za zpoždění."

,,To nic, slyšel jsem o tom výbuchu. Jste všichni v pořádku?" zeptal se Namjoom a Yoongi přikývl.

,,Jen odřeniny. Spíš řekni proč jsme tady, nemáš ve zvyku dělat náhlá setkání," odvetil zvědavě.

S nenápadným povzdechem se podíval do svých papírů. ,,Máme nového člena, přijede dnes večer."

Tato odpověď vyvolala tichou, ale vášnivou reakci. Začali mezi sebou šeptat různé komentáře a teorie, ovšem jakmile Nmajoon opět otevřel pusu, poslušně zmlkli.

,,Jmenuje se Kim Seungmin a je jen o rok starší než Jeongin. Nedostal jsem od vedení bližší informace, klasicky, takže pokud vás zajímá jakýkoli příběh, budete muset za ním, ale nemám žádné ponětí jak bude vypadat, jak se bude chovat, nic," řekl.

,,Kde bude bydlet?" Jin položil velmi dobrou otázku.

Dost bytů se vyčistilo a nikdo je nezbýval. Jeongin a Chan dostali dokonce vkastní byt, aby nebyly všechny tak prázdné. Nemohli však dát nového kluka úplně samotného na byt.

Jejich vůdce měl všechno promyšlené. ,,Napadlo mě, že bych ho dal k Jeonginovi a Chanovi. Věkově mu budou nejblíž a stačilo by, kdyby se do jednoho z pokojů donesla druhá postel. Souhlasíte?" zeptal se směrem k těm dvěma.

Jeongin s tím neměl žádný problém, ale než odpověděl, otočil se na svého spolubydlícího. Tohle nebyla věc kterou mohl rozhodnout sám.

,,Bylo by špatné nechat ho samotného, když je nový. Jestli to Jeonginovi nevadí, jsem pro," odpověděl a malý černovlásek souhlasně zakýval hlavou.

,,Bude fajn tu mít někoho v mém věku!"

,,Děkuji, to rád slyším," řekl Namjoon. Byl vděčný, že každý v této budově byl  ochotný pomoct ostatním. ,,To je všechno co jsem vám chtěl říct, můžete jít."

,,Mám hlad," zamumlal Yoongi, když se Hoseokovi opřel lokty o stehno. Znemožnil mu tak odchod z místnosti.

Brunet s pobaveným úsměvem zakoulel očima, ale zajel svými prsty do jeho jemných vlasů. ,,Udělám nám ramen. Ty si můžeš odpočinout."

,,Já tě miluju, Hobi," vydechl unaveně. Co by dělal bez přítele jako byl on. Bohužel ne každý mu přál klidný zbytek odpoledne.

,,Yoongi, mohl bych s tebou ještě mluvit?" zeptal se Joon.

Menší překvapeně zvedl hlavu, ale podle starostlivého výrazu, který dostal pochopil, že měli jít do většího soukromí.

Ačkoli se mu nechtělo, dostal se na unavené nohy a vydal se s ním do jeho kanceláře.

Tedy až po tom, co dal Hosoekovi pusu na tvář. Musle mu už teď poděkovat za večeři, kterou chtěl vařit.

Posadili se na malý gauč v Namjoonově sídle, aby se zbavili jakékoli formality.

,,Přišel mi mail z velitelství, ohledně jedné mise," začal úplně od začátku. ,,Jde o dlouhodobou misi. Znamenalo by to na několik měsíců odejít do utajení. Je to hodně nebezpečné, riskantní a vůbec do toho nechci nikoho posílat," se starostlivým povzdechem si promnul kořen nosu.

Yoongi zkušeně četl mezi řádky a nejistě semkl rty. ,,Vím, že mise se neodmítá, ale... Na měsíce?" vydechl.

,,Není to jen o tom," namítl. ,,Moc dobře víš, že mi Moobin řekl, abych tě držel od AT dál, ale a všechno tohle je o špehování AT. Vlastně by ses mezi ně musel vetřít do přímé blízkosti."

,,Tak proč já?" nechápal Yoongi.

Nmajoon pevně semkl rty a mykl rameny. ,,Nevím. Přišlo mi to jako rozkaz z velitelství. Jasně řekli, že tam musím poslat tebe. Asi máš podle nich jako jediný všechny kompetence."

,,Mám jít špehovat AT z blízka, přestože se k nim nemám přibližovat?" zopakoval celý rozčarovaný tímhle dialogem.

,,Snažil se to nějak ukecat. Nechci tě poslat pryč na dobu neurčitou, navíc Hoseok by mě zabil. Budu pro to dělat všechno, ale chci abys věděl, že ta možnost tu pořád je," snažil se být férový a dobrý vůdce. Nemohli se vzepřít příkazu, ale mohl to zkusit nějak změnit.

Menší chvíli koukal na své špičky a neklidně si promnul stehno. ,,Když seri to nepodaří, za jak dlouho to má být?"

,,Říkali, že asi za měsíc až tři. Nikomu to zatím neříkej, musíme doufat, že to ukecám."

Yoongi nebyl tak pozitivní, ale donutil se k prikývnutí. Odejít na několik měsíců? To bylo bláznovství. Nikdo z nich nikdy neopustil budovu na déle jak tři dny.

Cele to bylo divné a nedokázal se zbavit nepříjemného pocitu v jeho břiše.

,,Dobře."