,,Co by po mně mohl chtít? Byl vážnější než obvykle..." zamumla Namjoon, zatímco si oblékal čistou mikinu.

Jin mykl rameny a vtiskl mu jemný polibek na tvář. ,,Moc nad tím přemýšlíš. Určitě má jen nějakou důležitou misi."

,,Snad máš pravdu," povzdechl si a na oplátku ho políbil na rty.

Rozloučili se a on se vydal prázdnými chodbami k jeho kanceláři. Dnes tu bylo ticho, nejspíš měli všichni napylno.

Když stál před správnými dveřmi, zaklepal a po vyzvání vešel.

,,Volal jsi mě?"

Moobin přikývl a na chvíli odložil složku s papíry, kterým se doteď věnoval. ,,Potřebuju si s tebou promluvit, sedej."

To bylo zvláštní. Málo kdy tu s někým seděl tváří v tvář. Určitě nešlo o misi, tady šlo o něco vážnějšího.

,,Děje se něco?"

Starší chvíli váhal, než přikývl. ,,Ano i ne. Spíš vás chci všechny připravit na něco, co se stane velmi brzy. Ty budeš nejdůležitější článek."

,,Já? O co tady sakra jde?" nechápal.

,,Vím, že už se tu rozkřiklo o mé nemoci a všichni to víte," nepotřeboval odpověď, protože dusivé ticho mluvilo za vše. ,,Byl tu včera doktor. Podle jeho slov mám pár dnů. Možná týdnů."

,,To neříkej. Ještě je čas a —"

,,Není," přerušil ho vážně. ,,Někdo za mě bude muset přebrat vedení a já bych chtěl, abys to byl ty," mluvil, jakoby o nic nešlo. Jakoby nemluvil o své blízké smrti, ale o výměně nábytku v kanclu.

,,J-já...?" vydechl šokovaně Namjoon.

Nedávalo to smysl. I kdyby zemřel, je tu spousta dospělých, kteří mohli budovu převzít. Proč on?

,,Ty. Je ti osmnáct, jsi dospělý a rozumný. Není tu nikdo lepší, komu bych to mohl předat," odvětil. Sám byl trošku mimo. Říkat všechno nahlas bylo těžší, než si to představoval.

,,A-ale—"

,,Joonnie," tentokrát vytáhl přezdívku, kterou ho oslovovat už od dětství. ,,Když jsem souhlasil s tím, že vytvořím jednotku zabijáků z dětí, věděl jsem, že jednou jeden z vás zaujme moje místo. Moje nemoc to jen urychluje. Ty jsi nejstarší a jsi tu nejdéle. Máš nejvíce zkušeností."

Mladší poklesle sklopil hlavu.

,,Netvař se tak. Víš přece co náš šéf chce, už jsem ti to minule říkal."

,,Elitní jednotku trénovánou od dětství. Schopný tým."

,,A to vy jste," dokončil jeho větu.

,,Jsme dobrý tým, to ano, ale jen mezi sebou! Ti páprdové tady mě nebudou brát jako dobrého šéfa! Nemám šanci!" namítl.

Moobin však zavrtěl hlavou. ,,Ani nevidíš jaký respekt tu všichni máte. Nikdy jste si nevšimli, že kromě mých bodyguardů tu nikdo bojovat neumí? Pablo, nebo jak mu Jimin říká je možná maniak do jedu a mučících technik, ale v boji by ho I Jeongin strčil do kapsy. Když tě někdo nebude brát vážně, můžeš ho zabít, což je děsí."

,,Za-zabít? Někoho odtud?" díval se na něj jako na blázna. Začínal se tu cítit velmi zvláštně.

,,Neuposlechnutí rozkazu se trestá, to všichni ví."

Namjoon sklopil hlavu. I když chtěl něco namítat, věděl, že tohle už byla hotová věc. Moobin ho o nic neprosil, on mu to oznamoval. Nemohl odmítnout.

,,Fajn... Ale vůbec nevím jak to tu funguje. Nevím jak komunikovat se šéfem a ostatními oddíly. Nevím nic," řekl nejistě.

,,Proto jsem si tě zavolal. Nejdůležitější věci ti vysvětlím."

Vzal to o klikou, snažil se nic nevynechat. I tak toho bylo dost, Namjoon si dokonce musel psát poznámky.

,,Taky je jednou za měsíc sraz všech vyšších lidí. Vždycky ti přijde pozvánka a místo konání. Taky předpokládám, že budeš dál hledat mladé lidi do týmu. Těch není nikdy dost. Kontakty na všechny moje špehy v okolních mafiích máš v šuplíku."

Namjoon byl trošku rozčarovaný z tohoto rychlokurzu jak být šéf. Skoro se mu z toho motala hlava.

,,A ještě poslední věc. Ohledně Yoongiho."

Znovu zaujatě zvedl hlavu. ,,Co je s Yoongim?"

Tentokfat váhal Moobin, jakoby si promýšlel jak seskládat svou větu k dokonalosti.

,,AT má o něj velký zájem. V budoucnu by to mohl být problém a může to ohrozit vás všechny," odpověděl.

Namjoon však vůbec nechápal o čem to mluvil. Proč by konkurenční mafie měla zájem o Yoongiho? Celý svět má věřit, že je mrtvý a nikdo neví že žije.

,,Co má AT s Yoongim? Nikdy jsi nám o tom nic neřekl. Ví o tom Yoongi?" zeptal se Namjoon zmateně.

,,Neví. Nikdy jsem ho nepouštěl na mise, které byly přímo spojené s AT. Teda až na výjimky," viděl že byl stále zmatený a čekal na vysvětlení. Nebyl si však jistý zda mu ho mohl dát.

,,Abys mě pochopil, to, že tu Yoongi je není tak úplně náhoda. Chtěl ho tu šéf. Měl podezření, které já jsem potvrdil a proto jsem ho sem tahal zuby nehty a—"

,,Chci vědět důvod," přerušil ho Namjoon drze. ,,Jestli je to něco důležitého, co nás může všechny ohrozit, nemůžu uvěřit, že jsi to nikomu z nás neřekl, obzvlášť Yoongimu!" odsekl rozhořčeně.

Věděl, že Moobin rád hrál hry a ne vždycky říkal úplnou pravdu. Pokud to ale bylo něco vážného, Yoongi by to měl vědět.

,,Ji vím," povzdechl si. ,,Bohužel nedokážu odhadnout Yoongiho reakci. Stejně tak reakci ostatních."

V tu chvili už Namjoon naštvaně praštil do stolu. Pokud to bylo nebezpečné pro kohokoli z nich, musel o tom vědět víc, aby tomu zabránil.

Jestli Moobin opravdu zemře, nikdo jiný se o ně starat nebude. Nikdo je už nebude chránit.

,,Jestli to tady mám převzít, musím vědět všechno. Pro bezpečí ostatních. Pokud budu souhlasit s tím, že je bezpečnější, když to nikdo nebude vědět, nic jim neřeknu. Ani Yoongimu. Ale chci to vědět," řekl, jakoby vůbec nemluvil se svým nadřízeným.

Muž si jen povzdechl. Věděl, že se této odpovědi nevyhne, jakmile začne.

Doteď si neuvědomoval kolik nostalgie ho zaplavilo. Všechno měl před očima.

Malý Namjoon, když držel první nůž.

Jimin, když dělal první pitvu.

Hoseok, když zabil muže, kteří mohli za smrt jeho rodičů.

Taehyung, když viděl svůj první počítač.

Jin, když mu s nadšením donesl poprvé ochutnat své sušenky.

Jungkook, když se poprvé postavil sám za sebe.

Chan, když ho jako miminko vytáhl že špinavé stoky.

Jeongin, když s ním trénoval.

Živě před sebou viděl Yoongiho, jak vzlykal v bahnité kaluži a toužil zemřít.

Některé z nich znal od malinka, jiné znal pár měsíců, ale ke všem cítil to stejné.

Byl pyšný na to, co z nich vyrostlo. Vtipné, že?

Namjoom s šokovaným výrazem pozoroval, jak mu po tváři tekla slza. Nikdy ho neviděl brečet.

,,M-Moobine, j—"

,,To nic, už jsem starý," zasmál se, přičemž si utřel slzu do rukávu.

Nejsi, je ti čtyřicet.

,,Všechno ti řeknu. Věřím, že s těmi informacemi naložíš správně."

Vyšší nejistě přikývl a znovu se opřel o opěradlo židle. ,,Tak povídej."

Následovala krátká pauzu, než konečně spustil: ,,Jde o to ž—"

Sotva začal svou frázi a všechna světla začala blikat červeně. Ozvaly se výstřely a Namjoon okamžitě vyskočil na nohy.

,,Co se tu děje?!"

Moobin si pevně zkousnul rty a kouknul na svůj počítač. ,,Jsou tady. Joonnie, musíte pryč."

,,Co?! Nebudeme nikam utíkat, jsme schopní boje!" vyhrkl zmateně, když si z pouzdra u opasku vytáhl zbraň.

,,Běž najít ostatní! Hned!"

°•°•°•°•°

Jeongin únavou padl na zem. ,,Jsem unavený..."

,,Trénujeme teprve hodinu," zasmál se Yoongi a hodil mu flašku s vodou. Zatímco Chan si sednul vedle něj, došel k místu, kde měl věci a podíval se na svůj mobil.

Chtěl napsat Hoseokovi, jestli byly jeho záda v pořádku. Věděl, že to trošku přehnal, ale nic to nezměnilo na tom, jak skvělý to byl zážitek.

Než však stihl zprávu odeslat, ozval se bezpečnostní alarm. Světla najednou blikaly červené a zaslechl několik výstřelů za sebou.

Srdce se mu zastavilo a schoval svůj mobil do kapsy. ,,Kluci!"

,Co se děje?!" vydechl Jeongin zmateně.

Chan zareagoval téměř okamžitě a popadl nůž se kterým před chvílí trénovali.

,,Někdo se sem dostal," vydechl a doběhl zpět k nim. Dal Jeonginovi do rukou svůj nůž. ,,Chane, zůstaň tady s ním. Schovejte se a nezaplétejte se do žádného boje!"

,,Ale já umím bojovat! Trénoval jsem roky, chci vám pomoct a—"

,,Jeongin tu nesmí zůstat sám," přerušil ho.

Chan se na něj podíval a viděl, že byl opravdu rozrušený a zmatený z toho co se dělo. Měl pravdu. Jeongin by se sám neubránil. Přeci jen mu bylo teprve dvanáct.

Chytil ho za ruku a vytáhl na nohy. ,,Zvládneme to."

Jeongin se ho chytil stejně pevně. Snažil se být silný, ale bál se o ostatní víc než o sebe. Měl za to, že tady jsou v bezpečí. Všichni.

Yoongi se spokojeným úsměvem přikývl a rozběhl se na chodbu. Musel najít ostatní.



Hiiiii!

Píšu jak můžu, ale nestíham. Doufám, že mi odpustíte tyhle pomalejší updaty 🥹

Každopádně!

Mám rozepsané dva příběhy, s tím že aspoň jeden z nich chci do konce roku vydat.

Mafie, fantasy, o co by byl větší zájem? 🧚‍♀️

Mimo to se chci zúčastnit vánoční kpop soutěže ve psaní, takže nejspíš vydám i kratší příběh. Téma? Láska. Hudba. Vánoce.

Snad jsem vás namotivovala ⭐️

Ale to není všechno!!!!

Blížíme se ke 100 followerům, což pro někoho nemusí být moc, ale pro mě je to crazy.

Chtěla bych vydat něco speciálního, třeba Q&A, nebo povídku na přání. Opět záleží o co bude větší zájem ^^

Nezapomeňte mě sledovat na mém instagramu, kde budu dávat bližší informace a budu se těšit příště!

Vaše anonymní holčena <3