,,Ale, hrdličky dorazily," uchechtl se Jin, když se Hoseok a Yoongi dostavili do společenské místnosti.

,,Co je ti do toho?" odsekl Yoongi s výrazným rumělcem na tváři.

Hoseok se pobaveně zasmál a posadil se na gauč, přičemž si ho přitáhl na klid. Věděl, že pokud dorazí všichni, nevejdou se.

Neprotestoval, ale červenal se jako rajské jablíčko.

,,Kde je Tae? Překvapuje mě, že není u počítače," zamumlal brunet.

Namjoon zabral místo na pohodlné herní židli u stolu. ,,Je s Jungkookem. Měli by ale být na cestě."

,,Stejně měl štěstí. Co by se asi stalo, kdyby tam Tae a Yoongi nebyli?" vydechl Jin, když aranžoval na stůl čerstvé sušenky.

Měli před sebou pravidelný týdenní meeting. Původ i plán bylo předat si potřebné informace z hotových misi a případně vysvětlení budoucích větších plánu. Všechno měl pod palcem Namjoon, který si před tím dal krátké sezení s Moobinem.

Pravda však byla taková, že vetšinou všechno vyřešili během pěti minut a pak si jen povídali, jedli výborné jídlo, které Jin, nebo někdo jiný, připravil a občas i pili. Samozřejmě, že jen limonádu. Někdy.

Vzhledem k zvláštní situaci, kdy narychlo vzali nového člena však neměli chuť pít. Tentokrát bylo opravdu potřeba řešit důležité věci.

,,Ani jsem nestihl říct, jak jsem na vás dva pyšný. Určitě by ho zabili, nebo mu velmi ublížili," řekl Hoseok, přičemž Yoongimu vtiskl krátký polibek na krk.

Menší nebyl stále zcela sebejisty ohledně prezentování jejich vztahu na veřejnosti. Pořád se dost styděl, ale nikdy moc nenamítal.

,,Bylo to rychlé, pomalu jsem nevěděl, co se dělo," přiznal. Zároveň se mu vrátily vzpomínky na toho podivného muže. Jeho přítomnost byla tak moc povědomá.

,,Máme to!" vykřikl Jeongin, který spolu s Chanem přiběhli s rukama plnýma pití a křupek.

,,Super, nasypeme to do těch misek. Kelímky jsou támhle," usmál se Jin.

Chan vzal kelímky ze skříňky a chtěl všem nalít pití, když v tom ho Namjoon oslovil. Překvapeně se na něj otočil a hned flašku s tonikem položil.

,,Hm?"

,,Chane, zkoušeli jste se bavit s Jungkookem? Je stejně stáry jako ty, jen o trošku starší. Určitě by mu pomohlo, kdyby tu měl někoho stejně starého," řekl vážně.

Menší však jen mykl rameny. ,,Už jsem to zkoušel. Sám neřekl ani slovo, asi se mě bál. Až když ho Tae poprosil, tak promluvil," odpověděl nejistě.

Namjoon si jen povzdechnul. ,,Přesně toho jsem se bál..."

,,Není normální, že je tichý? Ani nevíme čím vším si prošel," nechápal Yoongi, ale Hoseok ho chytil za ruku, aby dostal jeho pozornost.

,,Je to normální, ale tady je jiný problém..."

Jin stejně zmateně naklonil hlavu. ,,Jaký?"

Hoseok i Namjoon si vyměnili naprosto totžný, starostlivý pohled.

,,Nepromluvil, dokud mu to Tae neřekl. On ho možná poprosil, ale Jungkook to vzal jako rozkaz."

Ostatní moc nechápali, co se tím snažil říct, než Hoseok pokračoval: ,,Byl zvyklý poslouchat rozkazy. Bez povolení nejspíš nesměl ani vstát. Bojí se udělat cokoli co nemá nařízeno, dělá to automaticky."

,,Nedokáže si udělat na nic vlastní názor. Pokud mu dáš na výběr ze dvou věcí, sám si nevybere. Počká, dokud mu neřekneš, co si má vybrat. Nedotkne se jídla, dokud nedostane povel. Ať mu navrhneš cokoli, souhlasí, i když by to pro něj bylo nevýhodné a špatné,"  povzdechl si Namjoon.

,,Jelikož jsme mu pomohli, jeho mozek nás považuje za jeho pány, zejména Taehyunga. Nehne se od něj na krok. Kdybych mu to nařídil, poslechl by mě, ale nejspíš se u něj cítí nejvíc bezpečně. Nikdo by mu to teď neměl narušovat," dodal Hoseok tiše.

Vscehno to znělo velmi konkrétně. Jakoby už něco takového někdy zažili.

,,Jak to všechno víte?" zeptal se Jin starostlivě. Jen když si představil, co všechno se mu musleo stát, sevřel se mu žaludek.

Další ticho a vyměněný pohled mezi nimi.

Hoseok nic neřekl, jen si Yoongiho přitáhl blíž, aby mohl svou hlavu opřít o jeho rameno.

Namjoon se nakonec chopil slova. ,,Tae byl na tom úplně stejně."

Místnost upadla do snad nejhoršího ticha, co kdy mohla. Yoongi přísahal,  že slyšel jen svůj dech, který se najednou zdál hrozně hlasitý.

,,Trvalo týdny, než začal dělat vlastní rozhodnutí..." dodal Hoseok do ticha, které pokračovalo ještě snad hodiny.

Jimin celou dobu nemluvil, protože nerad vzpomínal na toto období. Pořád mu lámaly srdce vzpomínky na jejich první chvíle.

Nemluvil pokud ho nevyzval. I když měl hlad, nebo žízeň, neřekl si o jídlo. Nešel spát dokud ho neposlal.

Teď když Jungkook bydlel s nimi, historie se opakovala. Jen mu ukazovala jak odporná jejich realita vlastně byla. Jak odporní byli lidé a že se nemohl spolehnout na nikoho jiného než na svou rodinu tady.

Otevřely se dveře a do místnosti vešli Taehyung a jejich nový člen, Jungkook.

Jelikož měl nohu v sádře, celou svou váhu opíral o Taehyunga a roztomile poskakoval na jedné noze jako králíček.

,,Omlouvám se za zpoždění, výtah měl napylno," povzdechl si Taehuyng a rozhledl se po nějakém místě, kam by se mohli posadit.

Všechny pohledy však byly na černovlasem klukovi, který držel pohled u země. Neodvážil se zvednout hlavu, i když cítil všechny ty zvědavé pohledy.

Jelikož jediné místo bylo na druhé straně gauče, kam by se mu špatně dostávalo, Namjoon vstal ze židle. ,,Posaď ho sem, bude to nejpohodlnější."

Tae děkovně přikývl a podíval se na něj. ,,Nemusíš se bát. Tady ti nikdo neublíží," zašeptal s úsměvem, protože cítil, jak se klepal strachy. Jakoby učekával to nejhorší.

Jungkook chtěl otevřít ústa, ale rychle je zavřel semkl své roztřepané rty k sobě. Jen nenápadně přikývl.

Yoongi si ho pečlivě prohlédl. Vlastně ho od toho incidentu neviděl.

Měl na sobě volné tričko, určitě Taehyungovo. Bylo mu opravdu velké, což bylo zvláštní, protože Tae neměl téměř žádné svaly. Nebyl vychrtlý, ale když by si Taehyung vzal Hoseokovo tričko, bylo by mu velké.

Jungkookovy propadlé tváře však jen poukazoval na jeho nezdravý tělesný stav. Vypadal stejně jako on sám, když sem přišel.

Chan vedle něj vypadal mohutněji a to byli stejně stáří.

Ruce stále plné modřin, zalepené oko a šrámy na krku, jakoby ho někdo škrtil.

Vlasy měl dlouhé, padaly mu do tváře a byly nakřivo ustřižené. Také byl bledý jako duch, což dělalo silný kontrast s jeho havraními vlasy.

Starostlivě svěsil ramena a přiložil dlaň na jizvu, co měl na břiše. Hojila se krásně, tak jako jeho mentální stav.

Tady ti pomůžeme, neboj. Tak jako pomohli mě...

Za chvíli už seděl na židli a Tae si vyskočil na stůl vedle něj.

Namjoon si sedl na gauč mezi Jina a Hoseoka s Yoongim, Jeongin zaujal místo na Jinově klíně a Chan si sednul na měkký polštář vedle. Jimin zase jako král seděl v čele stolečku na malém křesle.

,,Když jsme tu všichni, začnu tím nejdůležitějším. Máme nového člena, který ještě nezná jména nás všech, proto se rychle představte!"

,,Jsem Yoongi, už jsme se potkali."

,,Jmenuju se Hoseok, ale říká se mi Hobi, takže si můžeš vybrat!"

,,Jin. Moc mě těší!"

,,Namjoon."

,,My spolu bydlíme, takže mě znáš!"

,,Jsem Chan a tohle je Innie, nebo Jeongin."

,,Neříkej Mi Innie! Už nejsem malý..." zamumlal Jeongim dotčeně, načež se všichni jen zahihňali.

Jungkook konečně zvedl hlavu, ale když se chtěl rozhlédnout a potkal se pohledem s Namjoonem, vyděšeně znovu sklonil hlavu.

Nedostal jsem povolení zvednout hlavu, budou naštvaní. Sakra, už jsem to pokazil!

Ucítil však na zádech jemné pohlazení od Taehyunga, který se k sehnul k jeho uchu.

,,Klidně si je pořádně prohlédni. Někdy jsou na zabití, ale jejich úsměvy mi vždycky zlepší den," zašeptal klidně.

Jungkook nejistě přikývl a znovu zvedl hlavu. Prohlédl si je jednoho po druhém.

Usmívají se. Nevypadají jako oni, ale opravdu mi nechtějí ublížit?

Nevěděl co dělat, proto se otočil na Taehyunga pro pomoc.

Ten se jen pobaveně pousmál. Už za tu krátkou dobu si zamiloval jeho Roztomilé oči. ,,Zkus se představit."

Menší zaváhal, nakonec přikývl.

,,Je-jeon Jungko-kook, pane," zakoktal tiše.

Přesně o tomhle předtím mluvili. Následující dny budou opravdu těžké.

,,Takhle mu neříkej, od pána má daleko," zahihňal se Jimin, aby zamezil nějakému divnému tichu.

Jungkook však vyděšeně semkl rty. ,,O-omlouvám se!" znovu sklopil hlavu.

Jin k němu hned přiskočil s talířem sušenek. ,,Není důvod panikařit! Nic se nestalo, tak si vem sušenky. Jsou čerstvé, s čokoládou! Vem si aspoň jednu!" nenápadně použil drobný rozkaz, aby si opravdu vzal.

Trošku ho však zarazilo, když si sušenku vzal, ale ani si nekousnul. Až pak si vzpomněl na to, co říkali ostatní. Nesní nic, pokud nedostane rozkaz.

,,Nechceš ani ochutnat?" zeptal se Jimin s úsměvem, ale on jen nejistě mykl rameny.

Teprve když mu Tae řekl, aby si ukousnul kousek. Chvíli bylo dramatické ticho, než se jeho očka rozzářila. Nikdy nejedl nic tak dobrého.

,,Chutná ti?" zeptal se Jin a on nadšeně zakýval hlavou. Dokonce se poprvé za celou dobu usmál, což uvolnilo všechnu podivnou atmosféru.

Namjoon si spokojeně oddechl. Začal mít naději, že to nebude tak hrozné a složité jako předpokládal.

,,Dobře, pojďme pokračovat. Příští týden musíme..."

Hiii!

Upřímně, moc se mi líbí kam tento příběh směřuje. Nevím ani proč ^^

Doufám, že vám se taky kapitola líbila.

Vaše Anonymní Holčena <3