,,Hobi?" houkl Yoongi, když otevřel dveře jejich bytu.

Netrvalo dlouho a z koupelny vyběhl Hoseok jen s ručníkem kolem pasu. Ještě mu po těle stékaly kapky vody.

,,Yoongi! Před chvílí jsem si na skupině přečetl co se stalo, jsi v pořádku?" vyhrkl starostlivě a přitáhl si ho do svého objetí dřív, než stihl druhý cokoli namítnout.

Jeho tělo příjemně hřalo, díky teplé sprše, ale nedokázal se téměř soustředit na nic jiného než teplo, co cítil ve tvářích.

I přes to mu objetí obětoval a schoval tvář do jeho ramene. Nemusel vidět, jak červený byl. ,,Nic se mi nestalo, spíš jsme se báli o toho kluka."

,,Jak je ten na tom?"

,,Fyzicky bude v pořádku. Jen zlomená noha a pár modřin. Psychicky už to asi bude horší."

,,Tae to zvládne, má s tím vlastní zkušenosti. Kdyby jsi věděl v jakém byl stavu, když jsem ho našel... Trvalo mu skoro měsíc než se přestal za všechno omlouvat, než začal mluvit aniž by ho někdo vyzval a než se přestal ptát na banální věci," trošku posmutněl nad vzpomínkami na jeho kamaráda, ale měl mysli něco důležitějšího.

,,Promiň, že jsem ti neodpovídal. Vlastně jsem si s tebou chtěl promluvit, akorát jsi nějak utekl," nejistě se poškrábal na zátylku, zatímco druhou rukou si ho stále držel u těla.

,,A mě říkáš, že nejsem schopný odpovídat na zprávy," ušklíbnul se.

,,Mých deset zpráv o tom kam jsi zmizel sis stále nezobrazil," pobaveně pozvedl obočí.

,,Byla to záchraná akce!" odsekl Yoongi, přičemž na něj uraženě vypláznul jazyk. Chtěl se odtáhnout, ale k jeho překvapení stále cítil poněkud pevný stisk na svém pase.

Zvedl hlavu a potkal se s jeho dokonalým úsměvěm. Téměř si dychali na rty.

Znovu to cítil. Stovka motýlů v jeho žaludku. Mrazivá husina napříč páteří. Sucho v ústech a stažený dech.

,,Vlastně jsem si chtěl promluvit o pár věcech..." sám byl trošku nervózní, ale chtěl to mít za sebou.

Stále tu byla velká možnost, že odmítne a neopětuje své city, ale konverzace s Jiminem mu dodala víc sebejistoty.

,,Zníš vážně. Stalo se něco?" zeptal se nejistě.

Hoseok s úsměvem zavrtěl hlavou. ,,Nic se nestalo, jen bych chtěl vyčistit atmosféru," vydechl s nervózním úsměv. ,,Pamatuješ na to, jak jsme se líbali? Těsně před tím, než jsi onemocněl a věci se vyhrotily."

Nemusel ani zacházet do detailu, aby se oba začali červenat jako rozkvetlé růže.

,,Samozřejmě," zamumlal se stydlivým úsměvem. Přišlo mu roztomilé, jak si myslel, že to bylo opravdu naposledy.

Zapomněl na jeho oslavu sedmnáctých narozenin, protože byl moc opilý, ale Yoongi se nikdy neodvážil mu to připomenout.

Vyšší se zhluboka nadechl  a ani si neuvědomil, že začal palcem jemně kroužit po jeho pase. ,,Už tehdy jsem cítí... spoustu věcí. Vždycky jsi pro mě byl důležitý a chtěl jsem ti to dát najevo."

Yoongi celou dobu mlčel a pozorně vnímal každé jeho slovo. Srdce mu tlouklo opravdu hlasitě a divil se, že to druhý neslyšel.

,,Pořád jsme spolu a já si moc užívám tvou přítomnost. I tak si nemůžu pomoct a tak nějak... bych chtěl víc, než polibky na tvář..." řekl tiše, aniž by přerušil silný oční kontakt.

Viděl, jak se nejistě nadechl a při výdechu se jeho rty zachvěly. Už nebylo cesty zpět.

,,Nechci a nebudu tě do ničeho nutit. Pokud budeš chtít čas na rozmyšlenou, dám ti všechen čas světa. Odpověz jen tak, jak to cítíš," pustil jeho pas a spojil jejich prsty v jedny.

,,Šel bys se mnou do vztahu a... byl můj přítel?"

Yoongi přísahal že se jeho srdce zastavilo. Chtěl vykřiknout ano a skočit mu do náruče, možná ho políbit jako tehdy.

Bohužel měl v hlavě tolik myšlenek a pochybností, které nedokázal přejít.

Mlčel tak dlouho, že i Hoseok začal být nervózní. Že by byly jeho obavy oprávněné?

,,Yoongi, j-já—"

,,Hrozně bych chtěl!" vyhrkl ještě než stihl dokončit svou větu. ,,A-ale bojím se, že bych tě zklamal..." zamumlal s prvními slzami v očích. Pevně držel jeho ruce a mezi zuby drtil svůj ret.

,,Jak bys mě mohl zklamat?" nechápal Hoseok.

Menší sklopil zrak k zemi. ,,Bojím se, že ti nedám to, co budeš chtít. Nevadí mi tvůj dotek, protože tě znám a jsem na tebe zvyklý. Vím, že bys neudělal nic proti mé vůli, ale co když to tak nebude když zajdeme dál?" vydechl mezi prvními vzlyky. ,,Co když začnu vyšilovat, když se mě nějak intimněji dotkneš? Jen když na to pomyslím vzpomenu si na doktora Ki-Kima a-a—"

,,Yoongi," přerušil ho a jednou rukou ho pohladil po tváři, přičemž palcem zachytil několik slz.

,,Máš plné právo se obávat. To čím sis prošel si málo kdo dokáže představit a ještě méně lidí se s tím dokáže vypořádat tak skvěle jako ty," řekl s úsměvem. ,,Navíc vztah není jenom o tomhle. Jak jsem řekl, dám ti všechen čas světa, dokud nebudeš stoprocentně připravený. Nikdy na tebe nebudu naléhat nebo ti něco vyčítat," jemně ho hladil po tváři, aby uklidnil jeho roztřesený dech. Vypadalo to, že to fungovalo.

I přes všechny slzy a vzlyky se stydlivě usmál. ,,O-opravdu?"

,,Opravdu," odpověděl vážně, ale než stihl říct cokoli dalšího, Yoongi hned spojil jejich rty.

Chuť každého z nich se mísila spolu se slanými slzami.

Nebylo to stejné jako tehdy. Emoce byly cítit přes celý pokoj.

Trvalo dlouho, než se odtáhli a i přesto se Yoongi okamžitě schoval do jeho náruče. Přeci jen to byla jeho třetí taková pusa v životě.

,,Jsi ta nejlepší věc, co mě kdy potkala..." zašeptal stále plačtivým hlasem.

Hoseok mu vtiskl láskyplný polibek do vlasů. I přes všechny ty vrstvy oblečení cítil jak mu tlouklo srdce. I když ne že by na tom byl jinak.

,,Udělám všechno proto, abych tě nezklamal."

°•°•°•°•°

,,O můj skalpele, konečně! Yoongi, já mám takovou radost!" vykřikl Jimin nadšeně, zatímco ho mačkal v pevném objetí.

,,Ne...nemůžu... dýchat..." zasípal. V rukou držel zakrvácený skalpel a snažil se aby naskončil v blonďáčkových zádech.

Nakonec se odtáhli a Jimin si nedokázal odpustit přiblblý úsměv. ,,Jak to probíhalo? Povídej, chci detaily!"

,,Nejsou detaily..." zamumlal s jemnými červenými flíčky na tvářích. Nejen, že byl nevrozni, když o tom měl mluvit, ale tohle rozhodně nebyla ta správná atmosféra.

Muž, který ležel na železném, tvrdém stole něco nesrozumitelně zahuhlal. Ne, že by mu to pomohlo. Ruce i nohy měl přivázané, v puse kus hadru a všude byla krev. Dokonce mu chybělo pár nehtů.

,,Buď zticha, o něčem se bavíme!" sykl Jimin, když Yoongimu vyrval skalpel z rukou a zabodl ho přímo do břicha jejich vězně.

Kdyby mohl křičet, možná by ho i někdo zaslechl, ale přes hadr téměř nic neprošlo.

Yoongi měl mráz po zádech. Ani za ten půlrok si na tento způsob vyslechu nezvyknul. Pomáhal mu jen výjimečně, protože musel stále plnit ostatní mise.

Jimin otráveně zakoulel očima a opřel se o jeho stehno. ,,Tak co, už mi řekneš co chci vědět? Ještě máme tři nehty na ruce a všechny na noze. Taky se mi zalíbily tvoje oční bulvičky," řekl s děsivým úsměvem.

Muž se slzami v očích zavrtěl hlavou.

,,Tak jdeme dál," uchechtl se a vzal ze země malé kleště. ,,Možná běž za ostatními, bude to ještě na dlouho. Navíc by se každou chvíli měl Hobi vrátit z mise."

Nemusel to říkat dvakrát. Zakrvácenou mikinu si hodil přes rameno a opustil tmavou místnost.

Po cestě se zastavil v jejich bytě, aby hodil oblečení do prádla, ale nečekal, že se ve dveřích srazí se svým přítelem. Doslova.

Kdyby ho Hoseok nechytil za pas, nejspíš by spadl na zem.

,,Woou, zpomal. Není ti nic?" vydechl překvapeně.

Yoongi využil situace a pevně ho obejmul. ,,Nevěděl jsem, že už jsi zpátky. Máš hlad?"

Na to vyšší slyšel. Doslova umíral hlady. ,,Mám. Uvaříme něco?"

,,Vlastně jsem už vařím. Chan a Jeongin měli hlad, ale Jin byl pryč, tak jsem jim uvařil maso s rýží."

,,Neříkal jsi, že moc nevaříš?"

,,Měl jsem kuchařku," přiznal a vtiskl mu jemný polibek na rty.

Brunet se jen pousmál a pevněji si ho přitáhl k sobě. ,,Jen když se najíš se mnou."

Yoongi chvíli přemýšlel. Neměl hlad, ale to on téměř nikdy. Za dnešek měl jen snídani a tyčinku před tréninkem. Mohl by si dát pozdní oběd.

,,Dobře, ale až za chvilku," vydechl a sebejistě spojil jejich rty. Dal mu ruce kolem krku, jakoby si chtěl pojistit, že mu neuteče. I když ne že by to druhý vůbec plánoval.

Do polibku se pousmál a zavřel za nimi dveře. Nemusel je nikdo načapat, ale taky, aby ho o ně mohl opřít. Nikdy to nepřiznal nahlas, ale užíval si, když měl tu dominantní pozici.

Jednu ruku nechal na jeho úzkém pasu a druhou mu opřel vedle hlavy.

Yoongi si mezitím hrál s jeho lehce vlnitými vlasy. Miloval ten příjemný, mrazivý pocit, když se jejich chutě míchaly do sebe.

Po chvíli se Hoseok odtáhl, aniž by pustil jeho úzký pas. ,,Teď se pojďme najíst, co ty na to?"

Menší se stydlivým úsměvem přikývl. ,,Hm. Pojďme."

Hiiiii

Dnes mám na srdíčku spoustu věcí ^^

Hned ze začátku musím poděkovat za 2k přečtení! Všimla jsem si toho teprve dneska, proto jsem se okamžitě vrhla do korekce této kapitoly!

Děkuji moc, jste skvělí <33

Také jsem se pustila do psaní nové soutěžní povídky s vánoční tématikou, takže můžete kolem Vánoc očekávat další krátký příběh.

Vydávání kapitol bude opravdu po skromnu, mám spoustu školy už takto od začátku, ale na psaní si čas vždy najdu, nebojte ^^

A aby nebylo málo oversharingu, můj osobní život se konečně posunul, hihi.

I have a woman 🤭

Každopádně, snad se vám nová kapitola líbila. Budu ráda za každý like, komentář a určitě nezapomeňte sledovat můj instagram, kam budu v blízké době dávat informace k novému příběhu ^^

Odkaz na mém profilu

Vaše Anonymní Holčena <3