,,Jiminnie?"

,,Hm?" na chvíli se přestal soustředit na ampuky v jeho rukou a otočil se k Yoongimu, který dezinfikoval lůžko po tom, co tam Jin téměř vykrvácel.

Vrátil se z mise s opravdu hlubokým zraněním a všude byla krev. Jin byl samozřejmě v pořádku, už byl dávno na bytě, kde ho obskakoval starostlivý Namjoon.

,,Jak je na tom Kook? Už jsou to tři týdny."

,,Je na tom lépe. Už přestal používat slovo pane a neomlouvá se za to, že začal mluvit bez dovolení. Pořád není úplně v pořádku, ale Tae mu opravdu pomáhá."

Yoongi spokojeně zakýval hlavou. ,,Taky jsem si všiml, že začal nabírat váhu. Už nemá tak propadlé tváře..."

,,Dělá pokroky. Tak jako před půl rokem ty," usmál se a platíčkem ibalginu ho dloubnul do tváře.

Přestože mu tento komentář udělal radost, jeho ruku odstrčil. Radši úplně změnil téma. ,,Jak vymyslet první rande?"

Jimin překvapeně zamrkal. ,,První rande? Ty chceš Hobiho pozvat na rande?!" vypískl nadšeně, načež Yoongi stydlivě sklopil hlavu.

,,No a co?! Není to běžné, když..."

,,Když?" očividně se vyžíval v provokaci někoho tak stydlivého, co nerad mluví o svých pocitech.

,,Prostě chci!" odsekl a uraženě zkrizil ruce na hrudi. ,,Nikdy jsem na rande nebyl, natož abych nějaké vymýšlel..."

Sebejistě si prohrábl své blond vlasy a opřel se o stěnu. ,,Zlato, já jsem ten nejhorší člověk na vztahové rady, ale můžu to zkusit."

,,Proč si to myslíš?"

,,Nejsem na vztahy. Nedokážu navázat nic dlouhodobého. Můj poslední pokus skončil tragicky."

,,Zabil jsi tu osobu?" zeptal se, protože podle jeho předvídacích schopností to bylo jediné vyvrcholení.

Jimin nejprve dotčeně zakoulel očima, než opatrně přikývl. ,,Byl to kluk, kterého jsem potkal venku. Asi před rokem. Byl starší  a spíše mě využíval, ale to jsem tehdy ještě neviděl. Když mi došlo, co mi vlastně dělal, zabil jsem ho. Vis jak mám ty černé plíce ve sklenici?"

,,Musely být solidního kuřáka," zamumlal Yoongi a Jimin znovu přikývl.

,,Kouřil hodně a nutil mě s ním, i když jsem nechtěl. Ale ve čtrnácti se neubráním dvacetiletému chlapovi. Nenapadne tě, že je to špatně," povzdechl si. ,,Tak jsem si vystavil jeho plíce. Neuvěřitelné, jak abnormálně zčernaly v tak mladém veku."

,,Ale byl to hajzl, zasloužil si to," sykl Yoongi, ,,ale to neznamená, že si nikdy nikoho nenajdeš."

,,Já asi ani nechci," povzdechl si a raději se vrátil k jejich předchozímu tématu. ,,Takže, měl bych jeden nápad..."

°•°•°•°•°

Hoseok se vracel z tréninku, který si tentokrát sám rozvrhl a nehledal nikoho jiného než Yoongiho. Měli sice mobilní telefony, ale stále ho nechával na bytě. Už si připadal jako dítě.

Když procházel kolem společenské místnosti a slyšel z ní nějaké hlasy, musel ze zvědavosti nakouknout.

Byli to Tae a Jungkook.

,,Dívej, teď jsem se dostal přes zabezpečení kamerového systému a můžu se dívat přes každou z nich. Dívej, mají přes třicet úhlů!" vydechl Tae nadšeně, zatímco bouchal do klávesnice, jakoby na tom závisel něčí život. I když to byla vlastně pravda.

Menší zaujatě pozoroval jeho umění. Dlouho neviděl elektroniku, natož s takovými funkcemi.

,,Tady ta malá postavička je ten.. Jon?"

,,Jin," zahihňal se a změnil úhel jiné kamery. ,,Tohle je Namjoon. Musíme je teď hlídat, aby je někdo nepřepadl ze zálohy," vysvětlil jednoduše, přičemž se trošku nepohodlně zavrtěl.

Přenechal svou měkkou židli jemu a sám si vzal tu starou, dřevěnou židli co byla vždy v rohu. Co by pro něj však neudělal.

,,Támhle někdo běží!" vyhrkl z ničeho nic a ukázal na jedno z okynek na obrazovce.

Tae hned kameru rozliknul a ve stejnou chvíli ťuknul na malé sluchátko ve svém uchu.

,,Z východní chodby vyběhne několik mužů. Jsou ozbrojení, dej pozor," řekl a dál pečlivě pozoroval dění.

Jungkook zaujatě pozoroval, jak Jin vytáhl zbraň a do druhé ruky nůž. Začal bojovat opravdu obratně, protivníci ho ani nestíhali sledovat, když jim probodával hrudník.

,,Takže tohle děláte..." vydechl okouzleně.

Vyšší přikývl. ,,Je to jen část. Jen Yoongi, Hobi, Joon a Jin chodí z nás mladších do terénu. Já se držím u počítače a Jimin je náš zdravotník."

Menší zamyšleně zakýval hlavou. ,,A co ti dospělí? Proč je jich tu tolik?"

,,Jsou něco jako náš dozor. Nikdo z nás není plnoletý, ale i tak z nás chtějí vycvičit elitní tým. Za pár let dokážeme větší věci než loupeže a vraždy mafianů," řekl pyšně, načež palcem poklepal na sádru na jeho noze. ,,Až se uzdravíš, taky dostaneš nějakou pozici."

,,Opravdu?" vydechl překvapeně a podíval se na své vlastní ruce. Ještě měl poslední modřiny kolem zápěstí.

Stále tu byl zmatený. Stále se většiny lidí na těchto patrech bál. Nikdy předtím se neptal, proto nevěděl, co s ním bude. Teď se však bál, že nebude schopný. Ostatně to mu vždycky vtloukávali do hlavy.

Jsem neschopný, nemožný a podřadný. Nestojím za nic. Budu všem jen přidělávat starosti, vždyť nic neumím. Možná kdybych se z-

,,Jungkookie."

Menšího to konečně vytrhlo z víru vlastních, nebezpečných myšlenek a zvedl hlavu. Vždycky, když zaslechl tuhle přezdívku, rozpumpovalo se mu srdce. Nikdo mi tak nikdy neříkal. Ani doma, ani u Pána.

Vždycky byl jen majetek, kus dobytka.

,,Teď nad tím nepřemýšlej. Musíš se dát do pořádku. Chci, abys myslel sám za sebe a nedělal jen to co po tobě chtějí ostatní. Tady nemusíš poslouchat ničí rozkazy, pokud se to netýká našich misí. Nikomu nepatříš, taky žiješ sám za sebe," řekl klidně a podal mu svou ruku. Nechtěl mu vnucovat fyzický kontakt. Chtěl aby se rozhodl sám, jestli vezme jeho ruku.

Jungkook však jeho ruku vzal ihned. Přemýšlel jen nad jeho slovy.

Má pravdu, už nejsem u něj. Všichni jsou tu hodní, nikdo mě do ničeho nenutí, i když jsem tak zoufalý a zbytečný.

Taehyung se jen spokojeně pousmál. Držel jeho ruku pevně, jakoby v tom doteku hledal komfort.

,,Víš přece, že ti pomůžu se vším. Nejsem tvůj pan, ale tvůj přítel," dodal.

Menší stydlivě přikývl a s opatrným zaváháním si opřel hlavu o jeho rameno, zatímco sledovali dění kamer.

Hoseok si neodpustil dojatý úsměv. Jejich rodinka se rozrůstala a on byl moc rád, že zachránili další život.

Věděl, že to chvíli potrvá, ale bude mít stejný progres jako Yoongi a ostatně všichni tady.

Každý se musel dostat z něčeho hrozného, ale společně to zvládli.

S přehledem.

Tiše zavřel dveře, aby je nerušily venkovní vlivy a vydal se chodbou dál. Nečekal však, že ten koho hledal do něj narazí hned za prvním rohem. Kdyby neměl tak blízko stěnu, o kterou se mohl opřít, spadli by na podlahu.

,,Yoongi? Co tu tak poletuješ?" vydechl s překvapeným úsměvem. Držel ho za pas, což udělal z reflexu při srážce. Yoongi ho naopak využil jako přistávací polštář.

,,Smrdíš potem," zamumlal s falešným znechucení, když vytáhl nos z jeho hrudi.

,,Kdo by to po tréninku čekal, Zlato," zakřenil se a hodil si zmateného chlapce přes rameno.

,,Huh?! Poloz mě!" vykřikl.

Hoseok však zavrtěl hlavou a vydal se směrem k jejich bytu. ,,Nene, hledám tě už patnáct minut, abych tě mohl unést do postele. Jsem unavený."

,,Žádná postel! Měl jsem pro nás plány!"

,,Jestli ty plány nejsou odpočinek u filmu, tak odmítám," zakřenil se.

Yoongi zklamaně semkl rty a pevně se chytil jeho trička. Jestli byl unavený, možná by to měl nechat na jindy. Nebylo to tak, že by tohle byl jejich poslední společný den.

Jen byl celý nadšený z plánu, co s Jiminem vymysleli.

,,Jo, dobře..." zamumlal.

Tenhle tón však nebyl to co chtěl Hoseok slyšet. To zklamaní mu rvalo uši, asi to pro něj bylo důležité.

Už stáli u jejich bytu, proto ho položil na zem, ale ten skleslý pohled bylo jen utvrzení v jeho závěru.

,,Víš co, žádná únava. Jaké jsi měl plány?" zeptal se, zatímco odemykal dveře a pustil ho dovnitř.

Yoongi překvapeně zamrkal. ,,O-opravdu? Můžeme to nechat na jindy, nemusíš se do toho nutit!"

Vyšší však zavrtěl hlavu a za tváře si ho přitáhl do krátkého, ale opravdu láskyplného polibku. ,,Ne, pojďme teď. Teda potom, co si dám sprchu," zakřenil se, aniž by ho pustil.

Nadšeně se kousnul do rtu a skočil mu kolem krku. ,,Dobře, půjdu se převléct!"