71 | Lung

,,Takže mládeži, já i Tae jsme usilovně hledali informace ohledně infiltrace naší budovy a teď máme skládačku téměř konkrétní. Taky jsme dostali další instrukce z vedení a něco málo jsem vymyslel já sám, takže půjdeme postupně," řekl Namjoon. Měl všechno sepsané na papíře, aby na nic nezapomněl.

Šlo o jejich první seriózní setkání, co bydleli na předměstí. Všichni seděli u velkého rozkládacím stolu s čajem nebo kávou, záleželo co bylo komu po chuti a nechyběly čerstvé sušenky.

,,Zjistili jsme, že jejich hlavní úkol byl zničit celou naši základnu. Použili náš bezpečnostní čip, kterým se bez problémů dostali dovnitř," začal pozvolna, aby nezačali tím nepříjemným.

,,Kde ji ale vzali? To jsme meli někde krysu?" nechápal Hoseok.

Namjoon si nejistě odkašlal, protože odpověď znal. ,,Projížděli jsme audit vstupu a použili čip s Yoongiho jménem."

Všichni se překvapeně otočili na Yoongiho, který koukal úplně stejně zmateně.

,,M-moji kartu? Ale-ale já—"

,,Už půl roku ji nemá. Omylem si ji odnesl kluk, kterému v zimě půjčil bundu aby neumrznul a zapomněl mu ji vrátit. Ztratil tehdy i peněženku!" zastal se ho Hoseok okamžitě, přičemž mu pod stolem položil ruku na stehno. Viděl, jak ho to rozhodilo. ,,Nemohli jste se splést?"

Zněl až naštvaně. Věděl, že na jeho přítele toho teď bylo dost a nelíbilo se mu, že by Namjoon jen naznačoval, že to byla jeho vina.

On však na obranu zvedl ruce nad hlavu. ,,Kontroloval jsem to, ale vím, že Yoongi za to nemůže. Říkali jste nám to, zapomněl jsi?"

,,Jsou dvě možnosti," pokračoval Tae. ,,Buď se k nim ta karta dostala úplnou náhodou, proto zaútočili až půl roku potom, co Yoongi o kartu přišel. Druhá možnost, ta méně pravděpodobná, je, že to bylo celé naplánované. Ten chlapec tam byl schválně postavený na mráz, abys ho viděl a dal mu bundu. A taky to vypadá, že ty jsi byl jen vedlejší ukol. Kdyby nenašli tvoji občanku, nejspís by vůbec nevěděli, že tu jsi. Shoda náhod."

,,Podtrženo sečteno, nikdo ti nic nevyčítá, nemůžeš za to," dokončil Joon jejich myšlenku. Mluvil přímo k Yoongimu, protože věděl, jak moc si všechno v poslední době vyčítal.

,,Já myslím, že už na tom nezáleží... Kvůli mě zemřel Moobin a spousta dalších lidí. Šli pro mě a já idiot jim ještě dal vstupní čip..." zamumlal provinile, jakoby vůbec neposlouchal to co mu doteď říkali.

,,Moobin by zemřel i tak a ty to moc dobře víš," namítl Jimin a natáhl k jeho dlani tu svou. Měl ruce studené. Udělal si malou poznámku do paměti, aby na něj více dohlížel.

Namjoon přikývl. ,,Zachránil tě z nějakého důvodu. Sice jsem nebyl schopný zjistit proč po tobě AT jde, ale určitě to nebude nic, co by nás všechny mělo ohrozit. Kdybys byl nebezpečný, nechal by tě umřít," řekl to docela na přímo, ale věděl, že to bylo to co Yoongi potřeboval, aby se vzpamatoval.

,,Ale pokud po mě stále půjdou, jenom vás ohrožuju! Třeba nás nějak vystupuje a zase někdo umře," řekl starostlivě.

Namjoon zavrtěl hlavou a upil svého čaje. ,,Mám plán. Necháme tě zmizet."

,,Zmizet?!" vyděsil se Jeongin.

,,Ne doopravdy," dodal Tae, aby všichni pochopili správný kontext věty.

Yoongi zmateně naklonil hlavu. ,,Jak?"

,,Znovu umřeš. Oficiálně přestaneš existovat a budeš fungovat pod krycím jménem. Ve všech formulářích budeš jen falešné jméno. Změníš vzhled a na všechny mise budeš nosit masku. Kromě nás a vedení o tom nikdo nebude vědět," vysvětlil ve zkratce.

Všechny pohledy stanuly na něm, protože čekali na jeho odpověď.

Měl z toho velmi smíšené pocity, ale co mu zbývalo? Pokud to bude fungovat, stav luxus.

Začalo ho z toho všeho pekelně bolet hlava. Nebylo to náhle, začalo to už předtím ale teď se bolest velmi zhoršila, proto si opřel čelo o svou dlaň.

Potýkal se s tím celý týden. Byly to komplikace otřesu mozku.

,,Pomiňte, zase mě bolí hlava. Ale jo, jestli to pomůže, klidně to udělám," zamumlal.

Namjoon spokojeně přikývl, ale Jimin nejistě promluvil: ,,Chceš prášky? Můžu ti pro ně skočit," vydechl.

On však zavrtěl hlavou. ,,Ne, teď to vydržím. Dám si je až skončíme," prohlásil. Nechtěl stále zatěžovat ostatní.

Hoseok si ho starostlivě prohlédl a začal jemně hladit jeho stehno. Vždycky ho to uklidňovalo.

Pokračovali teda dal. Vyřešili nějaké věci ohledně domu, služeb a dělení práce, než se dostali k úplně poslednímu bodu Namjoonova seznamu.

,,Tak a poslední. Podle vedení si máme dát volno a odpočívat dokdu nebude budova zase v provozu."

,,Odpočívat? Tam nahoře znají tento výraz?" uchechtl se Hoseok.

,,A co máme jako dělat celé dny?" zamumlal Jin.

,,Můžeme jet na výlet," navrhl Chan nadšeně.

,,Vždyť nechodíš," zahihňal se Jungkook.

,,Můžu skákat!"

,,Já se asi radši zaměřím na trénink. Mám co zlepšovat," povzdechl si Jungkook při pohledu na svou zavázanou ruku.

Každý nahodil několik nápadů, čím by si mohli zkrátit čas, ale po chvíli se Yoongi zvednu ze židle.

Bolest začala být nesnesitelná a bál se, že mu každou chvíli praskne hlava.

,,Asi si půjdu lehnout, jestli to nevadí," zamumlal se sklopenou hlavou.

Namjoon starostlivě přikývl. ,,Běž, už jsme všechno důležité probrali. Klidně si odpočiň."

,,Zlato, půjdu s tebou," řekl Hosoek a společně se vydali po schodech nahoru.

Bylo mezi nimi naprosté ticho, protože Yoongi sotva zvládal vnímat cokoli jiného než bolest.

Byl na sebe naštvaný, že musel odejít z tak důležitého meetingu, ale potřeboval to dospat.

Lehli si do postele a Hoseok mu hned udělal místo ve své náručí. Pevně Yoongiho obejmul a vtiskl mu láskyplný polibek do vlasů.

Věděl, že Yoongi si na mluvené slovo nepotrpěl, proto mu radši udělal perfektní místo k odpočinku.

Ani se nenadál a jeho přítel spal, jako malé mimino. Tak jak předpokládal.

°•°•°•°•°•°

,,Vypadá to hezky. Příští týden to ještě jednou převážu a pak už to můžeme nechat volné. Ale do konce měsíce žádné tréninky!" řekl Jimin přísně, zatímco Jungkookovi obvazoval paži.

Menší s děkovným úsměvem přikývl a vyskočil na nohy jako zdravá laňka. ,,Děkuji! Děláš skvělou práci, co bychom bez tebe dělali? Jinak nechceš donést sušenky? Nemáš hlad? Musí to byt únavné!" všechno řekl na jeden nádech. Kde na to měl kapacitu Jimin netušil, ale udělal mu radost jeho kouzelný úsměv.

,,Nechci, ale díky. Teď mazej, Tae na tebe určitě čeká."

,,Máš pravdu. Pá, Minnie!" když za sebou zavřel dveře, jakoby se vytratilo i pomyslné světlo, které v této místnosti chybělo.

Byla to nějaká pracovna, kam zázrakem dostali zdravotnické potřeby, které dostali od vedení a Jimin se tu prakticky zabydlel.

Bylo tu lůžko a on víc nepotřeboval.

Odložil obal od obvazu a dřepnul si k lůžku. Položil se na zem a hmatal pod postel, dokud nevytáhl sklenici plnou lehce zakaleného roztoku. V něm se vznášely černé plíce.

,,Huh, tvoje plíce mi jen připomenou jak ošklivý jsi byl," zahihňal se a skočil na lůžko. Sklenici však stále držel v úrovni obličeje.

,,Proč jsem si vlastně vzal zrovna tebe? Měl jsem si vzít ten ukazkově prožraný tračník, co mi dal ten hodný pan, co se nás snažil unést. Proč jsem si ze všech vzal tebe a tvoje plesnivé plíce?" těžko říct, zda mluvil sám se sebou, nebo si ve sklenici hledal živou osobu, co mu v hlavě odpovídala.

,,Tak jako tak mi nechybíš. Kreténe. Zabil bych tě znovu," prohlásil paličate a položil plíce do svého klína. Sklenici téměř objal jako plyšáka.

,,Všichni mají spoustu práce a nebo se zbytečně stresují. Chtěl bych pro ně něco udělat, ale nevím co... Chan nemůže chodit, takže výlet do přírody padá. Navíc Yoongimu by se při dlouhé procházce mohlo udělat špatně. Namjoon možná nebude mít čas na nic dlouhého. Bože, člověk se jim nezavděčí!" povzdechl si zoufale.

Chvíli pozoroval, jak se černé plíce vznášely a ladně houpaly v rytmu jeho dechu.

Nějak ho přitom napadl zajímavý nápad.

,,To je strašný nápad, víš o tom..." řekl
plicím a položil se do měkkých peřin.

Jungkook měl pravdu, byl unavený.

Hiiii!

Tenhle příběh je opravdu dlouhý...

No, jelikož zmohla nemoc a jsem doma, možná vám zítra vydám další kapitolu (aspoň něco pozitivního)🧚‍♀️

Buďte lepší než a dávejte na sebe v zimě pozor!

Posílám pozitivní čakry 💃

Vaše Anonymní Holčena <3

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top