Týden uběhl jako voda, ale věci se zdaleka nevrátily do normálu.

Spojili se s vedením a s jejich pomocí se dočasně přesunuli do velkého domu na předměstí hlavního města.

Kromě nich útok přežilo pár administrativních pracovníků, kteří se schovali a po smrti Moobina se odmítali do budovy vracet.

Zbyly tak sami pro sebe. Dostali malou podporu a úkoly, které museli plnit, ale to bylo vše.

Než se budou moct vrátit do budovy, žili docela klidný život. Neměli tolik misi, protože dva z nich byli postřeleni, Yoongi měl třes mozku a Namjoon trávil všechny dny za počítačem, aby vyřídil vše potřebné.

Jungkook se zotavoval docela dobře. Byl známý tím, že měl několik životu a i přes zranění moc dlouho neposeděl.

Chan málem přišel o nohu, protože se kulka trefila do špatného místa, ale nakonec to dobře dopadlo.

Yoongi měl jen otřes mozku a i přes nařízený klid pomáhal Jiminovi úplně se vším s čím mohl.

Zároveň se však mnohem víc uzavřel do sebe a to po konkrétním rozhovoru s Namjoonem.

,,Jak jsi věděl, že jdou po mě?" zeptal jsem se téměř hned, když jsem se dostali do soukromí.

On mlčel, Nechtěl mi to říct. Věděl však, že ode mě pokoj nedostane.

,,Když jsem mluvil s Moobinem o tom, že to mám po něm převzít, řekl, že jsi pro AT důležitý. Že po tobě možná půjdou a že tě mám držet dál. Ptal jsem se proč, ale když se chystal odpovědět, rozezněl se alarm," poslední větu spíše zašeptal.

Ani jsem si neuvědomil jak zatnuté mé pěsti byly. Zase. Moobin a jeho tajemství, které mi nestihl sdělit.

Štvalo mě to. Podle všeho se to týkalo mně a ohrožovalo ostatní.

,,Došlo mi to až když útočili na Jungkooka. Ve své podstatě je ti dost podobný. Sledoval jsem později záznamy z kamer a slyšel jejich rozhovor. Dostali za úkol přivést náctiletého kluka s černými vlasy a menší svalnatou postavou. Když to nebyl on, musel jsi to být ty."

,,Jak jsi věděl, že byli z AT?" zeptal jsem se tiše. Opravdu to ve mně vřelo, ale snažil jsem se krotit. Nechtěl jsem na něj vyjet. Namjoon za to nemohl.

,,Podle zbraní," odpověděl jednoduše.

,,Večeře!"

Yoongi překvapeně zvedl hlavu ze svého klína. Ani nevěděl kolik bylo hodin.

Vždycky kolem sedmé měl Jin hotovou večeři pro všechny. Jestli si doteď nepřipadali jako rodina, teď to bylo jasné.

Neměl však chuť k jídlu. Od napadení neměl.

Tak trošku se topil ve vlastních myšlenkách. Cítil se za to vscehno zodpovědný.

Šli po něm. Kdyby tam nebyl, Moobin ani nikdo jiný by nezemřel. Jungkook a Chan nemuseli být postřelení.

,,Yoongi."

,,Hobi?" vydechl překvapeně. Vlastně ani nevěděl proč ho jeho přítomnost zaskočila. Přeci jen měli společný pokoj.

,,Nejdeš jíst?" zeptal se a dřepnul si před něj, přičemž si ruce opřel o jeho kolena.

Menší se nejistě zavrtěl ve své židli. ,,Nemám hlad..."

,,Zlato, už jsi vynechal oběd a na snídani jsem ti vnutit jen trošku rýže. Musíš jíst," jemně chytil jeho dlaň a políbil ji.

,,Já vím... Prostě se mi teď všechno jídlo hnusí," odvětil tiše a začal si hrát s Hoseokovými prsty. Bylo to uklidňující.

Jen si povzdechl a pohladil ho po vlasech, kde měl ještě schovaný bílý obvaz. Rána se mu hojila špatně a sám Yoongi věděl, že to nejspíš bylo tím, jak se opět odřízl od všech živin.

,,Prosím. Můžeme se najíst tady, jen sami dva."

Váhal, ale nakonec přikývl. Neměl na nic chuť, ale chtěl do sebe nacpat aspoň něco. Věděl, že to bude lepší.

°•°•°•°•°•°

,,Jak jako, že se Jeongin nechce dál učit se zbraní?" nechápal Jin, zatímco uklízel špinavé nádobí do dřezu.

,,Řekl mi to, když jsme spolu projížděli kamerové záznamy. Prý chce být pouze hacker a učit se ode mě," odpověděl Tae.

,,To je divné."

Jejich konverzaci poslouchal Chan, který se schovával na schodech. Měl by správně chodit o berlích, ale když nebyl Jimin poblíž, poskakoval kolem jak dům na kuří nožce.

Starostlivě semkl rty a vyskákal zpět nahoru. Namířil si to přímo do pokoje, který on a Jeongin sdíleli.

,,Innie."

Chlapec zvedl hlavu od notebooku, který dostal od Namjoona a zmateně pozvedl obočí, než si všiml, že opět skákal bez berlí.

,,Chane, to je nebezpečné! Pojď si sednout!" vystřelil z postele a z jedné strany ho podepřel, aby měl jistotu, že držel rovnováhu.

Nechal se odvést k posteli a pohodlně se posadil. ,,Innie, Tae říkal, že se odmítáš učit se zbraní," řekl vážně, načež menší stydlivě odvrátil pohled.

,,Uhm."

,,Pro—"

,,Protože se toho bojím, už jsem ti to řekl!" vyhrkl se slzami v očích. Tyčil se nad ním jako skála a splašeně máchal rukama. ,,Už jsem ti to několikrát vysvětloval a—!"

,,Byla to nehoda a ty to víš! Tak proč se kvůli tomu navždy zavřít za počítačem?" opravdu ho chtěl přesvědčit. Bál se, že pokud se nenaučí bránit, jednou bude ve velkém nebezpečí.

,,No a co že to byla nehoda?! Je rozdíl mezi tím když ti omylem hodím míč do tváře a nebo tě střelím! Málem jsi přišel o nohu!" následovalo krátké ticho.

To on sám ho postřelil. Nebyl to úmysl, ale stalo se.

Byl na sebe tak naštvaný, proklínal se pokaždé, když ho viděl. Chtěl to říct i ostatním, aby se přiznal jak odporný čin spáchal, ale Chan ho přemluvit aby mlčel.

Takže zatímco tvrdili, že Chana střelil jeden z útočníků, Jeongin se nedokázal na střelnou zbraň ani podívat a bál se k ní jen přiblížit.

,,Stejně mi to nešlo a za počítačem nikoho nemůžu zabít..." zavzlykal.

Vyšší si jen povzdechl a pevně ho obejmul. Věděl jak měl rád, když ho hladil po vlasech, proto přesně to udělal.

,,Dělal jsi to v sebeobraně. Zabil jsi během chvilky dva muže, kteří mohli zabít nás a já zrovna stál v cestě. Přestaň si to konečně vyčítat..." řekl s klidným úsměvem.

Tak jak čekal to však vůbec nepomohlo.

,,Nechci bojovat, Channie. Kdykoli jsem vzal do ruky zbraň, někdo zemřel, nebo přišel k úrazu a to já dělat nechci. Naopak mě zajímá to co dělá Tae," odvětil. Obličej mu opíral o rameno a všechny slzičky se vsákly do jeho trička.

Chan byl však stále odhodlaný mu toto rozhodnutí vymluvit. Chtěl to zkoušet ještě dlouho.

Bohužel ještě nepoznal, že v něm zakořenil obrovský strach, který nikdy nepřekoná.

Nikdy už dobrovolně nevezme zbraň do ruky a nedostane se do terénu.

Hiiii!

Dneska tu budu jen random yappovat, protože proč ne?

Mám krizi s výběrem vysoké školy. Medicína v zajímavém oboru, nebo umění s doživotní volností? Začínám opravdu pochybovat o mé psychické zdatnosti🪦

Když už ale nic, mám konečně šaty na maturák! Obyčejné, ale krásmé 🧚‍♀️

Myslíte si, že se jako nástupovka hodí Standing next to you od JK? Nemám totiž žádné nápady...

Tady jsem dnes zahlédla teaser fotky od Stray Kids a jejich nového alba a jakože... wow...

Dobře, už končím *_*

Vaše anonymní holčena <3