,,Chtěl bych jít ven," řekl monotónně.

,,Můžu ti dát další misi, jestli se nudíš," odpověděl, přestože věděl, že to nebylo to co myslel.

,,Myslím jít ven jen tak. Vím, že ještě nedávno po mě pátrala policie, ale chtěl bych se projít na čerstvém vzduchu, někde na okraji města. Aniž bych musel myslet na to, kolik lidi zabiju..." vysvětlil.

Starší se nad tím zamyslel. Proč mu to nedopřát, když dělal vše tak jak chtěl. Mise plnil bez chyby, pravidelně trénoval a v mezičase pomáhal Jiminovi s ošetřování menších zranění, co si někdo způsobil při misi.

,,Dobře, ale musíš mi slíbit jednu věc."

,,Jakou?" nechápal.

,,Nesundáš si masku z tváře a nebudeš se bavit s cizími lidmi."

Yoongi se chtěl začít smát. Mluvil na něj jako na malé dítě, ale když viděl jeho vážný výraz, smích ho přešel. ,,Proč mi to říkáš? Víš, že nesnáším cizí lidi," zamumlal. Znělo to, jakoby měl na mysli někoho konkrétního. Nedokázal pochopit jeho obavy.

,,Jen tak. Jsi náš nový přírůstek a AT zkouší získat lehce ovlivnitelné, malé špehy. Mohli by ti poplést hlavu."

,,Nejsem hloupý. Umím se branit," odsekl.

,,Já vím. Ale občas má druhá strana páky, které může použít. Teď běž, než si to rozmyslím."

Měl spoustu otázek, ale to nebylo nic nového. Byl rád, že mohl odejít a ještě větší z toho, že mohl ven.

Hned, co se za ním zavřely dveře, muž, co celou dobu mlčel spustil: ,,Myslíš, že ho Jeoshim kontaktuje? Že by ho zkusil převést na svou stranu?"

Moobin po krátkém tichu mykl rameny. ,,Nevím. Záleží na tom, jestli k němu má nějaký platonický vztah. Podle zdrojů víme, že o něm věděl a krátkou dobu nechal jejich dům hlídat. Jsem přesvědčený, že zabil Yoongiho rodiče, protože jsem ho získal k sobě," řekl s viditelným úšklebkem.

,,Chtěl ho do AT?"

,,Jsem si tím jistý. Kdybych věděl, že mám syna, taky bych ho chtěl k sobě, i když jsem se o něj nestaral."

,,Něco na tom bude," musel mu dát za pravdu.

Moobin si s bolestnou grimasou protáhnul bolavá záda.

,,Možná se toho nedožiju, ale je jen otázkou času, než se ho pokusí přetáhnout na svou stranu."

°•°•°•°•°•°

,,Hobi!"

Taehyung překvapením málem nadskočil, když Yoongi bez klepání vtrhnul do dveří společenské místnosti.

,,Oh, on tu není...?" zamumlal překvapeně a trošku zklamaně.

Brunet zavrtěl hlavou. ,,Na cos ho chtěl?"

,,Dostal jsem povolení jít ven a chtěl jsem jít s ním, protože nechci jit sám...." odpověděl.

,,Myslím, že se ještě nevrátil z mise, minimálně jsem ho neviděl," řekl.

Menší si jen zklamaně povzdechl. Je pravda, že mu nezvedal telefon, nejspíš se ještě nevrátil.

Potom ho ale napadl jiný nápad. ,,Nechceš jít se mnou?"

Tae šokovaně zvedl hlavu od obrazovky a otočil se na něj. ,,Já? Já ven nechodím."

,,No právě. Můžeme si trošku popovídat, nikdy jsme neměli prostor, protože pořád trenuju," sám byl překvapený z toho, co z něj vyšlo. Málokdy byl ten, kdo inicioval nějaké soukromé rozhovory, ale o jeho minulosti nic nevěděl. Vlastně o nikom. Nikdy se neptal, protože jim nechtěl narušovat soukromí, ale teď cítil dobrou příležitost

,,Nevím, nesnáším přelidněná místa," zamumlal. Docela se mu zamlouvalo na chvíli vypadnout, ačkoli tomu sám nevěřil. Jen se nechtěl potýkat s lidmi. Neříkalo se mu kancelářská krysa pro nic za nic.

,,Znám jedno místo na kraji města. Je tam jen pár vil a domů. Chodil jsem si tam vyčistit hlavu a je tam krásná příroda," navrhl.

Vyšší na krátkou chvíli zaváhal, než s povzdechem vypnul počítač. ,,Dobře. Mohlo by to být fajn."

°•°•°•°•°

,,Hobi, nauč se zvedat telefon!" zasyčel Jimin vytočeně, když do něj brunet ve spěchu vrazil.

,,Promiň, nemůžu najít Yoongiho. Neviděl jsi ho?" vydechl, zatímco popadal dech. Už nějakou dobu běhal po budově, ale jakoby se propadl do země.

Menší mu věnoval dost vyčítavý pohled a zkřížil ruce na prsou. ,,Kdybys mi zvedal mobil... snažil jsem se ti říct, že on a Taehyung odešli."

,,Musel jsem ho nechat u tebe na ošetřovně," zaklel, když v tom se pozastavil nad dvěmi věcmi. ,,Počkej, Yoongi šel ven? Myslel jsem, že ještě nemůže. A Nevěřím, že zrovna Tae s ním dobrovolně někam šel!"

,,Mě se neptej. Mě jen Yoongi volal, protože se ti nemohl dovolat," otočil svůj klíč v zámku a pootevřel dveře. ,,Na druhou stranu z něj jde o dost klidnější atmosféra než z nás dvou. Tae si taky rád povídá, jen se bojí, že nedokáže držet krok s tím druhým."

,,Já vím, pořád si to beru trošku osobně..." zamumlal paličatě.

Jimin pobavením zakoulel očima. ,,Aspoň si můžeš lépe promyslet co mu řekneš."

Hledal ho tak dlouho, že dokonce zapomněl ten hlavní důvod proč se s ním chtěl vidět. Znovu ho popadla vlna nervozity, když si uvědomil, co mu chtěl všechno říct.

,,To by byl asi dobrý krok..." zamumlal a otočil se směrem k ošetřovně. ,,Půjdu si pro mobil. Mohl bych se pak ještě stavit, možná budu potřebovat nějakou radu..."

,,S radostí, Zlato!" vypískl nadšeně a dlaněmi ho popohnal. Jakoby se těšil, až se s ním bude znovu bavit o jeho citech k Yoongimu.

,,Díky, Minnie."

°•°•°•°•°

Yoongi a Taehyung spolu mezitím prošli rušné město a ocitli se na klidném předměstí.

Nejezdila tu téměř žádná auta a slyšet byl jen smích děti ze sousedství, co si hraly ve vrstvě napadaném sněhu.

Bylo tu jen pár luxusních vil a malé domky. Vypadalo to, jako perfektní místo pro život. Normální život.

Došli až na konec slepé ulice, kde stála stará dřevěná lavička. Přesně tam se posadili a nějakou chvíli si jen užívali výhled na bílé pole, které se rozrůstalo kolem města.

Ani jeden z nich nepočítal se sněhem, když byl teprve začátek prosince. Naštěstí první mrazy už udeřily před pár dny, proto měli připravené zimní oblečení.

Yoongimu to přišlo kouzelné. Ani si neuvědomoval jak dlouho už byl v budově SE.

,,Kdy jsi se přidal k ostatním?" zeptal se zvědavě, aby nebylo tak prázdné ticho.

Vyšší si s nostalgickým úsměvem prohrábl vlasy, aby dostal pryč nový sníh. ,,Asi rok a půl zpátky. Když se nad tím zamyslím, už je to doba..."

Očividně měl stejné myšlenky. Yoongiho však nejvíce zajímal jeho příběh. Jediný, kdo mu zatím řekl o své minulosti byl Jin a Hoseok už v minulosti také sdělil nějaké drobnosti. Od ostatních se nikdy nic nedozvěděl, protože nechtěl být vlezlý, když byl nováček.

Taehyung vypadal, jako klidný kluk, který měl plnou hlavu počítačů, ale ve skutečnosti se o ostatní zajímal víc než o sebe. Chtěl vědět víc.

,,A jak ses sem dostal? Proč jsi skončil v systému násilí a vražd?" v průběhu si sundal svou masku z tváře, aby dosáhl na čerstvý vzduch.

Vyšší váhavě semkl rty. ,,Neměl by sis ji sundávat. Pořád by tě mohl někdo poznat."

,,Nikdo tu není a proti nám jsou jen pole. Ty přestaň utíkat od tématu," ušklíbl se.

Jeho uvolněný výraz spadnul docela rychle. Nechtěl o tom mluvit, ale když se trochu zamyslel, byli všichni jedna rodina. Ostatní věděli, co se mu stalo a nechtěl Yoongiho držet stranou. Jak jinak se zapojit do rodiny, než když budou otevření jeden ke druhému.

Zhluboka se nadechl a zadíval se na nějaký bod v dáli. ,,Když mi bylo osm, přišel jsem domů a rodiče tam leželi na zemi, mrtví. Když jsem začal křičet, zjevilo se tam několik můžu, asi rabovali náš dům. Omráčili mě, vzali a já skončil na trhu s bílým masem. Nějakou dobu mě převáželi z místa na místo. Moc si toho z té doby nepamatuju. Jen zimu a tmu, protože mi nesundávali pásku z očí," nebyl ani v půlce příběhu a jeho hlas se už začal třepat. Nemohl to ovlivnit, nebyl zvyklý o tom mluvit.

Yoongi v tichosti poslouchal. Věděl, že to pro měj muselo být těžké, proto oceňoval, že nic nenamítal a postavil se tomu.

,,Nakonec mě prodali..." na několik vteřin se zastavil. Když měl zmínit jeho jméno, hrdlo se mu stáhlo k sobě. ,,Pro-prodali mě jednomu muži. Byl to úchylný sráč a vždycky jsem ho viděl jen jako posla z pekla. Nevím jestli zvládnu mluvit o tom, co vše mi dělal, ale zkrátil bych to. Můžeš si to představit jako takový velmi toxický vztah, jen bez té počáteční lásky a s velkým věkových rozdílem. Plus jsem neměl na výběr. Ať udělal cokoli, vždy se mi omluvil, aby mě manipuloval, což nebylo až tak těžké. Byl jsem malý, vyděšený, bezmocný a stejně jsem neměl kam jinam jít. Chtěl, abych v něm viděl svého majitele, abych věděl komu patřím a koho musím poslouchat," i přes mrazivou zimu si rozepnul bundu, stejně tak teplou mikinu a zatáhl za výstřih svého trička směrem domu, aby odhalil klíční kost.

Nebylo to nic výrazného, ale z menší vzdalenosti Yoongi uviděl perfektně zahájenou jizvu, která však už od pohledu skrývala spoustu emocí a špatným vzpomínek.

Jakoby někdo do jeho opalene kůže vyryl iniciály YK, ani to nebyl čistý tah. Krkolomný nápis jen dokazoval, jak moc se malý, hnědovlasý chlapec bránil.

,,Byl jsem jen jeho loutka. Jeho hračka a jeho majetek. Zkoušel jsem i utéct, ale vždy jsem jen skončil zmlacený na podlaze ve vlastní krvi," pokračoval, zatímco si dával své oblečení dohromady. ,,Všechno se táhlo až do doby, než mě náhodou našli Namjoon a Hobi. Měli za úkol zabít mého pána, ale vůbec nevěděli, že mě schovával v garáži svého domu. Dost je to překvapilo, ale nezaváhali ani na chvíli, když mě brali k sobě. Vůbec se neobtěžovali zavolat Moobinovi, prostě mě postavili do jeho kanceláře a oznámili, že mě musí vzít," trošku se nad těmito vzpomínkami pousmál. Stále mu to připadalo vtipné, zvlášť když si vzpomněl na jeho zmatený výraz.

Yoongi si to několik vteřin nechával projít hlavou. Předpokládal, že každý z jejich členů má za sebou těžkou minulost, jen by právě u tichého počítačového maniaka nepočítal s něčím takovým.

,,Zní to hrozně. Musel jsi být hodně silný," řekl po chvíli.

Vyšší jen mykl rameny a olíznul vločku, která dopadla na jeho spodní ret. ,,Těžko říct. Stále mám noční můry a nedokážu to dostat z hlavy. Těsně před tvým příchodem jsem prohlížel složku s dětmi, které AT prodalo někam na černý trh. Když jsem hledal, kde by mohli být a jestli se dají ještě zachránit... cítil jsem se hrozně, když jsem věděl, že všechny z nich potkal stejný osud, jako mě, možná horší... Já měl stesti, ale ho nejspíš mít nebudou."

,,Hoseok vždycky říkal, že některé části své práce bereš osobně. Teď chápu proč," vydechl a opatrně mu položil dlaň na rameno.

Taehyung s povzdechem zvedl tvář k bílé obloze. ,,Už to tak bud—"

Svět jim nedopřál ani chvíli klidu. To co je donutilo vyskočit z místa a sáhnout po zbraních byl hlasity výstřel.

Hiiii!

S poslední době to s vydáváním trošku vázne, ale snažím se jak můžu!

Škola mě zavalila jak balvan, ale i tak chystám novou povídku ^^

Doufám, že už jste zvědaví ;)

Každopádně v tomto období na sebe prosím dávejte pozor! Hladina vod u nás je zatím pod kontrolovou, ale záběry ze severu jsou už dost děsivé.

Doufám, že jste všichni v pořádku!

Vaše anonymní holčena <33